Bez iluzí a budoucnosti

Ve „školním divadle“ Divadelní fakulty Akade­mie múzických umění DISK se po Objevení nebe (2016) a Běsech (2017) ambiciózně pustili opět do dramatizace románu. Studenti čtvrtého ročníku katedry činoherního divadla pod vedením Ondřeje Štefaňáka v roli režiséra, scénografa i autora dramatizace tentokrát sáhli po prvotině rakouského spisovatele Roberta Musila Zmatky chovance Törlesse (1906, česky 1967) – novele, která se řadí mezi vůbec první modernistické romány. Musil v ní zpracoval vlastní zážitky z vojenského lycea v Hranicích, městečku i v textu hry označovaném písmenem H a v první větě románu charakterizovaném jako „malá zastávka na trati, která vede do Ruska“. Musil v knize rezignuje na příběh, zajímají ho spíše duševní pnutí mladíka, který se musí vyrovnat s odloučením od rodiny a krutými poměry na elitní vojenské škole.

Exhibice v tělocvičně

Bezprostředně po příchodu do komorního divadelního sálu se divák ocitá v jakési tělocvičně, na jejíž protilehlé straně posedávají na lavicích herci. Přihlížejí, jak chovanci ústavu přeskakují kozu a svádějí šermířský zápas. Stejnokroj sestávající z bílé košile a vínových kalhot záměrně neutralizuje fakt, že polovinu hereckého obsazení tvoří ženy – nacházíme se přece v čistě chlapeckém konviktu. Přízeň či kritika, kterou fanoušci­-herci vyjadřují sportujícím, pak naznačuje, jaké je postavení cvičenců v kolektivu. Samotná hra, nazvaná prostě Törless, začíná v okamžiku, kdy na setmělou scénu vkročí bodovým světlem ozářená postava novice Törlesse, kterého citlivě ztvárnil Vladimír Pokorný. Střízlivá scéna zůstává po celou dobu představení neměnná, a pozornost se tak plně upírá k charakterům jednotlivých postav.

Vedle Törlesse patří k ústředním hrdinům spolužáci Beineberg (Kryštof Bartoš), Reiting (Vojtěch Vodochodský) a Basini (Filip Březina). Zatímco Törless, Beineberg a Reiting tvoří trojúhelník spojený zejména movitostí rodičů, Basini, jenž kvůli svým sklonům k hazardu všem zmiňovaným dluží, stojí stranou. Beineberg s Reitingem pak Basiniho, navíc usvědčeného z krádeže, využívají k erotickým i sadistickým hrátkám a Törless, který je do Basiniho zjevně zamilovaný, jen s obtížemi odolává temným stránkám svého charakteru a snaží se chovat tak, jak by podle jeho představ bylo správné.

Povaha člověka

Musil prostřednictvím krutosti šikanujících studentů poodhaluje povahu moderního člověka, která se obludně znásobená plně vyjevila po více než třech desetiletích od vydání knihy během holocaustu. Důležitou roli hraje sexualita – jeden z chovanců se proměňuje v prostitutku Boženu (Denisa Barešová), která se stává další hračkou v rukou Beineberga a Reitiga. Podoba sexuálního objektu přitom není podstatná, důležité je jen ukojení tělesné potřeby.

Musilův román je ve Štefaňákově podání nepříjemně současný a rozhodně vyvrací mýtus o světě, který byl „kdysi“ lepší. Mladému režisérovi se podařilo zhruba stopadesátistránkovou novelu zhustit do hodinového představení, aniž by něco důležitého chybělo. Když na diváka zprvu útočí mnohohlasý chór postav, inscenace sice působí chaoticky, postupně z ní ale začnou vystupovat jednotlivé charaktery, až se na konci představení světlo v setmělém sále soustředí opět na hlavního hrdinu – mladíka Törlesse, který do prestižního ústavu nastoupil plný touhy po vědění, dychtivý pochopit svět kolem sebe a najít si v něm vlastní místo, odchází ale rozčarovaný, znejistěný a vnitřně zlomený, bez iluzí a budoucnosti.