Čínská studentka Jang Šu-pching, jejíž absolventský projev s metaforou o čistotě ovzduší, možnosti dýchat a svobodě projevu pobouřil čínskou internetovou veřejnost, se své vlasti omluvila. Kontroverze, kterou její projev vyvolal, nicméně nechala profesionálně chladným mluvčího ministerstva zahraničí během tiskové konference, přetištěné koncem května v Lidovém deníku (a následně převzaté mnoha čínskými médii). Mluvčí obvyklým způsobem zlehčil téma obecným poukazem na to, že každá země má své problémy a že slušný člověk si udělá obrázek sám. Na otázku, zda by měl čínský zahraniční student nést zodpovědnost za to, co řekne o Číně, a zda chystá čínská ambasáda v USA nějaká opatření, odpověděl, že občan kterékoli země by měl nést zodpovědnost za cokoli, co řekne. „Že by někdo na ministerstvu něco chystal, o tom jsem neslyšel. Ostatně tato otázka nemá směřovat na ministerstvo zahraničí, protože to není diplomatická věc. Ale když už se ptáte a na internetu je také o tom živá debata, odpovím. Myslím, že mnozí z diskutujících vědí, že každá země má něco, na co může být pyšná, ala země v procesu rozvoje mají i jisté růstové bolesti. Věřím, že v debatách o vlasti si každý udělá svůj obrázek o tom, z jakých pozic a jakými prostředky se diskuse o vlasti vede. Navíc jsem slyšel, že ona studentka, o níž je řeč, vydala nějaké veřejné prohlášení, snad můžeme říct omluvu. Řekla, že hluboce miluje svou vlast a že se do ní po studiích hodlá vrátit, aby pro ni vykonala svůj díl práce.“ Mluvčí dále konstatoval, že je zcela normální, když lidé, kteří vyjedou na studia, projdou hlubokou názorovou a zkušenostní proměnou. „Pokud ale svou vlast hluboce milují a chtějí pro ni pracovat, čínská vláda je uvítá, povzbudí a podpoří.“
Pozornost na čínském internetu vyvolala kauza týkající se branného vzdělávání dětí, potažmo nacionalistické ideologie v osnovách základního školství v Čínské lidové republice. Rozpoutal ji jeden otec poté, co se jeho dcera účastnila akce na počest Liou Chu-lan, mladičké hrdinky komunistického boje proti Kuomintangu, špionky a pracovnice osmé osvobozenecké armády, jež byla v pouhých patnácti letech kuomintangskými vojáky zabita. Otec se rozhodl apelovat na učitele své dcery a napsal mu dopis, který se objevil v médiích pod názvem „Prosím, držte Liou Chu-lan od mého dítěte dál“. Dopis otce i odpověď učitele přináší portál 163.com. Otec dívky argumentoval tím, že příběh o sebeobětující se válečné hrdince a nenávisti proti nepříteli není pro děti tím nejlepším učebním materiálem. Staví se proti tomu, aby děti byly během edukativních akcí od útlého věku vystavovány ideologickému boji a vychovávány k oslavě krutosti, sebeobětování a vraždění nepřátel. „Nechali tu holku jít do boje na život a na smrt ve věku, kdy si její vrstevníci ještě hráli na trávníku. Se skupinou dospělých zabila starostu vesnice. Potom byla zajata a uťali jí hlavu (…) Sám jsem v podobné výchově vyrostl, ale naštěstí jsem se z toho vymanil. Vždycky mi záleželo na tom, aby moje dítě vyrůstalo v atmosféře odpuštění, tolerance a lásky (…) Pokud do srdce dítěte zasadíme semena krvavé a kruté nenávisti, plody ho budou pronásledovat celý život.“ Oficiální interpretace tohoto přístupu je očekávatelná: otec je naivní, myslí si, že lze dítě držet stranou politiky v pohádkovém světě, kde neexistuje nepřítel a zlo. Děti potřebují hrdiny, a kdo ví, zda se jim nějaký ten krutý krvavý vzor nebude v budoucnosti hodit? V tomto duchu se nese i publikovaná odpověď učitele dívky, o kterou jde. „Není přece špatné nechat děti poznávat hrdiny jejich vlasti. Neslyšel jsem, že by v Belgii odstranili sochu čůrajícího chlapečka kvůli jeho nízkému věku (…) Váš postoj, to je čiré sobectví. Hrdinové se nepostavili za věc kvůli sobě, ale kvůli všem (…) Náš svět se nekoupe stále jenom ve slunci, náhle na nás útočí bouře, hřmění, krupobití. Do budoucna musíme mít odvahu vytrvat.“ Vzhledem k současnému politickému vývoji v ČLR se nesmíme učiteli divit.
Starost o osudy dvou pand ve washingtonské ZOO projevily nejen čínské sdělovací prostředky, ale hlavně internetové publikum po celém světě. Na stránkách agentury Nová Čína se probírají srdceryvná videa zahraničních uživatelů, na nichž je vidět kvílející mládě pandy, jež podle interpretací diváků hledá matku a cítí se osamělé. Pandy spolehlivě berou za srdíčko a čínská „měkká síla“ se o ně valnou měrou opírá, takže příslušná místa nenechávají zprávy o nich náhodě. Výzkumné centrum pro pandy všechny zájemce o ochranu kvality pandích životů ujišťuje, že medvědi žádnou frustrací netrpí, hlad nemají a od matky předčasně odstaveni nebyli. Dále vyvrací četné spekulace postavené na různých videích – že pandu v jejím výběhu paralyzuje strachem had, že dostává drogy, že nemá dost bambusu k žrádlu a že se všestranně trápí. Podivné chování – kvílení a menší chuť k jídlu – je pracovníky čínského Výzkumného centra na ochranu pand interpretováno jako následek přirozené říje. „Had v pandím výběhu je normální, drobná zvířata přicházejí a odcházejí. U pand nejčastěji veverky a kachny. Vzájemně si neublíží.“ Článek dále apeluje na všechny milovníky pand, aby více důvěřovali odborníkům a méně svým impulsivním soudům. „Chov pand vyžaduje hluboké znalosti a zkušenosti. Milovníci pand ať svou lásku dokážou tím, že budou zvířátka lépe studovat.“