Hlavními důvody, proč jsou čeští knižní grafici a typografové oceňováni nejen u nás, ale i ve světovém měřítku, jsou tradice sahající do dvacátých let 20. století, výrazné osobnosti a důležitá role školství, konkrétně Vysoké školy umělecko-průmyslové. Soutěži o nejkrásnější české knihy roku se nicméně nevěnuje dostatek pozornosti.
Nejkrásnější české knihy roku patří k nejtradičnějším českým soutěžím. Oficiální historie této akce se píše od roku 1965, kdy ji začal pořádat Památník národního písemnictví. Už roku 1968 se k hlavním cenám přidala i Cena Arna Sáňky za nejlepší práce studentů středních a vysokých škol výtvarného zaměření. Tradice, na niž Nejkrásnější české knihy navazují, však sahá až k roku 1928, kdy Spolek českých bibliofilů začal pořádat soutěž o krásnou knihu. Ta pak pokračovala až do roku 1940, kdy byla z politických důvodů přerušena.
Generace typografů
Český knižní design měl a má významné postavení. Typografie, která s knižní úpravou přímo souvisí, nikdy nestála v pozadí dějinných událostí, naopak je spoluutvářela. Bibliofilové udržovali kontakt se světovými špičkami typografie i knižního designu. Díky jejich činnosti se můžeme chlubit osobnostmi jako Oldřich Menhart, František Muzika či Ladislav Sutnar, jejichž sláva dosud trvá jak u nás, tak ve světě. Dostatek práce a zájem čtenářů, kteří svými nákupy umožňovali další nakladatelskou činnost (nakladatel František Borový si například mohl dovolit vydávat sbírky básní nejen v běžné, ale i v bibliofilské úpravě), podnítil nebývalý rozkvět české knižní kultury, který byl – a to je třeba zdůraznit – podporován i školní výukou. Zásadní byla pro českou knižní kulturu pražská Vysoká škola umělecko-průmyslová (UMPRUM), jež vychovala řadu generací typografů a grafiků, kteří se výrazně podepsali na podobě české knihy.
Mezi nejvlivnější osobnosti patřil vedoucí Speciálního ateliéru užité grafiky ke knižní úpravě a plakátu (takzvané Speciálky) František Muzika, jehož působení na UMPRUM začalo bezprostředně po druhé světové válce a bylo ukončeno až roku 1970, čtyři roky před jeho úmrtím. Jeho zásluhy vyniknou, když se podíváme do přehledové publikace Karla Fabela Současná typografie (1981). V knize se téměř nenajde osobnost, která by nebyla buď Muzikovým žákem, nebo žákem jeho žáků Milana Hegara či Jana Solpery. Solpera na téže škole od roku 1973 vyučoval nauku o písmu a v roce 1987 se stal vedoucím Ateliéru knižní grafiky a písma. Většina uvedených knižních úpravců opakovaně obdržela jak české, tak mezinárodní ceny.
Tradice české knižní úpravy a typografie nebyla přerušena ani po roce 1989. Již roku 1990 nastoupila na UMPRUM další osobnost knižního designu, Zdeněk Ziegler, který zde pak působil patnáct let a ovlivnil řadu současných špičkových designérů, například Zuzanu Lednickou, Tomáše Machka nebo Štěpána Malovce. Podobný vliv na další generaci měl typograf a grafik Rostislav Vaněk.
Cena autistů
Jak asi tušíte, nerozepisuji se zde o historii českého knižního designu a o vlivu UMPRUM na jeho podobu náhodou. Pokud navštívíte webové stránky Památníku národního písemnictví a najdete si kupříkladu, kteří výtvarníci byli po roce 2000 úpravci vizuálního stylu výstavy a katalogu soutěže Nejkrásnější české knihy roku, zjistíte, že z šestnácti posledních ročníků jen tři neměly na starost osobnosti spojené s UMPRUM. A podíváte-li se na designéry oceněné v letošním roce, dozvíte se, že z celkových 38 ocenění připadlo 26 současným či bývalým studentům této školy. Co z toho plyne, je vcelku jasné: UMPRUM je u nás jedinou vysokou školou, která je schopna vychovat špičkové knižní designéry a poskytnout jim dostatek příležitostí pro jejich rozvoj. Kniha je totiž na UMPRUM nejpovažovanějším výstupem práce.
To, že jsou Nejkrásnější české knihy roku jedinou významnou soutěží v oblasti českého knižního designu, ovšem ještě neznamená, že se jim dostává zasloužené mediální pozornosti. Lze si ostatně snadno představit určitou nechuť vedení Památníku národního písemnictví při každoročním předávání cen tvůrcům z UMPRUM, u nichž se mění jen pořadí na stupních vítězů. Možná i proto se za propagaci celostátní akce, podporované ministerstvem kultury, neutratí skoro nic. Ocenění se tak bohužel postupně stává jakousi cenou autistů.
Autor je knižní grafik a nakladatel.