V množství televizních seriálů o teenagerech a pro teenagery vyniká norský projekt Skam. Režisérka Julie Andemová vycházela při jeho přípravě z rozhovorů s cílovou skupinou a vytvořila dílo zabývající se problémy dnešní mládeže způsobem, který je pro ni běžný.
Obliba norského televizního seriálu pro teenagery Skam (Stud, 2015–2017) se rychle rozšířila do celého světa, a to zdaleka nejen mezi dospívajícími. Seriál byl totiž obsahově i formálně koncipován tak, jak by ho vytvořili sami ti, o nichž vyprávěl. Přestože byl stejně jako většina ostatních produktů daného žánru zase „jenom“ o vztazích a nechození do školy, dokázal jednotlivá témata podat bez povýšenosti či moralizování „dospělých“ a za vydatné pomoci nových médií a sociálních sítí.
Problémy jednoho gymnázia
Skam vytvořila scenáristka a režisérka Julie Andemová pro norskou televizi veřejné služby NRK. Připravovala ho několik let na základě dlouhých rozhovorů s chlapci a dívkami jakožto zástupci cílového publika. Součástí záměru bylo, že se bude vysílat pouze na internetu a že každou epizodu budou provázet informace, fotografie a rozhovory určené pro sociální sítě. V první sérii šlo především o spletitost vztahů, osamělost a hledání identity v období dospívání. Ve druhé o feminismus, poruchy příjmu potravy a sexuální obtěžování. Třetí řada se zaměřila na homosexualitu a coming out, mentální onemocnění a víru. V poslední sezóně tvůrci tematizovali náboženskou příslušnost k islámu, zakázanou lásku a kyberšikanu. Hlavními postavami bylo devět spolužáků jednoho gymnázia v Oslu, kteří tyto zásadní otázky řešili spolu i osaměle v průběhu svého středoškolského studia.
Tematické zaměření epizod ukazuje, že Skam přinášel vždy něco navíc. Třetí řada, věnující se coming outu Isaka a Evena, kteří se do sebe zamilovali a začali spolu mít sexuální poměr, řeší také Evenovu bipolaritu a ukazuje, že i s tímto onemocněním je možné vést plnohodnotný vztah. Byť se také v norské společnosti objevují homofobní útoky, zmíněná epizoda ukazuje, jak jednoduchý může být coming out v rámci skupiny přátel i rodiny. Jedna ze scén zobrazuje Isaka, jenž překvapeně sleduje své kamarády, jak se dohadují o tom, jaký rozdíl je mezi bisexualitou a pansexualitou, aniž by se byť jen na chvíli pozastavili nad tím, s čím se jim právě svěřil. Stejně tak jsou vždy citlivě, ale s jasným vyzněním probírány poruchy příjmu potravy, jako jsou anorexie a bulimie, časté u dospívajících dívek, nebo sexuální obtěžování a zneužívání prostředí internetu k získání citlivých informací.
Poslední řada seriálu přišla s motivem praktikující muslimky Sany, původem z Maroka, která se zamiluje do Yousefa, jenž se k islámu nehlásí. Už sama otázka, co všechno Sana musí nebo chce dodržovat a jakým způsobem se vypořádává se zákazy danými jejím náboženstvím, vyvolává zvědavost publika. Sana je zcela jinou postavou, než jakou byl Anwar z britského seriálu Skins (2007–2013), který se sice modlil pětkrát denně a dodržoval některá základní pravidla vycházející z islámu, ale většinu muslimských zvyků včetně předmanželského sexu ignoroval. Sana se naopak snaží s Yousefem sblížit tak, jak jí to víra umožňuje, byť je jasné, že polibkům a sexu by muselo předcházet manželství a manželství zase Yousefova konverze.
SMS místo dialogů
Neobvyklé je formální zpracování seriálu. Každý z dílů má necelou půlhodinu, přičemž se často velká část stopáže zaměřuje na posílání a čtení SMS, které nahrazuje dialogy, případně doplňuje scénu s dialogem v pozadí. Chlapci a dívky píšou a čtou SMS včetně emotikonů a fotek a my se musíme přizpůsobit, číst rychle a zároveň vnímat i emoce, mimiku a reakce těch, kteří zprávy dostávají. Do takové tiché konverzace se zároveň můžou přidávat další, takže se člověk nepatřící ke generaci Z leckdy orientuje s obtížemi a někdy na přemíru informací rezignuje. Cílová skupina diváků ovšem přijala seriál za svůj. První část třetí sezóny po nastreamování na webovou stránku NRK okamžitě zlomila všechny rekordy sledovanosti. Zformovala se řada fanouškovských skupin, diváci a divačky navštěvovali filmové lokace v Oslu a komunikovali se seriálovými postavami prostřednictvím herců a hereček, kteří je ztělesňovali. Vzhledem k tomu, že Skam vstupoval do mediálního prostředí bez jakékoli komerční propagace, šlo o obrovský úspěch. Seriál postupem času získal řadu cen a vyžádal si několik adaptací (na jedné z nich pro USA pracuje sama Julie Andemová).
Norské televizi a především autorce projektu se podařilo přiblížit dnešním teenagerům a vyprávět o jejich světě tak, aby je příběh zaujal, připadal jim jako z jejich života a přitom jim pomohl rozlišit, co je dobré a co špatné a proč. Hrdinové a hrdinky udělají řadu chyb, ty však neovlivní jejich život natolik, aby je nemohli napravit a poučit se z nich. A za tím vším je neskutečné množství „líbaček“ a pití. Andemová točila o teenagerech, a tak se jich ptala jak. Nic lepšího nemohla udělat.
Autorka je socioložka a vysokoškolská pedagožka.