Poslední týdny se mohlo zdát, že se finálním tématem dosluhující vlády stane žádost o vydání Andreje Babiše a Jaroslava Faltýnka k trestnímu stíhání. Přesto ještě došlo ke klíčovému kroku, který měl ostatně být jednou z priorit současné koalice: zvýšení minimální mzdy o jedenáct procent na 12 200 korun od ledna příštího roku. Navzdory všem nechutným kontroverzím, které předvedli během migrační krize, působí především sociální demokraté jako politická síla, která téma zvyšování mezd myslí vážně. Od jejich kampaně do následujících voleb tak lze očekávat, že se bude točit právě kolem zvyšování životní úrovně pracujících. Sociálním demokratům se alespoň částečně daří podkopávat setrvalé přesvědčení o oprávněnosti tvrdé práce za mizerný peníz, jímž se tradičně depolitizuje téma výše mezd. Daří se jim to jednoduše proto, že se hrozby nezaměstnaností a ekonomickou stagnací ukázaly jako nereálné. Současné zvýšení minimální mzdy, které je jedním ze způsobů boje s chudobou, je důležité i proto, že sociální demokracie bude v příští vládě jakékoli další opatření vyjednávat z podstatně slabší pozice, než jakou má dnes.
M. Vrba
Události v Charlottesville vzbudily nebývalý aktivismus internetových firem. Ty se rozhodlypřispět k boji proti radikální pravici tím, že přestaly hostit servery neonacistických a některých dalších radikálně pravicových skupin. Rozhodnutí bylo přijato pozitivně většinou politiků i aktivistů, byť zazněly také nesouhlasné hlasy. „Chráníme svobodu slova nikoliv z toho důvodu, že bychom souhlasili se všemi obsahy, na které se tato svoboda vztahuje. Děláme to, neboť věříme, že by nikdo neměl rozhodovat, kdo a jak má mluvit. A to ani vláda, ani soukromé firmy,“ uvedla síť kalifornských advokátů EFF. Hrozí totiž, že pokud o svobodě slova a tisku budou rozhodovat soukromé firmy, nemusí se jednou přes korporátní cenzuru dostat nic, co se zrovna nelíbí „manažerům svobody slova“. Například militantní antikapitalistické skupiny, které zpochybňují nejdůležitější lidské právo současnosti – právo něco vlastnit. Firmy jsou ovšem organismy oportunistické – zmíněné skupiny dostaly „ban“ i díky tomu, že nebyly příliš navštěvované. Správné pravicové fake news platformě, se stovkami tisíc návštěv za měsíc, by se takové faux pas stát nemohlo.
J. Horňáček
Na tom, že byl holocaust Židů zvěrstvo, se shodne většina Čechů. Jenže nacistický holocaust postihl mnohem širší skupinu obyvatel: Slovany, homosexuály, psychicky postižené a také Romy. Kauza vepřína v Letech u Písku, který stojí na místě bývalého koncentračního tábora určeného právě pro Romy, ukazuje, jak malý umí být český člověk. Když se Čeněk Růžička, předseda Výboru pro odškodnění romského holocaustu, v nedávném rozhovoru pro DVTV divil, že se někdo může vůbec ptát, proč by neměl stát prasečák na místě, kde došlo ke zmaření stovek lidských životů, nebylo ještě známo, jak stát s odkupem vepřína pokročil. Nabídka ze strany státu ale padla a nyní se zdá, že v cestě prodeji stojí jen hlasování akcionářů firmy AGPI na valné hromadě, která proběhne do konce tohoto roku. Člověk by si chtěl oddechnout: jedna ostuda je konečně skoro za námi. Jenže stačí zajít do hospody nebo otevřít libovolnou internetovou diskusi k tématu a odevšad zní, že se zbouráním vepřína v Letech podporuje „cigánský rasismus“, protože peníze na takovou zbytečnost jdou přece z našich, bílých daní. Velká nenávist malého českého člověka je dosti trvalá květinka a lze ji evidentně přihnojovat i vyloženě nechutnými tématy.
T. Čada
Na začátku srpna se v Praze už po sedmé konal festival Prague Pride. Ani letos neunikl pozornosti všemožných rejpalů, kteří považovali za nutné vyjádřit, že „sice nejsou homofobové“ (gay kamaráda, který v tomto případě nahrazuje pověstného „slušného Roma“, má totiž úplně každý), ale že jim přece jen tento pochod hrdosti z různých důvodů vadí. V silné konkurenci pravicově zastydlých serverů typu Echo24 nebo Forum24, které snad ani nemá smysl brát vážně, vyhrál cenu o nejstupidnější komentář Vladimír Barák z Týdne článkem „Proč si Prague Pride nezaslouží žádný respekt?“, v němž zcela vážně tvrdí, že lidé z malých vesnic stydící se za svou sexuální orientaci jsou „zoufalci“. Zdá se, že proklamovaná tolerantnost některých českých novinářů má své meze. A že tenhle festival ještě pěknou řádku let nebude zbytečný.
O. Hudec
Mimozemský cestovatel s přezdívkou Doktor z britského seriálu Doctor Who se letos ve speciálním vánočním díle transformuje v ženu, konkrétně v postavu s tváří herečky Jodie Whittakerové. Bude to poprvé od zahájení vysílání seriálu v roce 1963, kdy hlavní roli nebude hrát (bílý) muž. V roli agenta 007 naopak ve dvou následujících bondovkách znovu uvidíme Daniela Craiga, přestože o roli „ženského Bonda“ projevily zájem Gillian Andersonová nebo Cara Delevigneová. Obě postavy mají přitom společné to, že je ostrovní publikum vnímá jako „esenciálně britské“ charaktery. Doktor byl vždy roztržitý britský gentleman a Bond vzorový reprezentant vlivu Británie na globální dění. Proto úvahy o změnách pohlaví těchto hrdinů nenesou jen kritiku nedostatečného zastoupení hlavních ženských postav v populárních filmech a seriálech. Jde tu také o emancipaci žen v kontextu toho, jak popkultura artikuluje a utváří národní identitu. Bude proto zajímavé sledovat nejen to, jakým způsobem Whittakerová obhájí, že je „ženská Doktorka“, ale i to, jak se Craig popere s tím, že je (stále ještě) „mužský Bond“.
A. Tesař