DIY naostro i rozostřeně

Známý badatel mediálních studií Steven Duncombe svého času označoval fanziny za „stínovou mapu“ Spojených států. Podobně i pro nás mohou být tyto nezávislé tiskoviny – vedle toho, že jde o kulturní artefakty – prostředkem mapování subkultur, které se ve středovýchodní Evropě probíraly k životu často za těžkých podmínek a represe. Úpadek fanzinů po nástupu internetu na přelomu milénia pak může být interpretován i jako příznak změny hodnot vyznávaných na nezávislých scénách.

Cílem následujícího textu je srovnání fanzinové produkce středovýchodní Evropy s ohledem na dodržování či artikulaci etiky „do it yourself“ (DIY). Jejím základem je odmítání komerčních prostředků ve vlastní tvorbě a nepodílení se na chodu trhu ani státních institucí. Tento přístup vychází ze subkultury punku, či přesněji hardcore­-punku, případně z praxe aktivistických či autonomních grassroots skupin. Uvedená definice DIY, typická pro prvotní fanzinovou produkci, se však otřásla v základech spolu s ústupem punkové estetiky „vystřihni a nalep“ a převážně hudebního obsahu fanzinů. Například soudobé artziny, zaměřené především na design, tvoří často studenti uměleckých škol jako doplňky ročníkových prací, nejedná se tedy o čistě dobrovolnickou a neprofesionální činnost. Leckdy se setkáváme přímo s profesionálními tvůrci a vytříbeným designem, vytvořeným mnohdy za podpory drobných sponzorů a s důrazem na finanční stránku věci. Zajímavé přitom je, že tento vývoj platí shodně pro všechny sledované země bez ohledu na to, jakým společenským a ekonomickým vývojem prošly.

Kromě Rakouska měl na subkultury ve středovýchodní Evropě vliv represivní přístup pozdně socialistických režimů, a nezávislé tiskoviny tak byly o to více zakořeněny v prostředí různých disidentských skupin. Ty však mnohdy působily příliš intelektuálně na to, aby výrazněji inspirovaly mládež. Ostatně subkultury punku, nové vlny a částečně metalu obvykle vznikaly mimo disent. Například punkeři v Československu často pocházeli z řad učňovské mládeže a leckdy to byli názorově nevyhranění outsideři. Jasnější politickou orientaci přinesly až vlivy hardcoreové scény, přebírané většinou ze zahraničí. Fanziny hrály v tomto ohledu výraznou roli – často docházelo přímo ke kopírování stylu amerického Maximum Rocknrollu, asi nejslavnějšího fanzinu všech dob. Hardcore­-punkové časopisy jakožto výhradně tištěná média ovšem výrazně postihl nástup internetu. Následný trend artzinů (nikoli tedy fanzinů) a jejich fluidní sebedefinice jsou v současnosti předmětem diskusí badatelů mediálních studií. Podívejme se však na danou problematiku podrobněji, po jednotlivých zemích daného regionu.

Česko a Slovensko

O domácích fanzinech již vzniklo několik textů, proto se zde omezíme na základní fakta. Hned na počátku je třeba říct, že česká a slovenská scéna jsou si svým vývojem velmi podobné, třebaže v osmdesátých letech a také v poslední době slovenská produkce poněkud zaostávala. Na sklonku státního socialismu, v době skoupé na nezávislé tiskoviny, mezi výraznější české tituly patřily Oslí uši, Sračka a Šot, na Slovensku fungoval v tu dobu v podstatě jen fanzin Inflagranti, který vydával dnešní příležitostný propagátor neofašismu Peter „Koňýk“ Schredl. Publikace undergroundu se kromě Vokna a Mašurkovského podzemného zpravidla nedaly považovat za fanziny.

Po revoluci nastal fanzinový boom, přičemž některé tehdy vzniklé počiny jako Buryzone, Noise Master či Putrid Emental Cheese vycházejí dodnes. Postupem času se ovšem vydavatelé v rozhovorech stále častěji zmiňují o pozvolném úpadku, který podle nich kulminoval po přelomu tisíciletí. Právě z této doby však pocházejí ziny jako Trhavina, Kazimír, Predčasná vzbura či How Can Limo Kid Kill Your Dreams.

Současnou nejnovější vlnu, kterou Iny, vydavatel Trhaviny, charakterizuje jako „novou fanzinovou revoluci“, reprezentují tiskoviny jako Vyděrač, Raw Zine, Středověk, Spálená ramena či Napalmanach 666. Najdeme navíc i tituly s prvky artzinů, artikulující hudební či vizuální experimenty, jako Blag Blog Dog, Crook, Elens či Sebetvor. Hardcoreová scéna navíc pořádá i fanzinové veletrhy, například brněnský Zinefest. Veletrh Prague Zine Fest proběhl zatím pouze dvakrát: na prvním ročníku se objevilo i pár hardcore počinů, na tom druhém, který se konal ve Veletržním paláci, se pořadatelé patrně snažili udělat krok k institucionalizaci celé akce. Zmínky o sponzorech veletrhu na Facebooku se dají rovněž brát jako odklon od původního DIY přístupu k artzinové scéně. Ta je v poslední době na vzestupu. Jako nejzajímavější se z této sféry jeví časopis DITCH, zaměřený na experimentální hudbu, dále na sebe upozornily například HCHKRDTN, Xerox, Dýpt, Silver Dogs či Burgers in Prague.

Slovinsko

O slovinské fanzinové kultuře spojené s punkem a novou vlnou osmdesátých let se hovoří jako o avantgardě. Důvodem jsou především jinotajné, ale zároveň syrově trefné koláže a primitivní grafiky, často parodující vládnoucí jazyk socialistické Jugoslávie. Formou fanzinů vycházely manifesty kapel jako Laibach, Borghesia či O!Kult. Badatelka Melita Sodnik, která analyzovala tiskoviny distribuované galerií Škuc, institucí tehdejšího slovinského mladého konceptuálního umění, napočítala 6502 kusů vydaných během pěti let. Pokud budeme toto číslo posuzovat s ohledem na velikost Slovinska a ještě se omezíme na mládež, pak nelze význam této scény bagatelizovat. Po grafické a výtvarné stránce se jednalo o dynamické spojení punkových koláží a provokujícího konceptuálního umění. Pornografii či různé erotické motivy bychom našli v téměř každém titulu. Mezi nejznámější patřily především Bla Bla Bla, Punk problemi, Lolipop, Depresija, Inkriminalni produkt či Death Speaks (údajně první slovinský metalový zin). Nelze opomenout ani noiseově­-industriální Štajerski poročevalec, který bychom mohli považovat za předobraz estetiky soudobých artzinů. Výraznou roli hrály rovněž komiksy, přičemž lehce pornografická odnož této tvorby našla své místo i v jinak antisexistické hardcoreové produkci.

S kapelami jako Man in the Shadow, Aktivna propaganda, Pizda materna, No Limits, Wreck, Extreme Smoke 57 či Entreat přišla do Slovinska vlna politického punku a hardcoreu se silnou klubovou scénou a podporou v rámci autonomních hnutí (squat Metelkova). Za nejznámější fanzinový titul je považován 13.brat, a to i přes fakt, že některá jeho čísla vyšla s přispěním Sorosovy nadace. Jistou sponzorskou podporu ostatně měly i další kvalitní počiny Skiro Core a V.I.T.R.I.O.L. Ale ani klasických hardcore­-punkových tiskovin, které si udržely striktní DIY přístup, nevycházelo málo – namátkou jmenujme Punktur, Entmoot, Dickhead, Mankind Desaster, Picajzl, Krull, Kratki Stik či feministický zin Pssst. Na konci devadesátých let začali lokální vydavatelé pořádat fanzinové veletrhy v Mariboru, po prvotním zájmu však přišel úpadek, z něhož se slovinská fanzinová scéna nevzpamatovala dodnes. Jak zmiňuje badatelka a hardcoreová promotérka Jasna Babić, nastupující generaci plně pohltilo hipsterství, a stejně tak soudobou zinovou tvorbu.

Dá se říct, že slovinská artzinová produkce měla vždy na co navazovat, ať už šlo o konceptuální ziny nebo třeba komiksy. Naopak punkeři se až na pár výjimek ve své tvorbě příliš nevyvíjeli, po nástupu internetu pak mnozí vydávání časopisů ukončili. Někteří hardcoristé se ale k tvorbě vrátili jako artzinesteři, přičemž se i v rámci této produkce snažili držet etiky DIY a propojovali artzinové veletrhy s autonomními centry. Například ve squatu Tovarna Rog probíhá artzinový veletrh Caffeine Hours. Další místní podporovatel artzinů, galerie Dobra Vaga, reprezentuje trend napojování původně nezávislé tvorby na oficiální instituce a zdroje. Kolektiv galerie vydává časopis Sveže vibe, který je i přes své institucionální ukotvení označován jako zin. Vzhledem k současným tvrdým podmínkám slovinských promotérů se ovšem jeví institucionální podpora téměř stejně nezbytná jako v dobách galerie Škuc. Proti pokročilé gentrifikaci Slovinska ovšem takové instituce stěží nabídnou byť jen symbolickou alternativu.

Rakousko

V Rakousku se fanzinové scény a jejich vliv už na první pohled zdají nejslabší. S tím souhlasí i Paaya, vydavatel fanzinu Drunk nach Osten, obyvatel vídeňského squatu EKH a znalec punku ve střední, jihovýchodní a východní Evropě. Jak uvádí na základě rozhovorů s pamětníky badatel Philipp Spichtinger, k postupnému úpadku rakouských fanzinů došlo již na začátku devadesátých let, přičemž důvodem byly vnitřní spory, finanční ztráty vydavatelů a především komercializace většiny tehdejších hudebních tiskovin. Rakouská scéna navíc byla ve stínu té německé, jež je na fanziny velice bohatá a jež také ovlivňovala formující se subkultury v postsocialistických zemích, především v Československu.

Mezi nejznámější rakouské fanziny se dle Maximum Rocknrollu řadí Cracked a především Flex’s Digest z přelomu osmdesátých a devadesátých let, který vydávali punkeři a aktivisté z okruhu klubu Flex, jenž byl později zkomercializován (a fanzin se následně přejmenoval na Ex Digest). Ke starším punkovým tiskovinám patřily Big Cult, Kakamba, Din, rakousko­-německý zin Paranoia! a časopis Rokko’s Adventures. Všechny tyto tiskoviny zanikly, v současné době údajně vychází pouze hardcoreový fanzin Will to Speak a metalový Abhorrent Decay.

Artzinům od roku 2011 poskytoval prostor veletrh Independent Publishers and Zine Fair Vienna, pořádaný v Kunsthalle Wien, od roku 2014 se už ale zřejmě nekonal další ročník. Loni v říjnu pak proběhl Mini Zine Fair, pořádaný komunitou makea.ZINE. Viditelný ústup z pozice DIY je patrný z orientace na prodej, poměrně vysokých marží a také ze selekce autorů. V nejlepší tradici vídeňského aktivismu však tato komunita podporuje mnoho feministických artzinových kolektivů, jako například Insejn či mezinárodní Grrrlzinefair. Mnoho titulů přímo rakouského původu jsem ale v poslední době nezaznamenal. Možná nejznámější je produkce vydavatelství Soybot, jehož designové workshopy se však organizují pod záštitou uměleckých škol.

Maďarsko

V Maďarsku se punk a nová vlna objevily s kapelami jako Kretens, Balkan Futourist, CPG, Leukémia, Auróra či 88­-as Csoport (o obou posledně zmíněných se v Drunk Nach Osten píše, že pravděpodobně přešly k nacionalismu). Za socialismu vycházely fanziny jako Isten Malaca, Melyvágás či jakýsi list nezávislého umění Magyart nemzett. Na tradiční punk a na hardcore se následně v devadesátých letech orientovaly ziny jako Grpéfrújít, Magyar Taraj, Olvasnivaló, Outsider, Nyápic, Látlelet či poměrně známý Genyó Szívó Disztroly, jehož vydavatel se později stal pravicově konzervativním novinářem. Mnohé z těchto tiskovin pracovaly se skutečně syrovým vizuálem a místy těžko čitelným textem, například fanziny Kobra či kolážový Merre Van působí jako z doby toho nejtužšího socialismu.

I po nástupu internetu vzniklo ­nemálo nových fanzinů s DIY estetikou, jako ­třeba Knuckleduster, G­-zone, Radical Roots či Sound of the Street, přičemž poslední dva zmíněné vydávala hardcoreová buňka Savaria Colonia, spojující street punx a antirasistické skinheady. Soudobou scénu pak reprezentují tiskoviny Honest for the Truth, I Drink Your Milk, Reaction, Fekete Terror Fanzine, Value of Words či metalové ziny Blast a Rotten Crowz. Možná nejaktivnější soudobý maďarský tvůrce fanzinů Dávid Kudri, tvořící jednak klasický „cut and paste“ časopis Posthuman, ale i artziny jako Kuato Lives, Number Fever či likeoneclick, je ovšem k současnému vývoji subkulturní scény dosti skeptický.

Soudobé artziny pak reprezentují Zsiger, Screamongers, Renegát Projekt či Tökmag Publishing. Hlavním veletrhem těchto tiskovin je budapešťský Ukmukfukk, ovšem konání akce v drahém prostoru v centru města, určeném primárně pro pořádání večírků, se nezdá být pro punkovou fanzinovou produkci příliš příhodné.

Je DIY minulostí?

Třebaže i soudobý artzinový trend s sebou nese propojování tvůrců do celistvější umělecké scény, děje se tak často za účasti sponzorů a oficiálních institucí. Proti obecnému ústupu od etiky DIY existují výrazné alternativy v podobě hardcore­-punku především v Česku, na Slovensku a částečně i v Maďarsku. Není patrně náhoda, že právě v těchto zemích existuje dosud silná represe proti squattingu i jiným nesystémovým alternativám, zatímco ve Slovinsku a Rakousku jsou dlouhá léta fungující squaty chápány především jako hráz proti gentrifikaci. Slovinská autonomní centra, především Metelkova a Tovarna Rog, přitom navazují na tamější tradici squatterů­-umělců. Oproti tomu rakouský squat EKH působí více aktivisticky. Proč se ale v těchto zemích neudržely subkulturní fanziny?

Výzkum a mapování vývoje fanzinů ovšem naráží i na obecnější otázky. Jak například připomíná již citovaný Philipp Spichtinger, i hardcoreové DIY aktivity mohou lidem poskytnout know­-how pro uplatnění se v profesionálním životě, ovšem zatímco hardcorista oba světy snáze oddělí díky aktivistické subkulturní etice, umělecký zinester, jehož hlavním hlediskem je designová tvorba, může jen těžko zůstat zcela nezávislý. Hrozí tak, že se původní nekompromisní hledisko fanzinových tvůrců zcela rozostří a z fanzinů otevřených všem spřízněným autorům a čtenářům se stane elitní záležitost profesio­nálního umění, zaměřená na městská centra a veletrhy. Anebo tuto tendenci zvrátí zásah nějakých nových, velmi ostrých nůžek?

Autor je historik, hudebník a tvůrce artzinů.