Obrazy mytických vražedkyň mužů – Hippolyty, Júdit, Salomé – prozrazují, že ženy mají s muži nevyřízené účty, a také, že si umějí vychutnat násilí. Inscenace Amazonky, uvedená v La Fabrice, při rozvíjení tohoto tématu integruje do bohaté taneční struktury skutečné bojové techniky.
Premiéra inscenace Lenky Vagnerové, výrazné osobnosti tanečního a fyzického divadla, promlouvá o kráse násilí. Tvůrkyně vyniká choreografickou invencí a vážností, se kterou přistupuje k tvorbě. Její témata nejsou mělká, kompozice náhodné, inovace laciné. Neschází jí humor. V poslední době se zaměřila na hlubinnou reflexi ženy; v tomto duchu uvádí děsivé sólo tanečnice Andrey Opavské La Loba, které od roku 2013 zůstává v repertoáru tanečního divadla Ponec.
Své nové, skupinové dílo Amazonky uvedla Vagnerová v prostoru La Fabrika, v jednom z nejdůležitějších „venues“, kam se chodí za současným tancem a fyzickým divadlem. Na diváky čeká u vchodu černá řada popartových pešmergoidních panáků. Zpoza nich se vynoří ženská paramilitantní jednotka – odhodlané tanečnice Fanny Barrouquère, Markéta Frösslová, Simona Machovičová a Barbora Rokoszová, které dokážou fyzickou akcí zcela zaplnit prostor jeviště.
Střeh a výpad
Amazonky jsou ženy, které si osvojily neženské řemeslo – násilí. Tanečnice, které je představují, byly vycvičeny k obrazu válečnic Radkem Mačákem, znalcem bojových umění. Choreografka s tvůrčím vtipem integrovala jím nabídnuté bojové techniky do detailní a bohaté taneční struktury.
Ženy jsou představeny v silácké karikatuře. Jsou neklidné. Tráví čas společným tvrdým tréninkem – nebo je to nevraživost? Dochází mezi nimi k neurvalým fyzickým konfliktům, přetlačování o dominanci, ba i k pokusu o sexuální zneužití. V zápasech se vykreslují jednotlivé charaktery, vyjasňují mocenské pozice, vyděluje se možná role oběti. Vše za ustavičného dynamického militantního pohybu. Mezi bojovými prostředky, se kterými se představení vytasí a mezi nimiž kudly hrají prim, se objeví například i spektakulární scéna s biči. V závěru létají tanečnice v závěsech až nad hlavy publika jako valkýry. Zaměňovat mužské a ženské role je ovšem i odvěký divadelní princip, jehož účinnost nikdy neselhává. Vyjadřuje věčnou touhu vtělit se do opačného pohlaví, poznat jeho vjemy, procítit jeho odlišné tělo, poznat toho Jiného, podívat se na svět jeho očima.
Uřezané hlavy
Obvyklé násilí, se kterým se (i na taneční scéně) setkáváme, je násilí páchané muži na ženách. Mnohem vzácnější je téma žen dopouštějících se násilí na mužích. Motivy kódující iracionální strach mužů z žen zachycují především mýty. Francouzský kulturní antropolog Roger Caillois studoval tento mužský strach v mýtech afrických kmenů, kde se objevuje mimo jiné ve vyprávění o kudlance nábožné jakožto motiv takzvané vaginy dentaty. Mýtus o Amazonkách je výrazem mužského strachu z žen uvnitř komplexněji organizované společnosti – je strachem ze ztráty dominance. Z folklóru pak známe snahu žen zmocnit se části mužského těla – jeho vlasů, vousů – z magických důvodů.
Jsou tu ovšem i jiné archetypální vzory: ženy uřezávající mužům netoliko vous či vlas, ale rovnou hlavy. Touha, kterou tyto archetypální obrazy vyjadřují, se vynořuje už v biblických mýtech. Júdit, která uřízla hlavu Holofernovi, tanečnice Salomé, miliskující se s hlavou Jana Křtitele. A nejnověji je zde třeba íránská bojovnice Wahída, o níž čteme v aktuálním tisku: „Většinou jí říkají Monstrum nebo Rebelka. A říkají jí tak její vojáci i bojovníci Islámského státu. Kromě těch, kteří už mlčí navždy, protože jim právě ona uřízla hlavy a uvařila je v kotli. Wahída je postrach všech na druhé straně fronty.“ Motiv násilí žen na mužích je přítomen i v novém představení – dočkáme se pouťových mužských „uřezaných hlav“, pěkně srovnaných (pořádkumilovnost žen) v čemsi, co připomíná polici na boty.
Všechny tyto mytické paralely jsou zajímavé a němě přítomné, ale nejsou nejvlastnějším námětem tanečního představení. Hlavním tématem Amazonek je násilí žen na ženách, proces, jímž dochází v ženském kolektivu k nevyhnutelnému vzájemnému násilí. Lenka Vagnerová tak vytvořila dílo o ambivalenci kultu síly. Vyznívá z něho, že každá jednobarevná společnost se automaticky rozpadá na násilníky a oběti a produkuje zrůdy. Amazonky jsou tanečním dílem plným sebeironie s kapkou léčivého sadismu, špetkou introspektivního masochismu a spoustou choreografického důvtipu. S hustou tkání expertního a fyzicky velmi náročného tance. Zcela jistě zde máme událost sezóny.
Autorka je taneční publicistka.
Lenka Vagnerová & Company: Amazonky. Koncept a choreografie Lenka Vagnerová, koordinátor bojových scén Radek Mačák, hudba Tomáš Vychytil, scénografie Michal Heriban, kostýmy Michal Heriban, light design Michal Kříž, sound design Andrej Jurkovič, hrají Fanny Barrouquère, Markéta Frösslová, Simona Machovičová, Barbora Rokoszová, Tomáš Vychytil, Hynek Obst. La Fabrika, Praha. Premiéra 1. 11. 2017.