Někteří lidé se domnívají, že smyslem propagandy a dezinformací je někoho o něčem přesvědčit. Třeba o tom, že Rusko je příjemná země, kde se dobře žije, protože jí vládne rozumný a silný vůdce, jakého bychom potřebovali i u nás. Nebo o tom, že Evropská unie je spolek zkažených deviantů, který usiluje o rozvrácení tradičních rodin a výchovu dětí k sexuálním perverzitám. Jinými slovy, že propaganda míří na ty, kdo jsou náchylní nechat se přesvědčit o tom, co se lidem, kteří se považují za progresivní liberály, zdá jako snůška nesmyslů. To je ale jen první fáze. Cíl dezinformačních kampaní je sofistikovanější.
Poměrně intenzivní dezinformační aktivity, se kterými se dnes v České republice setkáváme, mají dvojí ostří. Chytit na háček se mají i ti, kteří zdaleka nevěří různým bláznivým teoriím o zkaženém Západu a nebezpečných imigrantech, jež si sem zvou zakuklení islamisté, jako třeba Angela Merkelová. Smyslem klamavých zpráv ovšem není, aby rozumní uvěřili nesmyslům, ale aby bytostně nenáviděli ty, kteří jim věří. Jinak řečeno, hlavním cílem je rozštěpit společnost tak, aby lidé s odlišnými pohledy na svět nebyli už jen spoluobčany s rozdílným názorem, ale zarytými nepřáteli. Potom budou sebou navzájem pohrdat a nenávidět se. Nebudou schopni se na sebe bez znechucení ani podívat. Pokud se setkají, ať už tváří v tvář nebo virtuálně, ovládne je vztek a agresivita. Navzájem se budou považovat za úplné pitomce, kteří se nechali obalamutit – jedni Kremlem, druzí Bruselem. Vedle toho pak vzniká ještě třetí skupina, která se nutně nemusí přiklánět ani na jednu stranu. Působením dezinformací však získává pocit, že pravda neexistuje, všichni lžou a nejspíš i kradou, věřit se nedá nikomu, a tudíž nemá smysl se ani za nic angažovat.
Mnoho lidí se domnívá, že jsou vůči dezinformacím imunní, protože nečtou dezinformační weby a smějí se konspiračním teoriím. Pokud ale slyší podobné názory a rozpálí se do ruda, otvírá se jim kudla v kapse, když jejich známí sdílejí na sociálních sítích článek z Aeronetu, nemůžou spát, protože přemýšlejí, jak zpražit protivníky ve facebookové diskusi, nebo se na život a na smrt rozkmotřili s příbuznými na rodinné sešlosti kvůli islamizaci Evropy, pak jsou obětí informačních manipulací stejně jako ti, kteří jim naletěli. Jak už jsem řekla, úkolem dezinformačních aktivit je rozdělit společnost na nesmiřitelné skupiny. I když jste na straně těch, kteří brání fakta a dokážou logicky argumentovat a poukazovat na nesmyslnost dezinformačních bludů, pokud se vám z druhé strany dělá zle, propadáte beznaději anebo máte chuť někoho praštit, chytli jste se do nastražené léčky.
Klamavé zprávy jsou plné logických rozporů, ale to není důsledek nějaké chyby nebo nedomyšlenosti. Důležitější než argumentační linie zprávy je emoční náboj, který v části populace vyvolá úzkost z ohrožení a v druhé části populace zase strach z toho, že tento iracionální výklad světa získá navrch. Dezinformační články a videa pletou dohromady páté přes deváté: teroristické útoky se sexuální výchovou, multikulturalismus s homosexualitou, sem tam do toho ještě chemtrails nebo klidně i satana. Právě tato nelogičnost je ale pastí na vzdělané liberály, kteří si cení logiku nadevše. Iracionalita zpráv a ochota některých této iracionalitě podlehnout totiž spolehlivě dopálí právě ty racionální a zdánlivě imunní, kteří jsou nakonec možná více pobouřeni těmi, kdo zprávám uvěřili, než těmi, kdo je produkují. Právě proto jsou dezinformace tak nebezpečnou a dokonalou zbraní: čím urputněji se jim bráníte, tím účinnější jsou.
Jak tedy dezinformacím čelit, když hádat se do zemdlení o tom, že jsou nepravdivé, je vlastně tím, čeho chtějí dosáhnout? Především je třeba dbát na emoce. Neeskalovat agresi v diskusích, nesnažit se ponížit protivníka břitkým humorem ani se ho nepokoušet dovést k pocitu trapnosti či méněcennosti (například kvůli nedostatku vzdělání). Máte-li trpělivost, vysvětlujte, disponujete-li empatií, snažte se při zachování vlastního stanoviska vyjádřit pochopení pro úzkost protistrany. Zkuste hledat možnosti alespoň základního porozumění a shody. Člověk aby se při boji s dezinformacemi obrnil klidem zenového mistra i křesťanskou ochotou milovat nepřátele. Tím nechci říct po vzoru současného amerického prezidenta, že by snad na eskalaci společenských konfliktů měly všechny názorové strany stejný podíl. Nebezpečné nesmysly, ať už útočí na určité sociální skupiny, lidská práva, sociální stát nebo přírodu, představují vážný problém. Pokud ale boj proti nim eskaluje společenskou nesnášenlivost a do krajnosti vyžene nesmiřitelnost všech stran, stane se přesně to, o co dezinformátor usiloval.
Autorka je socioložka.