Komentářům v arabských médiích na konci září pochopitelně dominovaly analýzy a postřehy k referendu o nezávislosti iráckého Kurdistánu. Názory na hlasování a výhledy do budoucna se různí. Tématu se věnoval kupříkladu syrský novinář Bakr Sidqí dne 28. září na stránkách panarabského deníku al-Quds al-arabí. Fakta dle něj hovoří jasně. Kurdské referendum má nespornou legitimitu vzhledem k více než sedmdesátiprocentní účasti oprávněných voličů, kteří se z třiadevadesáti procent vyslovili pro nezávislost. Legitimitu podtrhává též skutečnost, že hlasování proběhlo zcela pokojně a demokraticky, a to navzdory hrozbě teroristických útoků či vnitřní rozdělenosti iráckých Kurdů. Výsledky proto musí odpůrci referenda či některých jeho aspektů jednoduše respektovat. Hrozby ze strany Turecka, Íránu či centrální irácké vlády považuje Sidqí za silácká rétorická cvičení, neboť si ani jedna ze zemí nemůže na území iráckého Kurdistánu dovolit nezodpovědné vojenské dobrodružství. Autor vyzdvihuje postoj syrských Arabů, kteří podle něj ve velké míře chovali vůči referendu relativní sympatie, na základě předpokladu, že secesionistické tendence iráckých Kurdů nebudou mít vliv na okolní státy a že práva národnostních a kulturních menšin budou v Kurdistánu zachována. Na irácko-kurdských představitelích je nyní, aby rozvinuli důmyslnou diplomacii a díky své uvážlivosti získali široké mezinárodní uznání pro svůj projekt. Musí vybudovat životaschopné státní instituce a stát se atraktivním politickým modelem, jehož vnitřní kvality budou ospravedlňovat jeho osamostatnění. Sidqí varuje irácké Kurdy před spoléháním na exkluzivní partnerství se Spojenými státy a především před tím, aby svůj ušlechtilý boj za svobodu pošpinili navázáním koalice s Izraelem coby státem, jenž je založen na rasismu a okupaci. Této koalici by nicméně do velké míry mohly dopomoci sousední státy, pokud budou pokračovat ve své nerozumné politice. Cesta k nezávislosti bude každopádně dlouhá a náročná, uzavírá svůj článek Bakr Sidqí.
Právě podpora nezávislosti Kurdistánu ze strany Izraele a stoupající popularita židovského státu mezi iráckými Kurdy je trnem v oku komentátorovi deníku al-Haját, dalšího z panarabských listů sídlících v Londýně. Mustafá Zajn ve svém článku s názvem Jaro Kurdů, podzim Blízkého východu z 30. září zmiňuje dlouhodobé spekulace o nadstandardních vztazích mezi izraelskými zpravodajci a představiteli iráckých Kurdů. Sionisté podle Zajna již dávno před vznikem Izraele budovali vztahy s vůdci Kurdů, ale i dalších etnických a náboženských menšin na Blízkém východě, aby je podněcovali k požadování nezávislých států a tím ospravedlnili své vlastní politické aspirace. Vztahy vyvrcholily, když se Mustafá Bárzání, otec současného prezidenta kurdské autonomie, v roce 1968 setkal v Tel Avivu s izraelským ministrem zahraničí Abbou Ebanem a ministrem obrany Moše Dajanem a uzavřel dohody s představiteli Mosadu o jejich přítomnosti na severu Iráku. Společným cílem Izraelců a Bárzáního bylo oslabit arabské národní hnutí. Tato pochybná aliance trvá po dlouhá desetiletí dodnes, a Izrael proto podporuje nezávislost iráckého Kurdistánu, proti které žádný ze sousedních států v současnosti nemůže reálně vystoupit. Po odtržení Kurdistánu zde budou moci Izraelci vybudovat základnu přímo u hranic s Íránem a dále destabilizovat celý region, soudí Mustafá Zajn.
Komentátor egyptského deníku al-Ahrám Alá’a Thábit se ve svém příspěvku z 29. září, nazvaném „Chaos ve fatwách“ a obnovení náboženského diskursu, věnuje problematice extremistických a zpátečnických náboženských tendencí a nutnosti boje proti nim. Thábit zmiňuje některé bizarní a morálně nepřijatelné fatwy (dobrozdání nábožensko-právního charakteru) z posledních let, jež jsou dílem egyptských radikálních salafistických kazatelů. Poměrně značnou decentralizovanost islámu považují mnozí jeho stoupenci za projev bytostné demokratičnosti a vitality. Thábit se nicméně řadí k těm, kdo odmítají přílišnou benevolenci vůči „amorálním“ kazatelům, neboť jejich fatwy jdou svým obsahem proti lidskosti, státu, ale především islámu jako takovému. Tyto fatwy nelze obhájit ani z náboženského, ani z racionálního hlediska. Na tomto poli se nachází klíčová role káhirské univerzity al-Azhar coby předního světového střediska islámské vzdělanosti, jež musí určit jasné náboženské mantinely a v jejich rámci začít budovat nový náboženský diskurs, prostý zátěže dob minulých. Projekt komplexní náboženské obrody má jednoznačnou podporu prezidenta Abdulfattáha as-Sísího, což je pro jeho úspěch velmi důležité. Proti extremistům a tmářům je nicméně zapotřebí postupovat systematicky a důsledně a náboženské učence z al-Azharu v tom musí všestranně podporovat společenské a intelektuální elity, je přesvědčen Alá’a Thábit.