Léto je obvyklou sezónou pro cesty do zahraničí. Na silnicích se tvoří kolony, na letištích fronty, ulice se plní stovkami tisíc lidí, kteří v horkém počasí chvátají od památky k památce. V některých turistických destinacích tento kolektivní rituál evropské střední třídy vzbuzuje čím dál větší nevoli místních obyvatel.
Ke konci července média reportovala o několika akcích skupiny katalánské antikapitalistické mládeže Arran namířených proti vyhlídkovému autobusu a dalším turistickým atrakcím. Ač šlo pouze o symbolické útoky, někteří turisté, ovlivnění dnešní hysterickou dobou, je hbitě zaměnili za útoky teroristické.
Proti masovému turismu
Rozruch pomohl přitáhnout pozornost ke stinným stránkám rychlootáčkového turismu. „Masivní turismus zabíjí naše čtvrti, ničí životní prostředí a vrhá do chudoby pracující třídu. Tento druh turismu vytváří prekarizovaná pracovní místa, přispívá ke gentrifikaci města a vytváří zisk jen pro úzkou skupinu lidí,“ uvedla ve svém komuniké skupina Arran. Červencové a srpnové přímé akce však nebyly náhlým výbuchem hněvu. Již nějakou dobu lze na barcelonských zdech, včetně silně turistických čtvrtí jako Barcoloneta, vidět nápisy jako Tourist go home!. Že turismus vytváří mnoho problémů, které nemusejí nutně vyvážit jeho užitek, přiznává i barcelonská radnice. Levicová primátorka Ada Colau, která gesto skupiny Arran odsoudila, chce například zastavit budování nových hotelů a zatočit s nelegálními krátkodobými nájmy skrze platformy, jako je Airbnb.
Protesty v Barceloně nejsou ojedinělým výstřelkem města známého svým revoltujícím charakterem. Skupina Arran stihla v létě provést několik přímých akcí proti restauracím a jachtám na Baleárských ostrovech. Početná demonstrace proti masovému turismu proběhla na začátku července i v Benátkách. V laguně se navíc už několik let brojí proti přítomnosti velkých výletních lodí. Protesty vede sdružení No grandi navi (Ne obřím lodím), které v červnu svolalo početné referendum a v mobilizaci bude pokračovat v září. Sdružení bojuje za zachování kulturního dědictví a rázu Benátek a vystupuje na obranu pestré a křehké ekologie laguny. „Dnes je tohle vše vážně ohroženo masovým turismem a velké výletní lodě jsou jeho nejhorším projevem: jedná se o naddimenzované a silně znečišťující lodě, jež ohrožují město, které je světovým dědictvím UNESCO, a jsou symbolem arogance nadnárodních společností a korupce politické třídy,“ uvádí sdružení ve svém prohlášení. Další obdobné protesty, či spíše výbuchy hněvu, jsou realitou v mnoha městech, jejichž charakter se vlivem cestovního ruchu postupně vytrácí.
Reakce na tento odpor na sebe nenechala dlouho čekat. Buržoazní strany od lidovců přes středové Ciudadanos až po socialisty, mainstreamová média a podnikatelé, ti všichni vystoupili téměř unisono proti aktivistům. V jejich argumentaci se velmi uchytil neologismus „turismofobie“. Slovo vymyslel lidovecký ministr cestovního ruchu jako nálepku pro veškeré kritiky masového turismu. Označení je to vesměs hanlivé a napovídá, že kritici turismu jsou dost možná xenofobní, ale zcela jistě iracionální. „Cestovní ruch tvoří dvanáct procent HDP a stojí za pětinou nových pracovních míst. Turismofobie silně škodí zaměstnanosti,“ vyplísnil káravě aktivisty středolevicový deník El País.
Jde o třídní boj
„Není to turismofobie, ale třídní boj,“ uvádí ke svým akcím skupina Arran. Dnešní model rychle výdělečného turismu stojí na devalvaci hodnoty práce zaměstnanců ve službách a dopravě. Celé odvětví prošlo výraznou prekarizací a její následky nesou všichni pracovníci – od letušky přes řidiče Uberu po hostitelku Airbnb, kterou majitel platí dle počtu odbavených turistů. Dokonce i piloti, kteří byli dlouho považováni za nejlépe zajištěné zaměstnance, budou moci nově létat na živnostenský list. Právě ve Španělsku mnoho demontáží zákoníku práce prošlo se záminkou, že je nutné ho přizpůsobit sezónnímu cestovnímu ruchu. Vítězové tohoto ekonomického modelu jsou pak hlavně podnikatelé a majitelé, kteří dokážou těžit z turistické renty za cenu stlačení mezd, práv svých zaměstnanců a rozsáhlých daňových úniků. Jen občas se pracující dovedou vzepřít a vyjádřit svůj nesouhlas. Příkladem jsou zaměstnanci barcelonského letiště El Prat, kteří stávkovali za lepší pracovní podmínky. Letiště je pod náporem nízkonákladových společností a zaměstnanci si stěžují, že v době turistické sezóny musí pracovat až šestnáct hodin denně.
Cílem protestů je získat zpět své město a změnit jeho úděl poznamenaný turistickou monokulturou. „Hlavními problémy pro místní obyvatele je bydlení a zaměstnanost,“ uvádí na příkladu Benátek výzkumnice Barcelonské univerzity Caterina Borelli. „Benátky dnes mají pracovní trh, který je orientován jedním jediným směrem: na cestovní ruch a s ním propojené služby. Dělat něco jiného jde jen s velkými obtížemi,“ dodává. Turistická monokultura se tak dobře uchytila i z toho důvodu, že zaplnila místo, které vzniklo po postupné deindustrializaci měst. Vytvořila se tím silná závislost a každému, kdo by chtěl budovat podmínky pro jiné fungování města, jsou ihned vmetena do tváře pracovní místa číšníků a pokojských.
Sporů mezi turisty a místními obyvateli se samozřejmě chytá i mainstreamová politika, kterou by nikdo nenařkl z turismofobie. Většinou tito politici razí policejní přístup, který se orientuje jen na malou výseč problémů, například na rušení nočního klidu. Modelovým exemplářem takového politika je starosta Prahy 1 Oldřich Lomecký, který zavedl noční antikonfliktní hlídky sekuriťáků. Některé návrhy jdou ještě dál a počítají s výraznějším omezením veřejného prostoru. V Českém Krumlově radnice uvažuje o zpoplatněném vstupu do města a pro Benátky ministr kultury Dario Franceschini dokonce navrhl vybudování vstupních bran s turnikety. V případě realizace těchto nápadů by byl úděl historických Disneylandů dokonán.
Autor je dopisovatel deníku Il Manifesto.