Intimní ladění oprýskaných stěn

Sdružení Veľké úspechy nášho umenia (VUNU) svými aktivitami reaguje na konvenční košické prostředí velkých galerií, jež nabízejí znormalizovanou kreativitu nebo věkem uznanou uměleckou produkci, i na rádoby alternativní prostory podléhající marketingové logice. V nedávno proběhlé výroční výstavě VV VUNU #1 čelili kurátoři Nikolas Bernáth a Samuel Velebný při výběru uměleckých děl a při práci s prostorem výzvě prezentovat a definovat současnou tvorbu umělců a umělkyň mladé generace východního Slovenska bez institucionálního rámce či podlehnutí komerčnímu tlaku. V prostoru bývalého obchodu se svářečskou technikou se tento záměr zdařil.

Rozdíl mezi krásou a nechutností

Podsvícený historizující nápis STROJ, opřený o venkovní fasádu, označoval vcelku nenápadný vchod do výstavního prostoru. Umístění výstavy do negalerijního prostoru akcentovalo protiklad k tradičnímu institucionalizovanému způsobu vystavování uměleckých děl v Košicích a naopak souznělo s podmínkami, v jakých současní mladí umělci a umělkyně často tvoří. Celkem pět místností bylo vzhledem k dlouhodobému nevyužívání v nepříliš dobrém technickém stavu, jejich prostorová omezení byla však i výhodami. Popraskané stěny a opadaná omítka ladily s celkovou koncepcí, jednotlivá díla ve zchátralých místnostech dominovala, anebo se v nich naopak ztrácela, aby byla v tmavých a oloupaných rozích opět nalézána. Vznikla tak důvtipná analogie ke vzkvétající umělecké scéně mladé generace Košic a blízkého okolí, která se soustřeďuje zejména kolem místní Fakulty umění Technické univerzity.

Osm absolventů a absolventek fakulty bylo v prostorovém členění výstavy prezentováno ve dvojicích, každý však na svém díle pracoval zvlášť a různorodost jejich autorských i formálních přístupů navzájem kontrastovala i přes snahu kurátorů hledat vzájemné prolínání a komunikaci děl v daném čase a prostoru. Nabízí se otázka, zda vůbec měla být v tomto případě vzájemná spolupráce mezi umělci a umělkyněmi zdůrazňována. Kam až lze posunout vyznění děl současné mladé generace bez dominujícího kurátorského zásahu? Kde lze dnes nacházet tematické a formální styčné body v tak diferencované a stále se hledající mladé tvorbě?

Fyzično a spiritualita

Dílo Michala Machciníka, jehož jako jediného ze zúčastněných iniciativa VUNU ve svých prostorách uvedla poprvé, bylo vystaveno v samostatné místnosti. Jeho cyklus dokumentárních fotografií vzkazů vyrytých do kůry stromů, nazvaný Kanál zpráv z okraje společnosti, stejně jako socha Jonáš a velryba zachycovaly intimní lidská vyjádření. Důvěrnost i drsné fyzično vyjadřovalo také dílo Příčina zhnusení Ingrid Kepkové, která ve výstavní místnosti instalovala lidské vlasy, zuby a nehty. Její svérázný umělecký přístup vyniká drsnou poetikou. Prostřednictvím téměř medicínských postupů dosahuje jako umělkyně nebývalé svobody při zachycování každodenního života. Procházení výstavou z první místnosti s geometrickou tvorbou Denisy Slavkovské přes figurální kompozice Lavry Petra Maščáka až k instalaci Ingrid Kepkové bylo zároveň cestou od očekávatelných přístupů k nekonvenčním a konceptuálním uměleckým projevům, které odrážely prvky nové fyzičnosti a spirituality za použití běžných materiálů a objektů, zcela bez pomoci technologií a nových médií.

Mladí umělci a umělkyně jsou důležitou hybnou silou košického kulturního prostoru a jejich často opomíjený hlas je díky činnosti a angažovanosti VUNU více slyšet. Témata jako institucionální kritika, upozadění kreativity a umělecké spontaneity ve prospěch konvencí a institucionálních požadavků jsou pro tuto iniciativu stejně důležité jako vytvoření prostoru pro komunikaci s širší veřejností. Výroční výstava tedy nebyla jen samoúčelnou oslavou umění, ale především pokusem, stejně jako se to často děje na české umělecké scéně, jak se vypořádat s principy trhu, dlouhodobými dramaturgickými plány galerií, vyhraněnými grantovými systémy a vymanit se z převládajících společenských konvencí a očekávání při návštěvě galerie.