Zprávy o vzniku domobran v České republice i dalších evropských státech se objevily takřka ve všech médiích. Důvodů náhlého zájmu novinářů o tento nový fenomén je několik. Především jsou to ostrá prohlášení konkrétních členů domobran, ale také jejich vazby na různé extrémní politické skupiny.
V Česku aktuálně existuje téměř stovka polovojenských skupin, které se sdružují pod hlavičkou Národní domobrana. To jsou ty, které se veřejně prezentují. Další skupiny se drží stranou veřejného zájmu, jiné se teprve formují a existují i takové, které fungují „na vlastní pěst“ a nevstupují do žádných širších struktur. Naprostá většina si za svůj cíl klade aktivní odpor proti domnělé invazi muslimů či ochranu hranic před takzvaně nelegálními uprchlíky.
Za vlast, ale proti státu
Skupiny spojuje aktivní odpor, jenž spočívá především v ozbrojování a vojenském výcviku, ale také vazba na různé krajně pravicové politické struktury, a to jak oficiální, tak ty, které stát vnímá jako extremistické. Jejich rétorika je velmi podobná antiislamistickým iniciativám, které sílí po celé Evropě, v Česku však mají specifický charakter. Zatímco většina protiimigračních aktivistů v Německu nebo Francii sází především na tvrdou pravicovou linii a vlastenectví, čeští domobranci se nezřídka stavějí přímo proti státu, strukturám NATO a přiklánějí se k politice Ruské federace včetně jejích územních nároků na Ukrajině. Dalším českým specifikem je poměrně častá přítomnost vojáků z řad Aktivních záloh a dalších skupin stávajících či bývalých profesionálů. Jednou z nich byli například Českoslovenští vojáci v záloze proti válce plánované velením NATO, které na obrazovkách České televize nechvalně proslavil bývalý voják Martin Holkup. „Lid by měl v první den války postřílet svoji vládu. A tohle politikům vzkazuji, že jestli nás do tohohle dovedou, tak první se bude střílet ve Strakově akademii a v parlamentu,“ uvedl v pořadu Reportéři ČT. Skupina se ovšem brzy rozhádala a Holkup byl za svůj výrok (zatím nepravomocně) odsouzen u píseckého okresního soudu. Jeho aktivity tím ale nekončí, pod hlavičkou Českoslovenští vojáci v záloze nadále pokračuje v burcování veřejnosti k aktivitě.
Vznik skupin Národní domobrany je spojován s ultrapravicovou stranou Národní demokracie známého aktivisty a antisemity Adama B. Bartoše, jenž velmi razantně vystupuje proti imigraci. Vzhledem k oficiální pozici Národní demokracie se však musela strana od Národní domobrany distancovat. Z prohlášení jejího předsedy Bartoše je nicméně zřejmé, že jde pouze o formální ústupek. „Počáteční koordinační role Národní demokracie v procesu formování Národní domobrany je skončena. Z důvodu některých legislativních omezení vyplývajících ze zákona 424/1991 Sb. o sdružování v politických stranách a v politických hnutích a zejména proto, aby se mohla plně věnovat politické práci, Národní demokracie prostřednictvím svého předsedy Adama B. Bartoše předala v Praze dne 26. ledna 2016 agendu Národní domobrany do rukou představitelů nově ustavené rady Národní domobrany ve složení pplk. v záloze MUDr. Marek Obrtel, Nela Lisková a por. v. v. PhDr. František Krejča,“ uvedla strana na svých stránkách.
V té době si již činnosti Národní domobrany všímala média a v komentářích se objevila první varování před domobranci, kteří hodlají suplovat roli policie a armády. V pokojném a bezpečném Česku to vypadá značně kuriózně. A stejně působí výroky vedení Národní domobrany o tom, že se český národ stane obětí muslimského vpádu a že žádný český rodič by nenechal své dítě ve třídě s muslimem. Bizarní je rovněž nedávno zveřejněná fotografie Nely Liskové, oblečené do tradičního moravského kroje se šátkem na hlavě. Uvedena je větou: „Toto je jediný šátek, který jsme ochotni akceptovat.“ Jakkoliv ale jednotlivé výroky členů Národní domobrany často vzbuzují pochyby o jejich duševním zdraví, tito lidé skutečně trénují po lesích s airsoftovými, ale i skutečnými střelnými zbraněmi, a také boj muže proti muži a nejrůznější taktiky partyzánské války.
Obrat k Rusku
Navzdory prohlášením o tom, že je struktura Národní domobrany apolitická, se její vedení aktivně staví k mnohým politickým tématům. Vedle muslimů je tak nepřítelem Liskové a dalších i NATO a vzhledem k členství České republiky v alianci také samotný stát. To by z politického hlediska nebyl takový problém, kdyby ovšem odpor vůči NATO nesplýval s obratem k putinovskému Rusku a jeho mocenským i územním zájmům. Lisková se dokonce ze své vůdcovské pozice pokusila vyjednat spolupráci s proruskými separatisty na východě Ukrajiny a načas se stala honorární konzulkou Doněcké lidové republiky v Česku. Proruské tendence Národní domobrany dokládá i její propojení s bulharským krajně pravicovým Vojenským spolkem Vasila Levského. Čeští paramilitaristé tak posílají svým soudruhům zimní oblečení jako pomoc při obraně bulharských hranic. Jak uvádí server hrebenar.cz, je činnost bulharských domobranců podobná činnosti těch českých. Neoficiálně, mimo pohled veřejnosti, se na letních táborech a v nejrůznějších kursech učí střelbě ze samopalu a pistole, boji s noži nebo partyzánským způsobům vedení války. Zároveň Vojenský spolek Vasila Levského stejně jako Národní domobrana parazituje na historických postavách národní minulosti, jejichž jména využívá k pojmenování jednotlivých oddílů.
Vojenský spolek Vasila Levského a Bulharské národní domobrany Šipka se navíc otevřeně hlásí k vazbě na ruský projekt Balkánská fronta Bulharsko. V jeho čele stojí někdejší běloruský poslanec Jevgenij Novikov, který rovněž býval moderátorem televizní stanice Belarus 24, jejíž vysílání slouží k propagaci Ruska a jeho politiky. Sami domobranci pak na turecko-bulharské hranici útočí na uprchlíky a následně se ve svých prohlášeních holedbají tím, kolik uprchlíků jejich činnost odradila od vstupu do Bulharska. K materiální podpoře bulharských domobranců u nás vyzývá ultrapravičák David Buchtela. Působení tohoto pedagoga České zemědělské univerzity v Národní demokracii na Praze 4 pak jasně ukazuje na trvající propojení Národní domobrany a Národní demokracie. Aktuálně se domobranci snaží zasáhnout do výchovy mládeže prostřednictvím organizací předškolních Lvíčátek, školních Lvíčat a středoškolských Lvů a Lvic. I přes jistou grotesknost bychom tyto aktivity měli bedlivě sledovat.
Autor je spolupracovník redakce.