Výzva k rozmluvě

Rozhovory vedené mezi představiteli křesťanských církví a marxistické filosofie sice patřily k výrazným fenoménům šedesátých let, soudobá historiografie jim však doposud prakticky nevěnovala pozornost. Tuto mezeru nyní zaplňuje kolektivní monografie Proměny marxisticko­-křesťanského dialogu v Československu, sestavená historikem Janem Mervartem a filosofem Ivanem Landou, která se věnuje nejrůznějším společenským, politickým i intelektuálním aspektům těchto diskusí.

Práce je rozdělena do tří částí. První z nich se zabývá historickými souvislostmi a průběhem dialogů v šedesátých letech i pozdější době. Druhá přináší různé perspektivy vývoje současného dialogu mezi křesťanstvím a politickou levicí. V závěrečné části jsou otištěny některé písemnosti, k nimž patří třeba dopis Egona Bondyho Ladislavu Radoňovskému o Marxově pojetí ateismu, dosud nezveřejněné osobní zápisky křesťanského filosofa Jiřího Němce, vzpomínky protestantského teologa Ladislava Hejdánka na semináře v Jirchářích nebo úvahy o smrti z pera Milana Machovce.

Paradoxy dialogu

Přístup autorů k jednotlivým textům je pochopitelně odlišný, a to jak z hlediska generačního, tak názorového. V rámci jednotlivých příspěvků jsou mnohá témata i myšlenkové světy jednotlivých filosofů a teologů vzájemně propojovány a konfrontovány. Historickému a politickému kontextu diskusí mezi křesťany a marxisty se obsáhle věnuje Jan Mervart, většina příspěvků se zabývá analýzou diskuse samotné. Nejčastěji jsou skloňována jména často protichůdných radikálně levicových myslitelů – Milan Machovec, Robert Kalivoda, Egon Bondy nebo dnes spíše pozapomenutý Vítězslav Gardavský. Z pozic jejich protějšků vystupuje v knize například rozporuplný evangelický teolog Josef Lukl Hromádka nebo katolický kněz a religionista Karel Skalický. Za pozornost stojí příspěvek Ivana Landy, který se zabývá americkou teologií „smrti Boha“, Bonhoefferovým pojetím „nenáboženského křesťanství“ sekulárního věku, jež se vyrovnává s tíží světa bez metafyzických konstant, ale také aktualizací biblických výzev v díle marxisty Gardavského Bůh není zcela mrtev (1970). Landa ukazuje, jak v šedesátých letech docházelo k sebereflexi marxismu i v rámci křesťanských církví, a právě snaha o reformu k sobě dokázala oba proudy přiblížit. Jan Černý zase zkoumá různé podoby ideje transcendence v marxistickém myšlení, které se v šedesátých letech dokázalo vyvázat z přílišného ekonomického determinismu a soustředilo se na rozmanitější a hlubší stránky lidské existence. Filosof Petr Kužel se podrobně věnuje modelu nesubstanční ontologie u Egona Bondyho, jehož rozhodně nelze počítat mezi ortodoxní marxisty. Kužel demonstruje pozoruhodný způsob, jakým Bondy předestřel možnosti vnímání skutečnosti teistickou i ateistickou perspektivou po opadnutí strnulých substancionalistických způsobů výkladu světa.

Jedním z témat okolo vztahů mezi marxismem a křesťanstvím je také reflexe českých dějin a především období husitství. Těm se ve svém příspěvku věnuje Martin Dekarli, který zároveň srovnává protichůdné koncepce husitství u filosofů Milana Machovce a Roberta Kalivody. Je přitom zvláštní, že z Machovcova díla se zabýval pouze jeho nejméně původní a originální částí, kterou filosof vytvářel pod vlivem Nejedlého historické koncepce. Machovcova nevšední osobnost by si přitom zasloužila širší reflexi v rámci celé monografie, včetně jeho ahistorického a prézentistického přístupu k dějinám, který však přinášel zajímavé plody ve společenských diskusích. Naproti tomu Kalivodu považuje autor za původce originálního konceptu husitské revoluce, stojícího proti oficiálnímu nejedlovskému výkladu. Kalivoda však ve skutečnosti navazoval na meziválečné práce levicových historiků Kurta Konrada, Jana Slavíka a Záviše Kalandry.

Výzvy současnosti

Autoři monografie také vedou dialog se soudobým čtenářem a reflektují možná úskalí současné podoby křesťansko­-marxistické diskuse. Levicový křesťan Filip Outrata popisuje často nelehkou situaci členů Křesťansko­-sociální platformy uvnitř sociální demokracie, stejně jako uzavřenost a neochotu k diskusi ze strany katolického kléru. Michael Hauser zase vnímá marxis­­mus i křesťanství jako komplementární proudy, které se mohou navzájem doplňovat. V marxismu je podle něho obsažen vrcholný ideál rozvinutého lidství, vytvořený v rámci původní evangelijní zvěsti. V křesťanství leží naopak příslib proměny světa, který však ve skutečné podobě přinesl až marxismus. Jakkoli jsou články obou autorů inspirativní, je potřeba provést důkladnou reflexi výrazných změn, jež svět od konce šedesátých let zasáhly. Místo postupující sekularizace dochází k návratu náboženství, které známý sociolog Gilles Keppel nazval „Boží pomstou“. Světem prošla například vzedmutá vlna náboženského fundamentalismu, jejž nelze stereotypně spojovat jen s některými blízkovýchodními režimy, protože sehrává důležitou roli například v americké nebo izraelské zahraniční politice. Naproti tomu četnými zkouškami prošly tradiční kategorie marxistického myšlení.

Práce je v mnoha ohledech zdařilou reflexí dosud neprávem opomíjeného tématu a vybízí čtenáře k pokládání kritických otázek. Její užitečnost spočívá také v zaměření na šedesátá léta, která dosud nemají v tuzemské historiografii příliš velký prostor. Lze ji chápat i jako výzvu k hledání dialogu mezi různými levicovými a křesťanskými proudy a vytváření společenských alternativ. Stejně tak by bylo podnětné, kdyby autoři zasadili československé rozpravy do kontextu diskusí, jež se na podobná témata odehrávaly v evropském i mimoevropském světě. Inspirativní podobou mohou být kupříkladu různé formy latinskoamerické teologie osvobození.

Autor je historik.