Hříchy pro diváky krimiseriálů

Československá a později Česká televize beze­sporu představuje základní pilíř vývoje tu­­zemské televizní kriminální tvorby již od konce šedesátých let. Po listopadu 1989 nicméně musela tvorbu tohoto žánru přizpůsobit novým nárokům diváků, kteří nechtěli sledovat pouze reprízy oblíbených normalizačních seriálů. Od roku 1994 navíc ČT čelila silné konkurenci ze strany komerčního kanálu TV Nova. Přestože patrně neměla cílenou strategii, jak se vypořádat s těmito problémy, pokoušela se upoutat diváka různorodými způsoby, z nichž leckteré byly v české tvorbě dosud nevídané. Výsledkem byly mimo jiné právě nové detektivní případy a postavy, inspirované aktuální společenskou situací.

Devadesátá léta představují období zcela nekonzistentního a různorodého zacházení s žánrem kriminálního seriálu. Na počátku desetiletí byl divák nucen sledovat seriály experimentující s formou, v druhé polovině dekády zase žánrové hybridizace vycházející z konvencí noiru či nadpřirozených seriálů. V závěru desetiletí pak ČT přišla s konvenční a divácky oblíbenou formou kriminálního retra.

Věda a hádanky

Televizní diváci si na počátku devadesátých let žádali novou kriminální tvorbu, ta ale téměř nebyla rozpracovaná. Proto se dramaturgové rozhodli dokončit a následně odvysílat Dobrodružství kriminalistiky etablovaného televizního režiséra Antonína Moskalyka, které bylo ve výrobě již před listopadem 1989. Tento seriál nijak neodporoval novým společenským poměrům, vznikal ostatně v koprodukci se západoněmeckou společností SFS Schwarzwald Film. Svým historickým pojetím do určité míry navazoval na oblíbené seriály z doby normalizace, díky čemuž se dramaturgii ČST jevil jako zcela apolitický. Dobrodružství kriminalistiky představuje jeden z mála krimiseriálů pojatých jako antologie (kde v každé epizodě vystupují jiní protagonisté) nejen v českém prostředí, ale i ve světě. Jednotícím prvkem tu není postava detektiva vyšetřujícího zločiny, ale historický vývoj forenzních metod využívaných při vyšetřovaní. Každá epizoda tak představila jiný kriminální případ, z jiné doby a s jinými hrdiny. Zasazení forenzní metody do popředí vyprávění do určité míry předjímá pozdější kvazivědecké série typu Kriminálky Las Vegas (CSI: Crime Scene Investigation, 2000–2015).

Druhým, okázalejším televizním experimentem jsou Hříchy pro pátera Knoxe Dušana Kleina, které patří k řadě televizních adaptací Josefa Škvoreckého z devadesátých let. Unikátnost tohoto cyklu spočívala v tom, že se každá epizoda vysílala živě a při závěrečném hudebním čísle protagonistky a kriminální vyšetřovatelky mohli diváci telefonovat do televize. Pokud uhádli správnou odpověď na otázky, kdo je vrah a které z deseti pravidel správné detektivky pátera Knoxe bylo porušeno, za odměnu získali možnost zúčastnit se natáčení následující epizody. Živé vysílání v přímém přenosu navíc vneslo do pořadu metarovinu: hlavní hrdinové promlouvají do kamer, reflektují sami sebe jako herce nebo dokonce pronášejí chybně své repliky. Na úspěch Hříchů pro pátera Knoxe Dušan Klein navázal o tři roky později s Hříchy pro diváky detektivek, které už sice nebyly vysílány živě, ale diváci stále mohli telefonicky odpovídat na soutěžní otázku, kdo je vrah.

Justice v magické jeskyni

Po nástupu TV Nova, jejíž vysílání bylo zahájeno 4. února 1994, utrpěla ČT obrovskou diváckou ztrátu. Konkurenční televizi během prvního půl roku sledovalo více diváků než oba veřejnoprávní programy dohromady. Nova přinesla spoustu nových televizních formátů a především mnoho do té doby nevysílaných zahraničních seriálů včetně kriminálek. České televizi začaly přicházet četné dopisy požadující po veřejnoprávní televizi opět krimiseriály, které by vycházely ze současného českého prostředí. Na tento popud reagovala ČT výrobou kriminálního seriálu Detektiv Martin Tomsa (1994, 1998), který podobně jako pozdější Detektivní případy kanceláře Ostrozrak (2000) pracuje s motivy vycházejícími z žánru noir. V obou případech jsou hlavními vyšetřovateli soukromá „očka“, která se často dostávají do spárů femme fatale. Detektiv Martin Tomsa na obrazovky přinesl obraz společnosti druhé poloviny devadesátých let a zároveň přemístil dějiště vyprávění z obvyklé Prahy do Brna, kde titulní hrdina v podání Marka Vašuta vyšetřuje případy spojené s pašováním cigaret, gamblerstvím, drogami a podobně. Akční ladění seriálu a reflexe aktuálních témat odpovídaly snaze vytvořit moderní kriminální seriál.

Zcela nový přístup k žánru představovala procedurální justiční krimi Na lavici obžalovaných justice (1999), která komentovala nedůvěru české společnosti vůči soudnímu systému. V epizodách se spojovalo kriminální vyšetřování s průběhem soudních přelíčení. Neobvyklost řady spočívala v divácky neuspokojivých závěrech epizod a především v mysteriózní dějové linii, v českém kriminálním žánru neobvyklé. Soudci jsou mystickým sokolníkem zváni do magické jeskyně, kde se zpovídají mocnějším silám spravedlnosti, jež ovlivňují jejich postupné uvědomování si vlastní zodpovědnosti. V zahraniční tvorbě devadesátých let se v žánru krimi mysterióz­ní příměs stávala konvencí, jež postupně sklízela divácký úspěch po celém světě, například v seriálu Akta X (The X­Files, 1993–2002). V českém prostředí se ale tento způsob hybridizace žánru neuchytil. Teprve o patnáct let později se o mysteriózní krimi pokusili tvůrci seriálu Vraždy v kruhu (2015).

Četníci z Brna i Luhačovic

Zatímco výše zmíněné seriály přinesly značné odchylky od kriminálních seriálů sedmdesátých a osmdesátých let, tvorba konce desetiletí navazuje na normalizační tradici svou povahou divácky vstřícnějšího retra. Jiří Sequens natočil volné pokračování svého hitu Hříšní lidé města pražského (1968), jež se ovšem už neodehrává v Praze, nýbrž v Brně. Hříšní lidé města brněnského (1999) sledují tým policejních detektivů v prvorepublikovém období. Nový originální retrokrimiseriál Četnické humoresky (1997, 2000, 2007), jenž zdařile mixuje nepříjemné případy s vtipnými eskapádami, které při vyšetřování zažívají členové četnického štábu, vytvořil Antonín Moskalyk, tvůrce již zmíněného Dobrodružství kriminalistiky. Humoresky se staly obrovským diváckým hitem – vznikly dokonce tři seriálové řady, jež jsou na ČT neustále reprízovány. V novém miléniu se ovšem tvůrci snažili vůči Četnickým humoreskám a dalším retrokriminálním seriálům vymezit a začaly vznikat akční realistické kriminálky ze současného městského prostředí, například Eden (2005), pozdější Případy 1. oddělení (2014–2016) či seriál stanice Nova Kriminálka Anděl (2008–2014).

Novátorské, experimentální a později divácky vstřícnější krimiseriály z devadesátých let v současnosti prakticky nemají následovníky. Ač se v malé míře v kriminálním žánru znovu objevují některé hybridní formy (viz zmíněná mysterióznost ve Vraždách v kruhu) nebo se volně navazuje na kriminální klasiku zlatého věku, jako je tomu v nadcházejících Četnících z Luhačovic, současná domácí kriminální tvorba se až na výjimky obrací k zahraničním vzorům.

Autor je filmový historik.