Ženy se vždy dívaly na horory

Organizujete promítání hororových filmů zaměřených na feministická témata. Děláte k nim také úvodní přednášky nebo jiný doprovodný program?

U každé akce přemýšlíme o tom, co jejím prostřednictvím vlastně chceme sdělit. Všechny naše projekce měly nějaký eventový rozměr, ať už to byla diskuse s filmaři, akademiky nebo scenáristy, obsáhlé úvodní slovo nebo krvavý maturitní ples, který jsme uspořádaly na našem promítání filmu Carrie k jeho čtyřicátému výročí. A ke každé projekci jsme také vytvořily speciální tištěné materiály včetně tematického fanzinu s naším vlastním designem, do nějž přispíváme my a další oslovení autoři.

Promítaly jste několik nových hororů režírovaných ženami, například The Love Witch, Nenarozená pomsta nebo XX. Také jste pořádaly diskuse s některými z jejich režisérek. Jak mluvily o pozici režírujících žen v dnešním hororovém filmovém průmyslu?

Měly jsme opravdu to štěstí, že jsme v loňském roce mohly hovořit s několika režisérkami, které všechny obhajují větší zastoupení žen v tomto žánru. Je však důležité si připomenout, že existuje mnoho starších filmových hororů režírovaných ženami. Až dnes je jim ale věnovaná větší pozornost, protože se více mluví o genderové rovnoprávnosti a reprezentaci žen ve filmu. Na horory se odjakživa dívalo hodně žen a současný nástup režisérek s tím souvisí. Ženy chtějí vytvářet postavy v žánru, který mají rády, z perspektivy, s níž se mohou ztotožnit.

Pořádáte své akce spíš v artových kinech, nebo v místech, kde se jinak promítají horory?

Obojí! Neomezujeme se na jedno určité místo, ale spíš se snažíme volit prostory na míru naší akci. Spolupracovaly jsme s řadou různých kin po celém Londýně, ale rády využíváme i alternativní lokace jako The Horse Hospital, což je nezávislý umělecký prostor, kde jsme pořádaly párty k našemu prvnímu výročí.

Skupinu The Final Girls tvoříte jen vy a Anna Bogutskaya, nebo se kolem vás soustředí větší komunita, která se podílí na výběru filmů a organizování akcí? Anebo komunitní prostředí vzniká jen tím, že se na projekcích scházejí stále titíž lidé?

Akce The Final Girls organizujeme my dvě, ale chceme být tak otevřené, jak jen to jde. Snažíme se vyvolávat diskuse ohledně reprezentace žen v žánrových filmech, takže samozřejmě chceme, aby se toho účastnili i další lidé. Na své akce pravidelně zveme různé hosty a spolupracujeme také s několika distributory, kteří uvedli filmy jako The Love Witch od Anny Billerové nebo hororovou antologii XX, natočenou čtyřmi ženami. Na našich akcích se také vídáme s několika pravidelnými návštěvníky, což je skvělé – doufáme, že se tohle publikum bude rozrůstat.

Zajímají se návštěvníci vašich akcí spíš o horor, nebo o feminismus? Došlo někdy k nějakým třenicím mezi těmito dvěma skupinami?

Většinou je zajímá obojí. Nejinspirativnější na tom je, že naši diváci se o nás dozvěděli z rozdílných zdrojů. Na naše akce chodí genderově docela vyvážené publikum, což je skvělé, a diváci zjevně nemají problém zabývat se hororem z této perspektivy.

V květnu jste pořádaly akci k prvnímu výročí existence The Final Girls. V pozvánce jste psaly, že dostáváte „stále stejnou otázku pořád dokola – co se vám na tomto žánru líbí? Někdy je v ní slyšet i odsudek – jak se vám něco takového může líbit?“ Opravdu se setkáváte s takovými předsudky vůči hororovému žánru jako něčemu, co je samo o sobě společensky nepřijatelné?

Bohužel ano. Ženy, které mají rády temnější stránky kinematografie, pořád bývají občas stigmatizovány. Jako by sledování těchto filmů nebylo „ženské“ nebo „správné“ pro ženy. Horor ale může pro různé lidi znamenat mnoho věcí. Pro nás je to úžasný žánr, který má potenciál posouvat hranice toho, co může kinematografie představovat. To je na něm skvělé.

Obzvlášť silně tíhnete k takzvaným slasher filmům. Ty mají velmi ambivalentní historii v souvislosti s feminismem. Některé z těchto filmů byly obviňovány z prezentování násilí na ženách. Zároveň už mezi nejstaršími slashery najdeme filmy, které jsou interpretovány jako feministické, například The Slumber Party Massacre z roku 1982.

Pojem final girl [poslední dívka] vychází z typického motivu spojeného se slasher filmy z osmdesátých let. Akademička Carol J. Cloverová vytvořila tento termín, aby popsala stereotypy spojené s postavami dívek, které v těchto filmech jako poslední přežijí a porazí psychopatického vraha. Obvykle jsou to ženy, jež ale mají androgynní vystupování nebo jména, a také panny, které nepijí a neberou drogy. I když někdy v podobných filmech vystupují ženy jako oběti, existuje také spousta příkladů hororů zaměřených na silné ženské hrdinky nebo fascinující a nelítostné záporačky. Termín final girl nám také připomíná, že i přes rozdíly mezi různými skupinami diváků jsme vedeni k tomu identifikovat se spíš s přeživší hrdinkou než se zabijákem. Tedy se silnou ženou, která přežije celé krveprolití. V poslední době se objevilo několik filmů, které působivě zkoumají, jak lze s ženskými postavami v hororu nově nakládat a postavit jeho zavedená schémata na hlavu, například Poslední nás zachrání, Intimní tajemství nebo Chata v horách. Doufáme, že se v tomto žánru objeví víc příkladů filmů točených z ženského pohledu.

Carol J. Cloverovou také často zmiňujete ve svých textech a rozhovorech. Zajímá vás filmová teorie a akademické přístupy k hororu, nebo se považujete spíš za žánrové fanynky?

Rozhodně nás zajímají. Na našich akcích často diskutujeme akademické teorie a v diskusích dáváme prostor nejen filmařům, ale také akademikům, abychom dané téma prozkoumaly v co největší šíři.