V minulosti patřily taneční kluby k nejinkluzivnějším a nejsvobodnějším sociálním prostorům. Postupující komercializace ale vtrhla i do prostředí tanečních subkultur a radikálně je proměnila. Za diverzitu na hudební scéně je dnes třeba bojovat a důležitou roli v tomto zápase hrají i ženské a LGBTQ kolektivy.
Kolektivy sdružující ženy a nebinární osoby se v posledních letech začaly objevovat po celém světě. Díky platformě female:pressure, která již devatenáct let mapuje práci elektronických hudebnic, a příkladům celebrit typu Beyoncé, Björk nebo The Black Madonna, jež sdílejí negativní pracovní zkušenosti vyplývající z faktu, že jsou ženami, a otevřeně se hlásí k feminismu, se čím dál více žen, ale také příslušníků a příslušnic LGBTQ komunity začíná aktivně propojovat a realizovat v klubové kultuře. Nezaměřují se přitom jen na hudební činnost, ale organizují též různé společenské akce, workshopy, přednášky či diskuse. Velký podíl na tomto rozmachu má šíření informací prostřednictvím nových médií – příkladem může být facebooková platforma Sister, založená švédskou producentkou Toxe, která funguje jako otevřené místo pro sdílení hudební tvorby a DJských setů, vzájemnou pomoc a spolupráci, ale slouží třeba i jako nabídka pracovních příležitostí.
Safe space
Současný diskurs se zásluhou podobných aktivit zabývá tématy, která byla až donedávna přehlížena nebo přímo tabuizována. Patří mezi ně například pojem safe space nebo sexismus, rasismus či ableismus na parties anebo uvnitř hudebních scén. Zejména termín safe space, označující prostor, kde se kdokoli cítí přirozeně a bezpečně, je dnes skloňován v mnoha článcích i běžných konverzacích. Snaha vytvářet takový prostor na hudebních akcích reaguje na předsudky, mikroagresi, diskriminaci, nevraživé prostředí a nepříjemné situace, se kterými se na párty setkávají ženy, LGBTQ lidé, příslušníci nejrůznějších menšin nebo třeba handicapovaní.
Tím se koncepce a atmosféra klubových akcí alespoň částečně vrací ke svým dekadentním a inkluzivním začátkům. Taneční kluby dříve fungovaly jako bezpečné útočiště všech marginalizovaných, ať už šlo o černochy, latinos, trans či queer osoby nebo lidi z nízkopříjmových skupin, kteří se aspoň jednou za týden chtěli dotknout svobody a vytančit ze sebe frustraci nakumulovanou v každodenním životě. Jenže postupem času byly rozmanitost a okrajovost v rámci elektronické hudební scény vytlačeny konformitou a jedním z důsledků je i malé zastoupení DJek, producentek nebo promotérek. Ty jsou navíc často přehlíženy nebo musí pracovat tvrději než jejich mužské protějšky, aby dosáhly srovnatelného postavení.
Politika na parketu
Síť hudebního průmyslu je dnes tvořená převážně bílými muži a diverzitu na parketu i za mixpultem nahradily „sausage parties“ [akce s výraznou převahou mužů – pozn. red.], a to i v takových prostorech, jako je berlínský Berghain, který vznikl jako gay a fetiš undergroundový klub a který nedávno obětoval svůj dark room pro třetí stage (a tím pádem i větší zisk). Protože práce v kreativních oborech je často závislá na kontaktech a známostech, objevují se na line-upech a v pozadí hudebních akcí nakonec stále stejní a podobně smýšlející lidé. Navíc obecně platí, že pokud sami nejsme součástí utlačované nebo přehlížené skupiny, máme menší zájem vzdát se svého pohodlí a něco sami měnit. Naopak čím rozmanitější skupina se na dění, například na organizaci festivalu, podílí, tím více je brán ohled na rozmanitost a ve výsledku je zajímavější nejen dramaturgie, ale také publikum a celková atmosféra.
Právě proto vstoupily do hry ženské a inkluzivní kolektivy a s nimi vtrhla na parket i politika. Tyto skupiny fungují na lokální úrovni, zároveň se ale často inspirují mezi sebou navzájem a díky tomu vytvářejí v místním i globálním měřítku podhoubí kontaktů a budují nenahraditelnou pozici v rámci hudební scény obecně. Ženy, queer osoby a další znevýhodněné skupiny tak mohou do hudebního provozu snadněji proniknout. Další viditelně pozitivní efekt existence takových kolektivů je zviditelňování úspěšných producentek, DJek, VJek či zvukových inženýrek, které pak slouží jako vzory pro ostatní.
Nejstarší platformou, která se zaměřuje na ženy v elektronické hudbě a digitálním umění, je již zmíněná female:pressure, založená DJkou a producentkou Electric Indigo. Ta v roce 1998 začala vytvářet webovou databázi DJek, producentek, hudebnic, promotérek, akademiček, novinářek a dalších žen, které mají co do činění s elektronickou hudbou a klubovou kulturou. V současnosti platforma zahrnuje téměř dva tisíce profilů a organizuje kampaně na podporu a zviditelnění žen v hudební branži i mimo ni. K tomu každé dva roky členky female:pressure zveřejňují statistiky nazvané FACTS, které mapují line-upy akcí a diskografie vydavatelství a dokazují šokující dominanci mužů nad ženami a nebinárními osobami.
Zviditelňování marginalizovaných
Jedno z nejaktivnějších měst, co se týče ženských kolektivů, je bezesporu Berlín. Sídlí zde například legendární gay klub SchwuZ, který má svá „pravidla klubového chování“ a mimo jiné pořádá panelové diskuse s názvem Hot Topic, jež řeší palčivé otázky spojené s klubovou kulturou. Dále tu funguje kolektiv Meetup Berlin (Multichannel), založený členy a členkami female:pressure, který jednou měsíčně organizuje diskuse a následné showcasy pro lidi identifikující se jako ženy nebo LGBTQ+ se zájmem o elektronickou hudbu. Jednou z nejnavštěvovanějších klubových akcí v Berlíně byl bezesporu Mint v klubu ://about blank, který nedávno transformoval v bookingovou agenturu a vzdělávací instituci nabízející workshopy i soukromou výuku DJingu. Naštěstí v ://about blank stále pokračují párty kolektivu Room 4 Resistance, jejichž cílem je maximální inkluzivnost a budování komunity umělkyň, queers, nebinárních, nebílých a trans lidí. Jejich poslední klubová noc byla uspořádána spolu s podobně zaměřeným londýnským kolektivem Siren.
V Londýně funguje kreativní agentura BORN n BREAD, která se vedle klubových akcí zaměřuje i na fotografii, video nebo styling, vydává úspěšný zine a vysílá v pravidelném pořadu v kultovním londýnském rádiu NTS. K zásadním ženským kolektivům patří také newyorská bookingová agentura a platforma Discowoman, která vykrystalizovala z dvoudenního festivalu v roce 2014. Od té doby uspořádala akce ve více než patnácti městech a spolupracuje se zhruba 150 DJkami a producentkami. V Norsku zase operuje ženský kolektiv KOSO, který je zároveň hudebním vydavatelstvím, organizuje klubové párty v Oslu a kromě hudebnic sdružuje i fotografky, spisovatelky, filmařky nebo tanečnice. V Africe působí například sdružení hudebnic Les Amazones d’Afrique, které vydalo kompilaci poukazující na genderovou nevyváženost v africké hudební scéně. Projekt iniciovaly tři hudebnice z Mali, které tak reagovaly na skutečnost, že represe vůči ženám se táhne celým jejich rodným kontinentem napříč kulturami a bez ohledu na barvu kůže. Ženské kolektivy vznikají i v Jižní Americe – k nejvýraznějším patří kolumbijský NÓTT z Medellínu, který po vzoru female:pressure vytváří seznam producentek z Latinské Ameriky.
V České republice je jednou z nejaktivnějších postav DJka, zakladatelka vydavatelství Post-Label a moderátorka Rádia Wave Mary C. V současné době shromažďuje producentky a hudebnice z okruhu komunity Ableton User Group pro mezinárodní kompilaci, která by měla vyjít v září letošního roku, a při této příležitosti plánuje i nové číslo feministického zinu Obrovská. Ženských hudebních aktivit v současné době přibývá i u nás. Za všechny Mary C jmenuje otevřenou platformu LOLLAB (jejíž součástí jsou umělkyně New Magic Media, DVDJ NNS a Adel Kudla), cyklus Medicine Veroniky Ruppert a Markéty VuTru, na nichž vystupují DJky a producentky z Česka i ze zahraničí, a audiovizuální akce DUNA, které pořádá Anna Ribanská aka Anna Myschkin. Doufejme, že sounáležitost, vzájemná podpora a girl power přispějí k proměně současné klubové hudby i hudebního průmyslu obecně.
Autorka je hudební novinářka.