Ve španělském Calafou už sedm let existuje postkapitalistická ekoindustriální komunita, která se snaží udržet funkční prostor, jenž by byl životaschopnou alternativou vůči kapitalismu a přitom zajišťoval veškeré ekonomické potřeby svých členů. Unikátní projekt navazuje na tradici španělského anarchismu.
Během třetího dubnového víkendu proběhl sedmdesát kilometrů severozápadně od Barcelony v katalánské komunitě Calafou již pátý ročník dnů soběstačnosti. Tři dny plné workshopů, přednášek a sdílení dovedností a vědění všeho druhu byly rozděleny do tří tematických okruhů. Jak napovídá název celé akce Hack the Earth, jedním z nich byla oblast hackerská, v níž se organizátoři pokusili skloubit svobodné technologie, vědu a umění. V oblasti nových struktur bylo možno sdílet znalosti a poznatky ohledně alternativních ekonomických projektů a jejich legálních aspektů a v materiálové sekci jste se pak mohli seznámit například s bambusem jakožto stavebním materiálem, prozkoumat místní květenu a postupy, jak z ní připravit přírodní kosmetiku, nebo se přiučit v oboru zámečnictví. Za obohacujícím víkendem se však skrývá něco mnohem zajímavějšího – historie a struktura, v nichž tato ekoindustriální postkapitalistická komunita, jak sama sebe nazývá, vznikla a funguje.
Španělský Robin Hood
Calafou je objekt bývalé továrny na textil z dvacátých let minulého století. Leží v zarostlém údolí poblíž vesničky Vallbona d’Anoia na řece Anoia a pod mostem dálnice C15. Tato scenerie dodává pojmům ekoindustriální a postkapitalistický opravdový význam. Objekt rozkládající se na 28 tisících metrech čtverečních tvoří několik polorozpadlých budov a v jedné z nich se nachází 27 bytů, které byly v době fungování továrny obývány dělníky a jejich rodinami, v současnosti pak některými členy třicetičlenného kolektivu Calafou. Historie tohoto projektu se začala psát roku 2010 a je neodlučně spjata se Sdruženou katalánskou kooperativou (La cooperativa integral catalana, CIC), která koupi továrny financovala. Ta byla založena téhož roku a její myšlenkové kořeny můžeme hledat v hnutí Podemos, které v reakci na finanční krizi v roce 2008 poukázalo na dosud málo prozkoumaná zákoutí španělského právního systému – na sdružené kooperativy, jichž je nyní CIC praktickým příkladem. V souvislosti s jejím založením je často skloňováno jméno Enrica Durana, katalánského aktivisty, známého také pod přízviskem Robin Banks, který proslul činem finanční neposlušnosti (jak jej sám nazývá), když si mezi lety 2006 a 2008 vypůjčil od několika španělských bank zhruba půl milionu eur a 17. září 2008 veřejně prohlásil, že nikdy neměl v úmyslu částku splatit, a následně rozdělil peníze mezi různá antikapitalistická hnutí, mezi nimiž byla právě i CIC. Od roku 2013 je španělský Robin Hood nucen žít v utajení, jelikož mu hrozí až osm let vězení, nicméně ve své aktivistické činnosti neustává ani v takto ztížených podmínkách.
CIC je unikátní projekt, který se za krátkou dobu své působnosti ukázal jako životaschopná a inspirativní alternativa. Usiluje o zajištění všech základních ekonomických aspektů života, jako je výroba, spotřeba, dotace či lokální měna. Zároveň je zastřešující organizací pro jednotlivé místní iniciativy a jejím cílem je vytvořit síť zásobování a služeb, pokrývající všechny oblasti života od jídla a bydlení přes zdravotnické služby až po energie či sport, která by byla zcela nezávislá na státu. Jak detailně popisuje ve své diplomové práci z roku 2013 Hnutí nerůstu v Katalánsku Zuzana Vachůnová, ideologické kořeny této iniciativy můžeme hledat jak v hnutí nerůstu, které vzniklo v sedmdesátých letech ve Francii a odtud se přes hranice postupně rozšířilo do Katalánska, tak v místní bohaté anarchistické tradici.
V současnosti je do chodu CIC zapojeno zhruba tři tisíce jednotlivců a asi tři sta různorodých projektů. V oběhu je osmnáct lokálních měn, které jsou vzájemně propojeny systémem komunitní výměny (Community Exchange System, CES). Takový způsob organizace umožňuje propojit lokání systémy výměnného obchodu (LETS), které jsou jinak limitovány právě lokálním měřítkem.
Pivo ano, ale vlastní
Calafou je jedním z nejviditelnějších a nejambicióznějších projektů Sdružené katalánské kooperativy. Jejím cílem je společnými silami vytvořit prostor pro společenskou obnovu, rozvoj technologií a politiku založenou na principech samosprávy a soběstačnosti, s důrazem na ochranu životního prostředí a permakulturní systémy. Za sedm let existence projektu zde průběžně vznikají a zanikají různé technologické workshopy: je zde sítotisková dílna, bar, kino, sociální centrum, prostor pro divadelní představení či komunitní kuchyně. Pýchou místních snah o soběstačnost je malý lokální pivovar Estrela Negra, který nabízí dva druhy piva – 1936 a Rosa de Fog. K výrobě vlastního piva jej vedla touha oprostit se od konzumace kapitalistických značek alkoholu, ale také nutnost měsíčně splácet koupi celého objektu, což bude na programu ještě dalších šest let.
Zhruba třicetičlenný kolektiv Calafou je rozdělen do čtyř pracovních skupin: jedna má na starosti ekonomické otázky, další se stará o komunikaci, třetí se zaměřuje na potraviny a poslední je pověřená opravou chátrajících budov. Jejich členové se scházejí a diskutují na pravidelných shromážděních. Podle slov obyvatel však projekt nyní prochází ekonomickou krizí a v současnosti není schopen platit měsíční splátky. Taková situace ale zřejmě není nic neobvyklého, jelikož od počátku své existence již Calafou údajně zažilo několik propadů a opětovná zmrtvýchvstání, což je samozřejmě spojeno i s faktem, že kolektiv se čas od času promění.
V rámci dnů soběstačnosti bylo k vidění přes dvacet přednášek a seminářů. Za zmínku stojí například workshop týkající se zodpovědnějšího užívání mobilních telefonů a internetu, který byl zaměřen hlavně na množství energie, již spotřebováváme často nevědomky při každodenním využívání moderních technologických výdobytků. Po obecném úvodu a nastínění ekologických a sociálních dopadů virtuální komunikace a surfování po internetu byla řeč také o bitcoinech či jejich etičtější verzi faircoin – o jejich budoucím osudu a možnostech využití. Následně proběhla v rámci několika pracovních skupin diskuse o malých všednodenních gestech, která děláme za účelem úspory energie, a na závěr se nám dostalo od přednášejících několika praktických a užitečných rad, jak jednoduše snížit naši ekologickou stopu při vyhledávání na internetu, jak správně nabíjet počítačovou baterii či jaké existují alternativní operační systémy ke Google účtu.
Dvoudílný workshop zaměřený na bezpečnost v rámci kolektivu byl zajímavým exkursem do problematiky fyzického, technologického a psychosociálního bezpečí členů jakéhokoli kolektivu osob. Úkolem několika pracovních skupin bylo vytvořit plán mitigačních strategií v těchto třech oblastech, které by členům kolektivů pomohly vyvarovat se některých fatálních chyb či negativních dopadů stresových situací. Ani statistikami a čísly nabitá přednáška o sledovacích strategiích velkých nadnárodních gigantů skupiny GAFAM (Google, Apple, Facebook, Amazon, Microsoft) rozhodně nebyla nudná, spíše dost znepokojující. Mohli jste se dozvědět, jak Facebook prodává data svých uživatelů pojišťovnám, které pak na základě informací o jejich životním stylu rozhodují o výši pojistného, nebo jakým způsobem v nás vyvolává depresi, abychom pak více konzumovali.
Na programu byly nicméně kromě lehce depresivních seminářů také podstatně hravější dílny: například výroba bambusového rámu na kolo, vymýšlení ideálního feministického přístroje nebo práce s erotickou energií mezi lidmi či výroba praku podle návodu místních domorodců. Návštěva Calafou však nemusí být limitována pouze několika málo akcemi jako Hack the Earth, které jsou zde během roku pořádány, vítán je tu na několikatýdenní pracovní stáž vlastně každý, komu jsou myšlenky projektu sympatické a kdo by se na něm rád podílel.
Autorka studuje sociální a kulturní ekologii.