Pokud nemáte děti a nemůžete se rozhodnout, zda si máte jedno či dvě pořídit, aktuálním číslem, jehož hlavním tématem je bezdětnost, vám zřejmě příliš nepomůžeme. Pokud bychom se o bezdětnosti a reprodukci bavili v rovině osobní zkušenosti, není vlastně dialog vůbec možný, neboť bezdětní a rodiče žádnou zkušenost nesdílejí. Bezdětní nemohou vědět, jaké to je, mít děti, a rodiče zase nevědí, jaké to je, děti nemít – v okamžiku, kdy člověk nějakého potomka zplodí, bez ohledu na to, v jakém věku, jeho bezdětné období se automaticky přesouvá do kolonky „budoucí rodič“. Na druhou stranu otázka smyslu a důsledků reprodukce se týká prakticky všech. Řeší ji filosofové, sociologové, psychologové, spisovatelé, umělci, aktivisté, obyčejní lidé – minimálně každý, kdo má současně pohlavní orgány a mozek. A odpověď? Dítě je budoucnost, past, smysl života, škůdce, beránek Boží, Satanův nástroj, ekonomická zátěž, ekologická zátěž, morální zátěž, naděje, přenašeč bacilů, katalyzátor, čisté zlo i nekonečná radost… Jeden redakci blízký básník, dávno předtím, než sám přivedl na svět dvě nebožátka, napsal, že dítě má dva konce, přičemž za jeden z nich neustále tahá někdo jiný. Poučeni doktorem Sovou k tomu dodáváme: A v tom je jeho nebezpečí a krása. Ádvojka si do dětí ráda kopne, ale zároveň ví, že je pro ně občas potřeba také něco udělat. Jde to ztuha, ale jde to. Děkujeme vám, že nám zůstáváte věrni i v této těžké době. Třeba vám to Pánbůh oplatí na dětech.