Reality show podle Kremlu

Zlatokopka získávající vzdělání na speciálních kursech pro dívky, které by rády klofly miliardáře nebo alespoň milionáře, dvakrát trestaný vysoce postavený gangster, který se ve vězení rozhodl stát filmařem a spisovatelem, opravdu natočil seriál a dnes píše satirické knihy, tajemná a v USA zakázaná sekta, jež v Rusku úspěšně vábí celebrity, které pak páchají sebevraždy. Na reportážně vděčných figurách a figurkách Peter Pomerantsev ilustruje současné a nedávné Rusko, které v nultých letech s Putinem zažilo obnovení pořádku po příliš divokých devadesátkách a díky vysokým cenám ropy v této době také nebývale zbohatlo. Nikdy do žádné oblasti v historii nenateklo tak rychle tolik peněz jako do Moskvy v prvních deseti letech třetího tisíciletí, tvrdí autor knihy Nic není pravda a všechno je možné.

Gangsterský kód

Pomerantsev pracoval mezi lety 2001 a 2011 v několika ruských televizních stanicích jako producent. Jeho úkolem bylo zajistit západní look ruským reality show a dokumentům. Potomek ruských emigrantů ze sedmdesátých let, kteří se usadili v Británii, by se v Londýně v televizi nikdy nedostal k takovým příležitostem, jaké mu umožnila Moskva. Na základě své práce v médiích pak v knize skládá obrázek současného Ruska. Vše je podle něj naaranžovanou reality show, do které ale skutečnou realitu nikdo nepustí. Podobně podle Pomerantseva funguje celý Putinův režim. Hlavním PR expertem jeho režimu byl v minulosti Vladislav Surkov, který vytvořil mediální systém, v němž nic a zároveň všechno je i není pravda. Režim podporoval avantgardní umělce i radikální pravici, považující tyto umělce za zavrženíhodné dekadenty. Opozice v Rusku je virtuální, Putin tak vůči ní vždy bude působit jako jediná rozumná alternativa. Televize patřící proputinovským majitelům budou vždy sledovat především tuto linku. Satira je sice možná, nesmí se ale dotknout reálných zájmů Kremlu.

V knize potkáváme například Vasilije, kriminálníka s duší umělce, který strávil svůj druhý výkon trestu u televize, kde koukal na americké gangsterské filmy. Protože se mu zdály nerealistické, po návratu z vězení se rozhodl vytvořit realističtější snímky. Pomerantsev popisuje, jak Vasilij v rodném Ussurijsku natáčel autobiografický film o svých začátcích. Vasilijův život se změnil po návratu z prvního pobytu ve vězení, kde strávil konec osmdesátých let. V devadesátých letech najednou zjistil, že se kriminálníci stali elitou. Očekával život na okraji sovětské společnosti, ale v divokém kapitalistickém a především rozvráceném a chaotickém Rusku se nečekaně ocitl na společenském vrcholu. Kriminálníci byli jedinou sociální skupinou, která dokázala garantovat alespoň určitá pravidla. S touto subkulturou byla pochopitelně spojená mocenská symbolika, estetika a gesta. Podle Pomerantseva Vladimír Putin postavil svou image na využití právě těchto gangsterských estetických kódů.

Co se nedozvíme

V závěru knihy autor líčí svůj návrat do Londýna, kde spolupracuje s britským miliardářem a investorem Billem Browderem, který po vraždě svého advokáta Sergeje Magnitského v Rusku a po svém vypuzení ze země v roce 2006 zasvětil život boji proti nespravedlnostem Putinova režimu. Pomerantsev pro něj pracuje jako lobbista a spolu s ním líčí v britském parlamentu neřády současného Ruska a lobbuje za zákony, které je budou reflektovat.

Americký novinář Mark Ames z dnes již ne­­existujícího anglicky psaného čtrnáctideníku Exile, který sídlil v Moskvě, vidí právě v tomto Pomerantsevově spojenectví vážný problém, který znevěrohodňuje jinak v mnoha ohledech skvělou knihu. Nejde ani tak o to, co v knize zazní, ale co z ní vypadlo. Pomerantsevův hrdina, miliardář Browder, totiž patřil až do doby, kdy přišel o své zisky z ruského trhu, mezi vcelku aktivní Putinovy podporovatele. Sám Pomerantsev pracoval (v době dokončení knihy) pro Legatum institut financovaný „supími kapitalisty“, jako je Browder. Institut je ideově a finančně propojený s neokonzervativci z dob prezidentství George Bushe juniora a jeho mecenáši si s porušováním lidských práv starosti příliš nedělají, zvláště pokud slouží jejich ziskům. Pro Amese tak Pomerantsev a jeho kniha představuje zájmy „demokratického kapitalismu“, v překladu tedy zájmy volných investic Pomerantsevových chlebodárců, kteří by se rádi vrátili k obřím ziskům z ruského trhu.

Název knihy Nic není pravda a všechno je možné by čtenáře tudíž neměl odkazovat jen na bizarní Rusko, ale také na spletitou realitu ekonomických zájmů a jejich PR. Nezjednodušit přitom svět na židozednářská a různá jiná celosvětová spiknutí je v podobných případech čím dál náročnější.

Autor je redaktor A2larmu.