S drakem a žabím princem

Kniha Víta Pokorného Myslet z psychedelic­kých zkušeností se zabývá tématem, které je v kontextu současné tuzemské filosofické literatury kontroverzní hned dvakrát. Lze vůbec činit filosofické závěry z vlastní zkušenosti? Jakým způsobem máme ke své zkušenosti přistoupit, když je podle tradičních pojetí jen obtížně sdělitelná ostatním? A ještě silnější kontroverzi vzbuzuje samotné psychedelické téma. Uchopení psychedelické zkušenosti totiž naráží i na problém metody: jak lze popisovat zkušenost, která se pohybuje na hranicích „normality“ a na pomezí „objektivní reality“ a vnitřního psychického života?

Uvnitř spleti

V první, „autoetnografické“ části knihy popisuje autor osobní trajektorii, která jej k psychedelickým zkušenostem přivedla, a díky jeho upřímnosti se jedná o pozoruhodnou zpověď. V současné české filosofické literatuře je podobný přístup dosti vzácný a ostře kontrastuje s množstvím uhlazené produkce, zcela zbavené možné kontroverznosti a vyznačující se hlavně snahou „nikoho ne­­urazit“. Pokorný vzpráví příběh studenta filosofie, který se po ukončení školy s filosofií rozešel, stal se učitelem a následně se zapojil do intenzivního nočního života v České Lípě, zvláště do světa elektronické hudby a drog. Psychedelická zkušenost s LSD mu přinesla zásadní zážitek – setkání s drakem.

V druhé kapitole se ale Pokorný od osobní roviny záhy přesune k vyjasnění metodologických východisek. Co se může zpočátku jevit jen jako poněkud těžkopádná snaha dostát požadavku patřičného metodologického základu (kniha vznikala jako disertační práce), se postupně ukazuje jako potřebné pozadí pro dostatečně komplexní přístup k tématu. Autor překvapivě ladně přechází od autobio­grafického kontextu zkoumání psychedelik k „pozitivistickému“ popisu chemických vlastností zkoumaných látek a k výkladu o neurologii mozku, přičemž hlavní důraz klade na účinky LSD. Jak ale vůbec filosoficky uchopit subjektivní psychedelické zkušenosti? Nevyznačují se tyto zážitky právě svou nezařaditelností a nepředvídatelností? Potíže s jejich reflexí řeší Pokorný zavedením pojmu „spleť“. Model „spleti“ slouží k zachycení nejednoznačnosti psychedelické zkušenosti a umožňuje mu zkoumat psychedelické zážitky na hranicích subjektivní zkušenosti.

Pokorný se s problémem metodologie vypořádává zapojením několika interpretačních rovin, které se zpočátku mohou jevit jako ne zcela související: jde o již zmíněnou auto­etnografickou rovinu, chemické vlastnosti psychedelických jevů a jejich neurokognitivní interakci. Podobně se ve výkladu proplétají různé filosofické metody a tradice: autor kříží fenomenologii s deleuziánskou rhizomatikou, rovinu osobní zkušenosti propojuje s „objektivistickým“ popisem chemických účinků psychedelických látek. Postupně se však všechny roviny splétají v soudržný celek. Analýza vlastních psychedelických zážitků je provedena se značnou subtilností – autor se jejich prostřednictvím snaží pochopit „mnohotvárné Já“ a promýšlet vztahy mezi přírodou a lidským vědomím. Pokorného studie v tomto ohledu nabádá k co největší pokoře a opatrnosti při užívání psychedelických „jedů“. Výmluvný je například barvitý popis děsivého „bad tripu“ s žabím princem. I nepříjemné zkušenosti ale mají svou hodnotu z hlediska sebepoznání – umožňují silněji reflektovat vlastní identitu. Pokorného studie může zaujmout čtenáře, protože neuhýbá před tím, s čím se autor na svých psychonautických výpravách setkal. Proto mohou barvité analýzy oslovit i ty, kteří nikdy po psychedelických zkušenostech netoužili.

Revival psychedelik

Poněkud překvapivá je absence zkoumání religiózního rozměru psychedelik. Pokorný to obhajuje nutností omezit téma – analýza tohoto aspektu by vydala na samostatnou knihu. Zdá se však, že autorovy úvahy velmi dobře nastiňují potenciál, který psychedelické látky mohou mít zejména při psychoterapeutickém užití. V době, kdy o podávání mikrodávek LSD pro větší pracovní výkonnost mluví i zástupci kreativního byznysu v Silicon Valley, je ale otázkou, zda se s případnou dekriminalizací či dokonce legalizací psychedelik neotevírá prostor k jejich komerčnímu využití. „Kontrakulturní“ potenciál se může snadno rozplynout a psychedelika se mohou stát dalším z běžných prostředků psycho­­terapie či osobního rozvoje. Na otázku, zda je to v pořádku a zda současný revival psychedelik ve výsledku pouze nevytvoří platformu k prodeji „neobvyklých“ zážitků, Pokorného kniha jasnou odpověď nedává – ostatně by se to míjelo s jejím záměrem. Autor se nesnaží hodnotit prospěšnost užívání psychedelik obecně, místo toho předkládá příběh o tom, jak mohou přispívat k přijetí vlastní identity, a to i tehdy, když nepůsobí zrovna příjemně.

Myslet společně

Na rozdíl od značné části současné akademické filosofické produkce má kniha Myslet z psychedelických zkušeností i pozoruhodné literární kvality a je velmi čtivá. Vedle svých odborných kvalit se místy mění ve vzrušující „filosofickou detektivku“ a nevyhýbá se ani poetickým metaforám. Výstavba textu udržuje čtenáře v napětí – prolíná se zde několik rovin výkladu a nikdy není zcela jasné, kdy se napojí další linka či se vrátí dříve započaté téma. To neznamená, že by šlo o nesystematický přístup – autor se ovšem snaží myslet psychedelickou zkušenost v její komplexitě a mnohotvárnosti. Pokorný odolává pokušení přijmout pouze jednu metodu či perspektivu a dělá dobře. Nevyhnutelně subjektivní vylíčení vlastní zkušenosti ve spojení s dalšími vrstvami analýzy působí ve výsledku mnohem přesněji než pouhý objektivní popis vykazatelných faktů nebo samotná „autoetnografická“ zpověď.

Originální Pokorného studie ukazuje, že se současný návrat zájmu o využití psychedelických látek projevuje i u nás, ačkoli zde akademické zkoumání filosofického rozměru psychedelik nemá rozvinutou tradici. O to víc překvapuje, jak propracovaná kniha je a jakou odbornou erudici autor prokazuje i v oborech, které netvoří jeho primární odbornost: detailní kapitoly o chemických souvislostech a neuro­kognitivních rozměrech psychedelické zkušenosti mohou specialistům z daných oborů posloužit jako vynikající úvod k tématu. Kniha proto může přitáhnout širší publikum než jen úzkou skupinu oborově spřízněných odborníků. To se může zdát jako vcelku vlažné hodnocení, ale ve skutečnosti je to pocta, které se tuzemské produkci z oboru filosofie dostává jen velice zřídka.

Autor je doktorand filosofie a spolupracovník magazínu HIS Voice.