Léto je období, kdy Kreml rozděluje takzvané prezidentské granty na rozvoj občanské společnosti. Nejde o zanedbatelnou částku, letos byl celkový rozpočet přes pět miliard rublů, tedy téměř dvě miliardy korun. Část jde tradičně na sociální služby, něco na sport a slušná cifra na podporu různých prokremelských organizací. Miliony rublů každoročně získával motorkářský klub Noční vlci, který za tyto peníze organizuje monstrózní show v Sevastopolu a dalších městech. Jedno z nich představovalo příběh, jak utiskované Rusko vstane z kolen a všem nepřátelům v nacistických uniformách a karikaturním boháčům z Wall Streetu ukáže, zač je toho loket. Letos ovšem Noční vlci nedostali ani rubl, naopak tři organizace, které mají pověst zahraničních agentů, jako například sociologická služba Levada centr, peníze dostaly. Někteří optimisté začali hovořit o oblevě režimu. Své vysvětlení nabídla 2. srpna na serveru Republic.ru politoložka Taťjana Stanovaja. Podle ní je celá slavná obleva spíše imitací a pokusem kosmeticky změnit obraz režimu. Cílem má být uklidnit „progresivní třídu“ městských liberálně naladěných voličů, kteří jsou upřímně vyděšeni návratem adorování Stalina a tvrdě protizápadní rétorikou. Změkčení rétoriky ovšem současně vede k tomu, že Kreml musí něco dělat s hurápatrioty, kteří poslední čtyři roky formovali veřejnou agendu. „Velmi protizápadní, protiliberální, agresivní a provokativní rétorika přišla do módy se začátkem Putinova třetího funkčního období a vypadalo to, že s námi zůstane nadlouho. Zvyšovala kariérní perspektivy ve vysoce konkurenčním prostředí,“ píše Stanovaja. Po nějaké době ale Kreml zjistil, že vyrostla skupina politiků, kteří tuto rétoriku berou smrtelně vážně.
Dobrým příkladem je bývalá prokurátorka z Krymu Natalija Poklonskaja, přesvědčená monarchistka, která se proslavila výrokem, že busta cara Mikuláše II. na Krymu začala spontánně plakat. V současnosti se také snaží zakázat film Matilda, vyprávějící o lásce budoucího cara Mikuláše k primabalerině petrohradského divadla. „Ukázalo se, že se objevila skupina politických hráčů, pro které se demonstrace boje za tradiční hodnoty, národní zájmy, proti páté koloně a prohnilému Západu stala nástrojem kariérního růstu. Tito ochránci režimu Vladimira Putina ale nyní ztratili smysl své činnosti v útocích na domnělé nepřátele Ruska.“ Když bojují nikoli za Vladimira Putina, ale za určité „hodnoty“, tak se mezi ideologickými protivníky nevyhnutelně objeví i loajální a z hlediska režimu konstruktivní osoby, umírnění liberálové nebo představitelé tvůrčích profesí, kteří už nejsou zvyklí nechávat si od státu radit, co si mají myslet. Kreml tak ztrácí monopol na určování agendy – tím spíše, že mezi lidmi ze silových struktur, zastánců izolacionismu a sovětských nostalgiků existuje poptávka po ostré antiliberální rétorice. A jejich odříznutí od grantů a hlavních televizních politických show nic neřeší.
Dalším důvodem jsou ovšem i peníze, kterých je jednoduše méně než v dobách, kdy stál barel ropy sto dolarů. Na hezký případ poukázal v tentýž den i moskevský deník Vedomosti. Asociace Otevřený prostor žádala o obří grant ve výši 1,9 miliardy rublů. Není to ovšem žádná nezisková organizace, je to sdružení petrohradských stavebních firem. Do asociace se sdružily, aby postavily pěší most na Krestovský ostrov, kde se nachází stadion petrohradského klubu Zenit. Právě tam se budou hrát v příštím roce zápasy mistrovství světa ve fotbale. Jenže organizační výbor na most neměl peníze, a tak se stavaři domluvili, že ho postaví na vlastní náklady. „Jejich podíl byl vypočítán podle toho, kolik v roce 2015 dostali od petrohradské radnice zakázek. Účastníci asociace mnohokrát zdůrazňovali, že most je jejich dárkem městu a neočekávají ani návrat investovaných prostředků, ani preference v budoucích tendrech,“ píše se v článku. Jenže patrně shodou okolností je částka 1,9 miliardy rublů navlas stejná jako náklady na výstavbu mostu. Znalci stavebního byznysu jsou přesvědčeni, že ve finále stavaři peníze dostanou, ale holt to bude z jiné rozpočtové kapitoly.
Americký prezident Donald Trump podepsal zákon, který mu dává možnost rozšířit současné protiruské sankce a především mu je zakazuje zmírnit. Nadšení ze zvolení Trumpa prezidentem USA v Rusku vystřídala hluboká skepse. V deníku RBK ze 7. srpna se k této situaci vyjádřil zahraničněpolitický expert Pavel Děmidov. Podle něj má několik důvodů. Jednak chce americká veřejnost Rusko potrestat za vměšování do loňských prezidentských voleb, jednak jen třicet procent Američanů souhlasí s Trumpovou vstřícnou politikou vůči Rusku. Za druhé se politika vůči Moskvě stala zbraní ve vnitroamerických svárech. „Pro politika je nyní jednodušší obvinit ze všech problémů Trumpa a Rusko než se snažit řešit problémy jeho voličů. Téma Ruska bylo v minulosti pro Trumpa problematické, nyní se přímo on sám stal toxickým faktorem rusko-amerických vztahů. Bez ohledu na své současné snahy je může jenom zhoršovat.“