Prostředí, ve kterém působí nevládní organizace aktivní v záchranných akcích v Sicilském průlivu, se postupně zhoršuje. Do oblasti připlulo plavidlo C-Star z identitářské kampaně Defend Europe. Větší komplikace však tvoří politika italského ministerstva vnitra a chování Libyjské pobřežní stráže.
Na začátku srpna doplula do oblasti Sicilského průlivu loď C-Star, kterou si najali v Džibuti neofašističtí aktivisté z řad hnutí Generace identity. Putování lodě a její posádky z Afriky k italskému pobřeží bylo plné peripetií. Na konci července kapitána lodi a jeho zástupce zadržely úřady ve Famagostě na severním Kypru. Ukázalo se totiž, že většinu posádky tvořili srílanští námořníci, kteří obráncům evropské identity za dopravu na starý kontinent tučně zaplatili. Defend Europe označila celou věc za „spiknutí nevládek“. Po propuštění kapitána a kormidelníka loď bezvýsledně brázdila Egejské moře, aby následně vyrazila k libyjským břehům. Hlavní problém fašistů na moři je, že je nikde nechtějí. C-Star se nepodařilo zakotvit v Katánii, kam měla původně namířeno, ani v tuniských přístavech Sfax a Zarzis, kde proti „lodi rasistů“ demonstrovali místní rybáři s výmluvnými transparenty No oil, no water, no food. Původně chtěla loď sledovat nevládní plavidla, dokumentovat jejich činnost, spolupracovat s Libyjskou pobřežní stráží a vracet migranty na jižní břeh Středozemního moře. Krajně pravicoví aktivisté se ale nakonec zmohli jen na menší honičku s lodí Golfo Azzurro organizace Proactiva Open Arms.
Kodex Minniti
Podstatně větší starosti nevládním organizacím, které začaly působit na moři v reakci na ukončení záchranné akce Mare Nostrum italského námořnictva, dělá současný přístup italského ministerstva vnitra. To v červenci vypracovalo soubor nezávazných pravidel postupu, na který měly nevládní organizace přistoupit. Nakonec takzvaný kodex Minniti podepsaly jen tři z devíti nevládek aktivních v moři, což je pro ministra vnitra Marca Minnitiho, jenž má velké ego a nezanedbatelné politické ambice, velice potupné. Organizacím nejvíce vadí povinnost mít na palubě při misích na moři ozbrojené příslušníky policie. „Aktivity pátrání a záchrany na moři vedené ze strany italských úřadů se v poslední době čím dál více směšují s policejními a vojenskými akcemi namířenými proti převaděčům. MSF se nemůže podřídit pravidlům, jež by nás zatáhla do této logiky a do aktivit, které jdou nad rámec humanitárních akcí,“ vysvětlil předseda Lékařů bez hranic (MSF) v Itálii Loris De Filippi, proč jeho organizace odmítá policii na palubě.
Není přitom jasné, jaký status pravidla vypracovaná ministerstvem vnitra mají. Zcela jistě je nelze vymáhat soudně, protože se nejedná o zákony, a v některých bodech by dokonce mohla porušovat mezinárodní smlouvy. Dle těchto úmluv se Itálie nemůže jen tak stáhnout ze své pátrací a záchranné zóny ani odmítnout vplutí lodi do přístavu. Úřady ale daly najevo, že lodě nevládek, které na pravidla nepřistoupí, mohou očekávat „komplikace“. „Přitom lodě nevládních organizací tvoří jen třicet procent záchranných akcí,“ dodal De Filippi.
Konflikty na otevřeném moři
Kodex sice není právně vymahatelný, přesto může nesignatářům pořádně zavařit. V den jeho vstupu v platnost prokuratura v Trapani nařídila předběžné zadržení lodě nevládní organizace Jugend Rettet (Mládež zachraňuje), jež na pravidla nepřistoupila a čelila podezření, že měla kontakty s převaděči. Prokuratura se dušuje, že jde jen o časovou shodu náhod, zůstává však sporné, zda samotné kontakty lze považovat za porušení zákona. Sám prokurátor Ambrogio Cartosio totiž uvedl, že členové posádky neměli z těchto kontaktů žádný benefit. Jak pak vyšlo najevo, část materiálů, na kterých prokuratura postavila své hypotézy, pochází od členů bezpečnostní agentury sloužících další nevládní organizaci, Save the Children, o níž nezávislý novinář Andrea Palladino zjistil, že má blízko právě k hnutí identitářů. Ke konfliktům dochází i na otevřeném moři. Na začátku srpna Libyjská pobřežní stráž zaútočila střelbou na plavidlo španělské organizace Proactiva Open Arms, které křižovalo v blízkosti libyjských vod. Je patrné, že nevadí jen záchranné akce občanských organizací, ale i pouhá jejich přítomnost, protože tak mohou podat svědectví o situaci v této ožehavé oblasti.
Situace ovšem nehoustne jen ve Středozemním moři. Odvolací soud zvýšil trest zemědělci a aktivistovi Cédriku Herrouovi, který pomáhá běžencům na italsko-francouzském pomezí v údolí řeky Roya. Senát použil velice extenzivní výklad zákona a usoudil, že měl ze své pomoci běžencům „nepřímý benefit“ právě z důvodu, že je aktivista. Zdá se, že justiční hon na dobrovolníky pomáhající běžencům právě začal.
Autorka je publicistka.