Polský Off Festival patří mezi nejvýznamnější evropské akce zaměřené na alternativní hudbu. Důvodem není jen eklektický výběr vystupujících, ale také důraz na hodnoty DIY a jasné stanovisko k politické situaci v Polsku i ve světě. I proto byl letošní ročník oproti těm předchozím hlučnější a ostřejší. V rámci střední Evropy jde o ojedinělou akci.
Letošní Off Festival v polských Katovicích nemohl nebýt protipólem k politické situaci v zemi. Kroky, které loni a letos podnikla polská vládnoucí strana Právo a spravedlnost (PiS), totiž porušují základní demokratické principy. Vláda mimo jiné prosadila kontroverzní zákony, pomocí nichž si podřídila veřejnoprávní média, výrazně oslabila fungování soudní moci v zemi a omezila shromažďovací právo. Nenávistné postoje vůči LGBTQ+ komunitě a lidem prchajícím před válkou pak představují jen shnilou třešničku na dortu uplácaném z bezcitnosti a lhostejnosti. Pořadatelé jedenáctého ročníku Off Festivalu se na konkrétní vládní opatření sice výslovně neodvolávali, avšak jejich postoj byl zřejmý. Příkladem byla výstava plakátů se současným angažovaným uměním. Plakáty pokrývaly zdi táhnoucí se od stanového městečka ke vstupu na festival, a také samotný festivalový areál. Objevilo se zde například dílo britského kolektivu Keep It Complex s jednoduchou ilustrací brambory a textem „Potatoes are immigrants“ (Brambory jsou přistěhovalci) nebo falešné prohlášení ministerstva spravedlnosti varující před možným výskytem duchů v Polsku. Ministerstvo na plakátu dále uvádí, že výskyt nadpřirozených jevů je přímo úměrný rasistickým a xenofobním náladám ve společnosti.
Fuck Trump, fuck brexit
Nesouhlas a frustrace ze současné situace se projevily i ve výběru vystupujících. Během energického koncertu posthardcoreových průkopníků Shellac komentoval frontman Steve Albini text písně Killers jako scénář k neexistujícímu filmu o vládní organizaci „Zabijáci zábavy“, která se snaží zakázat veškerou zábavnou činnost v zemi, a o jejích protivnících „Ochráncích zábavy“. I když to nebylo poprvé, co takto Albini píseň uvedl, vztažení jeho slov na polské prostředí se přímo nabízelo.
Indie písničkář Conor Oberst zase v jednom ze svých proslovů mezi písněmi spustil salvu nadávek adresovaných americkému prezidentovi a označil ho za sexistu, rasistu a xenofoba. Oberst na závěr svého proslovu připustil, že ačkoliv nezná moc dobře politickou situaci v Polsku, slyšel, že se v lecčems podobá směřování trumpovské Ameriky. Na jeho ostrá slova reagovalo publikum bouřlivým potleskem.
Stručné „Fuck brexit“ se ozvalo na závěr koncertu skupiny This Is Not This Heat, reinkarnace londýnských This Heat, kteří jsou považováni za jedny z prvních představitelů postpunku. Zpěvák a kytarista Charles Bullen citované heslo pronesl po odehrání přídavku, který si publikum doslova vydupalo, ačkoliv o kousek dál už začínali hrát headlineři Swans.
Vzpomínky na studenou válku
This Heat jsou oceňováni především pro své inovátorské produkční postupy ovlivněné krautrockem, dubem i avantgardou, ale také pro angažované texty plné temných obrazů reflektujících napjatou atmosféru studené války. Tato tendence se naplno projevila na jejich druhém a na dlouhou dobu posledním albu Deceit (1981). Po úmrtí jednoho ze zakládajících členů Garetha Williamse se zdálo, že jsou This Heat již minulostí. Loni však bubeník a zpěvák Charles Hayward a již zmíněný Charles Bullen překvapili fanoušky prohlášením, že se vydávají na turné – přesně po čtyřiceti letech od svého prvního koncertu.
Kapela nyní vystupuje pod názvem This Is Not This Heat, čímž vyjadřuje úctu zesnulému spoluhráči. Bullena a Haywarda doplnili na Offu další hudebníci – britský kytarista James Sedwards, Daniel O’Sullivan z Grumbling Fur nebo Haywardova dcera, vystupující pod jménem Merlin Nova. Takřka celý koncert na Offu doprovázely technické obtíže, které ovšem, paradoxně, nakonec byly spíše ku prospěchu, neboť přispěly k atmosféře neklidu nejen v písních samotných, ale i v pauzách mezi nimi. Texty o studené válce zase dostaly nový rozměr s ohledem na postoj festivalového publika k polské vládě. Bullenovo závěrečné „Fuck brexit“ nebylo ani tak komentářem k odchodu Británie z Evropské unie, jako spíše varováním před podobným vývojem v Polsku.
Silné ženy
Krajně pravicový polský europoslanec Janusz Korwin-Mikke letos v březnu obhajoval rozdíly v příjmech mezi muži a ženami tvrzením, že ženy jsou „slabší, menší a méně inteligentní“. Jeho urážlivá slova pobouřila značnou část veřejnosti a toto pobouření se do jisté míry promítlo i do programu festivalu. Oproti předchozím ročníkům byly výrazněji zastoupeny ženy, na což odkazovala i oficiální stránka sekcí „Silné ženy“. Vystoupily například PJ Harvey, Feist, Anna von Hausswolf, Frankie Cosmos, Moor Mother nebo The Black Madonna. Poslední jmenovaná umělkyně je známá svou kritikou maskulinity v DJingu a taneční hudbě vůbec. Dle jejích slov je nezbytné, aby se taneční hudba stala vstřícným místem i pro ženy nad čtyřicet let, riot grrrls, queer umělkyně a umělce a minority obecně. Na festivalu namíchala barevný koktejl čtyřčtvrťových rytmů a s naprostou grácií přecházela z hlubin minimalistického techna až k funkyhouseovým výšinám. Svým setem jako by ilustrovala vlastní slova o rozmanitosti – bylo patrné, že dává prostor různým podobám taneční hudby bez ohledu na to, zda jsou zrovna populární či ne.
Neméně výraznou ženskou osobností Offu byla Alex, frontwoman polského dua Siksa. Tato riot grrrl ovládla „Forest stage“ a přilehlé okolí, když s bezdrátovým mikrofonem proplouvala mezi lidmi a během vystoupení na pomezí performance, rapu a slam poetry skandovala texty o sexismu, homofobii a xenofobii. Upřímně řečeno, během koncertu jsem rozuměl textům jen velmi málo – pomohl až překladač a pročtení rozhovoru na blogu Yeah I Know It Sucks, kde Alex mimo jiné uvádí, že i polské publikum má občas problém vstřebat, o čem zpívá. Přesto svým nekompromisním přednesem, nepříjemným a občas hraničícím až s trapností, strhla většinu přítomných. Momenty naivity, divnosti a trapnosti nepotlačuje, ale využívá je ke kritice té části polské společnosti, která podle ní ztratila veškerou empatii. S reflexí se přitom nebojí začít u sebe samé.
Jak bylo zmíněno v úvodu, strana PiS novelou zákona o shromažďování zásadně omezila konání protestních akcí. Letošní ročník Off Festivalu nicméně můžeme za protestní akci považovat. Na oficiální stránce festivalu je heslo „Vždy jsme věřili, že hudba je nejuniverzálnější způsob komunikace“. Berme proto Off jako připomínku demokratických hodnot Polska a také jako nepřímý, ale zato hlasitý projev odporu vůči autoritářským až totalitárním tendencím vládnoucí strany. Podobná gesta jsou dnes v Polsku potřebná.
Autor je hudební publicista.
Off Festival. Katovice, Polsko, 4.–5. 8. 2017.