Letošní ročník mezinárodní výstavy Expo 2017 se odehrává v Kazachstánu a budí zde rozporuplné reakce. Dosavadní průběh ukazuje nejen tradiční velikášství hostitelské země, ale také všudypřítomnou korupci.
„Můžeme taky?“ ptá se pečlivě oblečená Kazaška se čtyřmi dětmi. A aniž by čekala na odpověď, usedá na betonový obrubník těsně vedle Afričana s čelenkou na hlavě a pomalovaným obličejem. Ten odpočívá ve stínu stánku s rychlým občerstvením a obědvá. Děti se bojácně drží mámy za sukni, druhou rukou ale opatrně sahají na tmavé předloktí cizince a pak kontrolují, jestli se o něj neušpinili. Tatínek vytáhne chytrý telefon a jedna z dalších rodinných fotografií z Expa 2017 je na světě. Na pořízení podobného snímku už čeká mladý pár a za ním postávají další. Některým místo skupinové fotografie stačí obrázek tmavé a světlé ruky. Atraktivní cizinec v přestávkách pokračuje v jídle. Tahle scénka trvá více než půl hodiny. Poté si Afričana přijde vyzvednout jeho kolega. Z posunků je možné vyrozumět, že je čas na další představení. Fronta se během chvilky přesune o pár metrů dál k taneční show jednoho z afrických států. Přestože letošním tématem mezinárodní výstavy Expo 2017 je Energie budoucnosti, jednoduchá performance v tradičních kostýmech má mezi návštěvníky často větší úspěch než instalace uvnitř klimatizovaných pavilonů.
Pilsner Urquell a kolo Jana Tleskače
I když se výstavy účastní přes sto zemí a deset mezinárodních organizací, ve většině pavilonů jsou koncepce podobné – částečně interaktivní videa o udržitelném rozvoji, vodní, větrné nebo sluneční energii. Najdou se ale i výjimky. Někteří vystavovatelé se totiž zaměřili na návštěvnicky atraktivnější témata. Pavilon Hedvábné stezky působí dojmem, že energií, která znamená budoucnost, je prodávání lesklých cetek, vonných tyčinek a malých porcí jídla v plastovém nádobí. Západem opomíjená diktatura Gurbangulyho Berdimuhamedova v Turkmenistánu se na téma také dívá z jiné perspektivy. Země, která ročně vydá jen tisíc víz pro turisty a jejíž obyvatelé mají zakázáno kouřit, pojala energii budoucnosti jako halu obloženou nástěnnými koberci s tradičními kostýmy, jednou jurtou a třemi vystavenými knihami, které napsal sám prezident. O energii budoucnosti měl překvapivě co říct i Vatikán nebo ropná velmoc Katar. Dvoupatrový český pavilon se nachází v pomyslném průměru zábavnosti – kromě točené plzně zaujme návštěvníky třeba modelem létajícího kola Jana Tleskače.
Sto sedmdesát čtyři hektarů výstavních prostor asi dvacet minut cesty za městem navštěvují převážně Kazaši. Často přijíždějí z venkovských oblastí a nepokrytě obdivují různorodost cizích zemí a jejich obyvatel. Jejich počty doplňují zahraniční delegáti a studenti-dobrovolníci. Cizince, kteří by na výstavu přijeli cíleně, lze potkat jen zřídka. Kazachstán se ale o turistickou atraktivitu snažil. Například letos pro Českou republiku zrušil povinnost turistických víz. Podle komisaře české účasti v Astaně Jana Krse je pravděpodobné, že takto nastavená vízová opatření zůstanou i v budoucnu.
Většina Astaňanů na otázku, jestli navštívili Expo, souhlasně přikyvuje a okamžitě zavádí hovor na velkolepost výstavy. Opačná situace ale panuje v kazašském nejlidnatějším městě. Almaty, bývalé hlavní město deváté největší republiky světa, je k výstavě mnohem skeptičtější. Po položené otázce obyvatelé jen mlčky zavrtí hlavou a někteří potichu dodají, že by se tam možná podívat chtěli, jen je to příliš daleko. Při delším rozhovoru ale poukazují na množství peněz, které stát na tříměsíční akci vynaložil, a na korupční skandály spojené s výstavbou. A co se s drahým areálem stane v druhé polovině září, kdy Expo 2017 skončí?
Podobné rozčarování nejspíš nesdílí generální tajemník Mezinárodního úřadu pro výstavnictví. Vincente G. Loscertales byl plány kazašské vlády, která chce na místě Expa vybudovat finanční centrum, nadšen. Další podrobnosti těchto projektů se zatím ale ztrácejí v rozpacích z právě probíhající události.
Přehlídka korupce
Vážný zájem o pořádání letošní mezinárodní výstavy projevila dvě města – kromě Astany ještě belgický Lutych. Když byl v roce 2012 vybrán právě Kazachstán, stal se prvním postsovětským hostitelem události. Již výstavba po všech stranách předimenzovaného areálu ale potvrdila pověst Kazachstánu jako země s vysokou korupcí. Konečná cena se podle odhadů pohybuje někde mezi třemi a pěti miliardami dolarů (přibližně 66,5 až 110,8 miliardy korun).
Na pozici vedoucího výstavby komplexu budov, jimž dominuje ikonický pavilon Kazachstánu, se vystřídalo několik úředníků. Prvním byl Kadžimurat Usenov, který v roce 2013 rezignoval. Podle serveru The Diplomat ho k tomu dohnaly protesty veřejnosti, které se nelíbil postup policie při vyšetřování jeho syna Maksata. Maksat Usenov, jemuž byl kvůli řízení v opilosti odebrán řidičský průkaz, o pár měsíců později při autonehodě zabil člověka – podle svědků opět v podroušeném stavu. Za svůj čin ale nebyl nikdy potrestán. Necelé tři roky po svém odstoupení byl v květnu 2016 Kadžimurat Usenov odsouzen ke dvěma letům vězení za zpronevěru 1,15 milionu dolarů (asi 25,5 milionu korun). Letos v dubnu ho ale prezident amnestoval.
Na místo Usenova byl jmenován Talgat Jermegijajev, syn blízkého přítele prezidenta Nursultana Nazarbajeva. Po dvou letech ve funkci byl také obviněn, a to ze „zpronevěry velkých rozměrů“. Po domácím vězení byl v červnu 2016 spolu s dalšími třiadvaceti lidmi odsouzen za korupci v hodnotě 32 milionů dolarů (709 milionů korun) ke čtrnácti letům vězení. Jeho místo obsadil primátor Astany Adilbek Džaksibekov.
Rozporuplné zprávy doprovázejí výstavu i po jejím technickém dokončení. Organizátoři optimisticky odhadují, že dorazí pět milionů osob. Forbes.com ale celkový zájem odhaduje na pouhé tři miliony. Pro srovnání: na Expo v Milánu před dvěma lety přišlo dvacet milionů lidí, Expo 2012 v Jižní Koreji přes osm milionů. Co se týče domácích návštěvníků, sami organizátoři výstavy obdrželi na tři stastížností kvůli vynucené koupi vstupenek. O nuceném nákupu informují i další média, například server Kazday publikoval oficiální dopis odboru školství ze severní oblasti Kazachstánu adresovaný školám. Dokument obsahuje tabulku škol a počtů vstupenek, které si na vlastní náklady učitelé musí koupit.
Mezinárodní výstava skončí 10. září. Až poté bude zcela jasné, v jakém světle se s její pomocí Kazachstán představí celému světu. Nyní se ale zdá, že jeho renomé zůstane stejné: jde o ekonomicky nejsilnější zemi z postsovětských republik Střední Asie, o níž víme o trochu víc než o sousedních „stánech“, ale stále to není dost na to, abychom si mohli vytvořit objektivní názor.
Autorka pracuje jako tlumočnice.