Jihlavský festival uvedl snímek česko-vietnamského režiséra Dužana Duonga s názvem Bo hai. Dokufikce o mladíkovi vietnamského původu, který žije s otcem v pražské večerce, odráží vykořeněnost nejen hrdiny, ale i režiséra filmu.
V programu sekce Česká radost na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů Jihlava se letos objevil druhý krátký film česko-vietnamského režiséra Dužana Duonga, pětadvacetiminutový Bo hai. Duong se narodil v Hanoji, ale od čtyř let vyrůstal v České republice, takže patří ke generaci, která ztrácí kontakt s vietnamskou kulturou svých rodičů, zároveň však nedostala příliš příležitostí vytvořit si vztah k české společnosti.
Mat goc
Zvláštní hraniční pozici si ale Duong vytvořil i jako filmař. Jeho první videa byla amatérskými záznamy vlastních tanečních kreací. Pak se svou přítelkyní natočil krátký film, na jehož základě ho přijali na FAMU. Ze školy po půl roce odešel, získal zde nicméně několik kontaktů na zdejší studenty, kteří mu pak pomáhali natáčet další filmy. On sám se naopak podílel na krátkém dokumentu Lukáše Kokeše V.I.P. – Vietnamese Important People (2013). Jeho vlastní projekty vznikají v podstatě v amatérských podmínkách, režisér do nich obsazuje svou rodinu a přátele a zachycuje běžné situace z vlastního života. Na Bo hai získal finance z crowdfundingové kampaně.
Duong dokáže předat zkušenost vykořeněných mladých Vietnamců v České republice, vychovávaných rodiči pracujícími ve vietnamských večerkách, pomocí výmluvných, a přitom nikterak tezovitých situací. Tři roky starý Mat goc (2014), pojmenovaný hanlivým termínem označujícím Vietnamce, který se rozešel se svou domácí kulturou, vypráví o dvou českých Vietnamcích, kteří po letech odjíždějí zpět do vlasti a jsou silně rozčarováni z tamních poměrů. Bezmála komediální, každopádně hodně živelný snímek těží z vděčných kontrastních situací a zároveň dokáže divákům přiblížit zvláštní pocit hrdinů v zemi, která je i není jejich domovem.
Vykořeněnost ve vietnamských večerkách
Bo hai je v porovnání s předchozím snímkem v mnoha ohledech vážnější a temnější. Film v epizodičtějším vyprávění sleduje mladého Vieta a jeho vztah k otci, který pracuje v pražské večerce. Duong předkládá sérii všedních situací, které se dotýkají celé řady témat – od každodenního rasismu Čechů vůči osobám jiné barvy pleti přes obrovské generační rozpory v hrdinově rodině až po komplikované vztahy mladých Vietnamců k jejich vrstevníkům. Tak trochu v duchu současného asijského minimalismu se Duong drží záběrů snímaných z větší vzdálenosti od postav, které vytvářejí určitý odstup od zobrazovaného dění. Díky natáčení v reálných prostředích se mu také daří vytvářet živější a civilnější obraz Prahy, než jaký jsme zvyklí vídat v současných hraných českých filmech.
S větší stylizací, ale podobnou naléhavostí se k tématu vykořeněných mladých Vietnamců vztáhla i studentka animace na FAMU Diana Cam Van Nguyen ve svém filmu Malá, který se v Jihlavě promítal v sekci Krátká radost. Civilní 2D kreslená animace, kombinující černobílou a barevnou kresbu, vytváří intimnější úvahu nad tématy, která pro nás z jiného úhlu objevuje Dužan Duong.