Neseme světlo dál

Jste průkopníkem ve studiu účinků MDMA a psilocybinu v rámci léčebných terapií určených pro různé skupiny pacientů. Jaké byly začátky vašeho výzkumu?

Spolupracoval jsem s Multidisciplinární asociací pro psychedelická studia (MAPS). Velmi nás zajímal terapeutický potenciál MDMA, a proto jsme na počátku devadesátých let společně s Úřadem pro kontrolu potravin a léčiv (FDA) sestavili návrh léčebného modelu, který nám umožnil pracovat s pacien­ty s rakovinou v terminálním stadiu. Vůbec prvního vládou povoleného výzkumu MDMA, který jsem vedl, se účastnili pouze zdraví dobrovolníci. To bylo mezi lety 1993 a 1995. Ale neustále se řešilo nebezpečí neurotoxicity. Také proto jsem se později zaměřil především na zkoumání účinků psilocybinu. Před několika lety jsem se znovu k MDMA vrátil v souvislosti se studií zaměřenou na dospělé s potížemi autistického spektra, kteří trpěli vážnou sociální úzkostí. Mnoho z nich se izoluje, a to je pak příčinou dalších potíží a depresí. Účastníci prošli dvěma sezeními doprovázenými psychoterapií. Hodnotící studie provedená po půl roce ukázala významný pokles sociální úzkosti.

Můžete podrobněji popsat, čemu jste se věnoval v pilotní studii s psilocybinem?

Zkoumal jsem, jak působí na prožívání úzkosti. Léčili jsme pacienty v posledním stadiu rakoviny. Šest měsíců po skončení terapie jsme prováděli měření a zjistili, že významný posun v ústupu úzkosti a zlepšení kvality života stále přetrvává. Překvapením pro mě bylo, že jedenáct z dvanácti účastníků byly ženy. Nevím proč, možná jsou odvážnější. Jen připomínám, že naším cílem nebyla léčba rakoviny, ale té ohromné úzkosti, kterou pacienti prožívají. Mimochodem, idea podávání psychedelik lidem umírajícím na rakovinu není nijak nová. Stanislav Grof a další to zkoušeli v šedesátých letech – používali LSD a DPT s podobně dobrými výsledky, jaké jsme zaznamenali i my.

Myslíte si, že se léčení pomocí psychedelik může stát součástí paliativní medicíny?

Doufám v to. Jeden z důležitých představitelů paliativní medicíny ve Spojených státech mě požádal, abych se zúčastnil každoročního setkání Americké paliativní lékařské asociace. Na jaře tam budu prezentovat své výzkumy. Myslím, že v budoucnu se budeme setkávat se stále větším přijetím psychedelické terapie. Je to vaše generace, která ponese světlo dál. My jsme jej nesli od doby, kdy skončily Grofovy výzkumy, doteď.

Kdy je lepší užít MDMA a kdy psilocybin?

Pro lidi, kteří umírají a prožívají existenciál­ní krizi, je psilocybin lepší, ale k terapii posttraumatického stresového syndromu je po­­dle mě vhodnější MDMA, protože umožňuje lépe prozkoumat stará traumata a při správném settingu vytváří bezpečné prostředí pro jejich zvládnutí. Je ale důležité odlišovat léčbu od braní „drogy na party“, kdy nevíte, co a v jaké kvalitě dostáváte.

MAPS žádá FDA o povolení užití MDMA v běžné psychoterapii. Co si o tom myslíte?

Jsem v tomto ohledu spíše konzervativní. Nemyslím si, že by jakýkoliv praktik v oboru, doktor nebo terapeut, měl mít přístup k podávání těchto látek. Celý proces by měl být pod kontrolou, abychom si byli jisti, že tu působí pouze dobře vyškolení lidé se silnou etickou integritou, a ne každý, kdo se rozhodne, že by to bylo dobré zkusit.

Vedete psychiatrické oddělení pro děti a dospívající. Jak vnímáte žádost FDA o vypracování studie zaměřené na využití MDMA při léčení adolescentů?

Myslím, že nejsme připraveni podávat tyto látky dětem a dospívajícím. Procházejí rychlým vývojem mozku a je tu příliš mnoho neznámých ohledně bezpečnosti takového podání. Navíc rozhodnutí vzít si MDMA by mělo být osobní volbou, a takto by to byla volba rodičů. Možná by do budoucna bylo možné vytvořit zvláštní program pro lidi ve věku šestnácti nebo i patnácti let, ale pro mladší ne. Toto téma je navíc politicky velmi kontroverzní a my bychom měli být opatrní. Poslední roky jsme byli ušetřeni politických útoků a měli bychom si nyní vybudovat silnou pozici, abychom odolali případným politickým zásahům. Nejdříve musíme vytvořit dostatečně důvěryhodný léčebný model pro dospělé.

Je ovšem otázka, nakolik je bezpečná běžná medikace, která je ve stále větší míře předepisována i dětem. Máme dostatek informací, abychom mohli posoudit, jaký vliv na ně bude mít její dlouhodobé užívání?

Bez debat jich potřebujeme více. Dosud nebyly provedeny potřebné studie, protože velká část výzkumu je placena farmaceutickými firmami, které nemají zájem na tom, aby se ukázalo, že jejich produkty mohou škodit. Nemáme tak žádné relevantní výzkumy týkající se dlouhodobého užívání konvenčních léků, pouze případové studie, navíc spoutané množstvím omezení, co a v jakém rozsahu lze zkoumat. Poslední roky přitom sledujeme dramatický nárůst předepisování amfetaminu dětem, zejména kvůli ADHD. Nikdo se ale neobtěžuje se tím zabývat. Nevíme, co se stane, až budou mít tyto děti za sebou deset let užívání medikace. Někteří začínají již v sedmi letech. Není, kdo by tyto výzkumy financoval. A potřebné údaje nemáme ani v případě dospělých. Je to těžko uvěřitelné, zvláště když to porovnám s psychedelickými výzkumy, jejichž výsledky jsou velmi pečlivě zdokumentované a veřejně publikované.

Máte pocit, že psychiatrie prochází krizí?

Řekl bych, že psychiatrie potřebuje změnu paradigmatu, nový léčebný přístup. Velmi slibný a nadějný model představují právě psychedelické výzkumy. Ale bude třeba toto téma dostatečně otevřít psychiatrické komunitě i veřejnosti. Podstatné je poctivě prozkoumat všechna fakta. Ještě je před námi hodně práce.

Myslíte, že se psychedelika budou časem využívat k léčbě širšího spektra nemocí?

Určitě. Jednoznačně velmi vhodnou skupinou jsou pacienti, kteří nereagují na konvenční psychiatrické postupy a léky. Mluvím o alkoholicích, drogově závislých, chronicích, lidech s posttraumatickým stresovým syndromem, kompulzivní poruchou, poruchou příjmu potravy, depresemi nebo úzkostmi. Mnoho z nich teprve čeká na výzkum. Je to skvělá příležitost pro mladé lidi v oboru. Poté, co byly výzkumy na přelomu šedesátých a sedmdesátých let zastaveny, se celá desetiletí na tomto poli nic nedělo. Potřebujeme se pohnout dopředu.

Jaké byly skutečné důvody zastavení výzkumu psychedelik? Jaká tehdy panovala ve společnosti atmosféra v souvislosti s jejich rozšířeným užíváním?

Ty důvody byly jen a pouze politické. Vládnoucí skupiny se bály tehdejšího revolučního hnutí, s nímž byla psychedelika úzce spjata. U lidí, kteří je užívali, to vyvolávalo velké změny, začínali mluvit otevřeně. Mělo to také ohromný vliv na odpor proti válce ve Vietnamu. V roce 1968 mi bylo osmnáct. Moje generace neměla nejmenší chuť vstoupit do armády a střílet na Vietnamce. Když projdete psychedelickou zkušeností, pochopíte, jaká je to šílenost a jak strašná chyba byla vést tuto válku, kolik utrpení jsme tím způsobili. I pro mě osobně byla zkušenost s psychedeliky důležitá, změnilo mi to život a přivedlo mne to k tomu, čemu se dnes věnuji. Naše generace dlouho sbírala odvahu převzít autoritu a moc do svých rukou. Ale věci se mění. Například legalizace marihuany, která nyní postupuje napříč Spojenými státy, by byla před dvaceti lety nemyslitelná, protože minulá generace byla stále u moci. Věřím, že vaše generace již bude schopna vytvořit podmínky pro hlubší změnu.