Terorismem proti mimozemské invazi

Novinkovými filmovými servery nedávno proběhla zpráva, že původem jihoafrický režisér Neil Blomkamp zakládá vlastní nezávislou filmovou společnost Oats Studios, se kterou chce natáčet krátké filmy a umísťovat je rovnou na internet. Z hlediska vývoje režisérovy kariéry je tato informace dvojznačná. Filmař, který po oslnivém celovečerním debutu District 9 (2009) natočil vysokorozpočtovou a komerčně úspěšnou hollywoodskou sci­-fi Elysium (2013), na první pohled nemá zapotřebí rozjíždět vlastní nezávislé studio a ještě rozdávat jeho produkty zadarmo na internetu. Blomkampovo rozhodnutí natáčet na vlastní pěst relativně nákladné krátkometrážní filmy pak můžeme chápat jako heroický akt tvůrce, kterému záleží na kreativitě a osobitosti jeho díla. Zároveň ovšem vyvstává upozaďovaná, ale stále aktuální otázka po tom, kam se v současném hollywoodském filmu poděly snímky s původními náměty, které nevycházejí z žádné předem ozkoušené předlohy.

Sociálně kritická sci­-fi

Projekt Oats Studios může vypadat jako restart Blomkampovy kariéry. Režisér totiž začínal jako tvůrce krátkých filmů a jeden z nich, snímek Živý v Joburgu (Alive in Joburg, 2005), se stal předlohou pro jeho výše zmíněný debut, chytrou biopunkovou sci­-fi, založenou na metafoře mimozemšťanů a imigrantů, District 9. Blomkampovy krátké filmy se totiž dostaly k producentovi Peteru Jacksonovi, který se rozhodl jeden z nich adaptovat. Blomkamp otevřeně vychází z úvahy, že se jeho krátké filmy z Oats Studio mohou stát výchozím materiálem pro celovečerní snímky. Když na svém Twitteru ohlašoval založení společnosti, přímo to uvedl jako jeden z principů jejího fungování. První snímek studia, nazvaný Rakka, ostatně vypadá v podstatě jako upoutávka nebo prezentace námětu, který lze rozvinout do rozsáhlejší podoby.

Rakka znovu ukazuje Blomkampovu schopnost používat sci­-fi žánr zároveň jako sociálně kritický komentář i jako vizuálně originální podívanou. Vypráví o budoucnosti, ve které je lidstvo téměř vyhlazeno technologicky vyspělejší rasou ještěrovitých mimozemšťanů. Hrstka přeživších ale vytvoří ozbrojenou jednotku, která se proti invazním silám brání teroristickými útoky. Název není ve filmu vysvětlen, ale evokuje syrské město Rakka, které je ovládáno Islámským státem. Z hlediska této provokativní interpretace Blomkampův film vlastně obrací na hlavu princip, na němž stavěl District 9. Zatímco tam byli mimozemšťané metaforou imigrantů, kteří živoří v mocensky dominantní západní civilizaci, tady je naopak Západ pojímán jako monstrózní, invazní mimozemská armáda.

Fragmentární úvod

Uvedená centrální metafora je podána vizuálně uhrančivým stylem, založeným na působivém designu mimozemšťanů a jejich technologií. Film tak ve výsledku nepůsobí jen jako alegorie, ale také jako scifistická podívaná.

Děj se skládá z krátkých scének, pospojovaných monologem vypravěčky v podání Si­gourney Weaverové. Je to vlastně jen fragmentární úvod do určité situace, jejíž řešení se jen naznačí a vyprávění skončí přesně ve chvíli, kdy by se výchozí stav věcí měl začít komplikovat. I proto bude pozoruhodné sledovat nejen další krátké filmy Oats Studios, ale také to, zda se některým z nich podaří expandovat do celovečerní stopáže. Blomkamp totiž krátký film evidentně pojímá především jako způsob, jak veřejnosti představit originální koncept, na němž pak může postavit už méně originální snímek celovečerní.