Aktivista za práva zvířat vysvětluje, proč se s partnerkou rozhodli pro bezdětné manželství. Tuto volbu vnímá jako možnost, nikoli novou normu, a přiznává, že je do jisté míry sobecká. Dodává ovšem, že ani za rozhodnutím mít děti nestojí často altruismus.
Náš rýmovaný svatební slib před lety začínal verši „Já si tě, Terezko, za ženu beru/ chci s tebou vychovat syna i dceru…“ Rozumí se přece samo sebou, že manželství znamená mít děti, rodina je přece základ státu. Nebyli jsme tou dobou nijak blízko úvahám o dětech, ale předpokládali jsme, že to někdy přijde. Respektive předpokládal to jakýsi autopilot v nás – ten, který se orientuje podle toho, co dělají ostatní, co je považováno za normální.
Zkušenosti ostatních ale začaly autopilotovy rady zpochybňovat. Řada mých přátel už děti měla, takže jsme si mohli udělat představu, do čeho se to vlastně chceme pustit. Došli jsme k názoru, že rodičovství, a zejména mateřství, je mnohaleté ničivé martyrium, které je často snesitelné jen díky neutuchající hormonální lázni.
Jen počkejte
Když jsme vyprávěli o svých cestách, tvorbě, aktivismu, zkrátka „jak se vede“, matky odpovídaly skelným pohledem a upozorňovaly, že děti tohle všechno změní. Říkaly to jako přátelské varování, ať se na svou současnost moc neupínáme, a možná to myslely i jako blahosklonné mávnutí rukou – čeká nás přece něco mnohem důležitějšího. Dalo se to ovšem číst i jako výstraha: když uděláte to, co já, o tohle všechno přijdete.
Tím se dostáváme k tématu sobectví. Největším kritikem našeho rozhodnutí nemít děti je můj dědeček. Tvrdí, že inteligentní lidé jako my se musí množit, aby to tady nezaplevelili cikáni a další čmoudi. Hitlerova argumentace lebensraumem mě u něj jako skalního komunisty překvapuje jen částečně. Děda ale také tvrdí, že myslet jen na sebe a obětovat svým ostatním zájmům potenciální dítě je sobecké.
Nejsem dostatečně zběhlý v otázkách morální filosofie, abych dokázal rozpoznat, zda je možné se takovým egoismem provinit na neexistující bytosti. Rozhodnutí děti mít ovšem lidé také dělají spíš z celkem sobeckých důvodů než z altruismu – aby přetrval jejich rod, aby se o ně někdo postaral, aby měli z dětí potěchu, aby utišili tikot biologických hodin. A někteří lidé jednoduše nemají v životě nic moc zajímavého a početí má jejich počínání dodat smysl a směr.
Tento aspekt hrál v našem rozhodnutí zůstat bezdětnými podstatnou úlohu. Oproti přátelům, kteří v rodičovství spatřovali smysluplnou náplň bezcílného života, máme aktivity, které považujeme za přínosné – jak aktivismus, tak akademickou a tvůrčí činnost. Rodičovství (a nutnost vydělávat pro víc krků víc peněz) by je výrazně narušilo, takže by v našem případě naopak spíše sobecké rozhodnutí mít dítě uškodilo věcem prospěšným.
Bez Kanta
Existuje ale i racionálnější důvod: zachování druhu. Na jednu stranu je třeba poznamenat, že hrozba vymření je v současnosti to poslední, co by lidstvo trápilo, a že z hlediska udržitelnosti a přežití lidského pokolení by bylo moudřejší mít maximálně jednoho potomka.
Nedomníváme se ale, že by lidstvo mělo vymřít. Rozhodnutí zůstat bezdětnými nevnímáme jako kantovský kategorický imperativ, tedy jako jednání, které by se mohlo stát obecně závaznou normou. Někdy je tato Kantova moudrost vynikajícím morálním kompasem. V tomto případě se ale nepovažujeme za typické zástupce lidu a své rozhodnutí ani zvlášť nepropagujeme (tento článek představuje výjimku psanou na vyžádání). Jde o soukromou volbu, založenou na individuálních kritériích.
Smyslem tohoto textu není přesvědčovat čtenáře a čtenářky, aby následovali náš příklad. Má jen osvětlit důvody, proč se tak někdo může rozhodnout. Jiní lidé budou mít jiné důvody – jak pro, tak proti.
Jeden apel si však dovolím, ostatně publikovat čistě osobní zpověď by bylo vpravdě narcistní. Je to apel ke zpochybňování onoho autopilota. Nepochybně je možné dojít k rozhodnutí se množit. Mělo by ale jít o skutečně promyšlené rozhodnutí, ne o strach protivit se společenským normám. Rozhodnutí s vědomím, že tu je legitimní možnost věnovat se jiným věcem. Lidí je na světě habaděj a zodpovědnost za zachování lidstva neleží jen na vás.
Autor je aktivista.