Pár vzkazů veškerenstvu

 

Díla oceňovaného německého dramatika Wolframa Lotze se pohybují na nejistém a těžko inscenovatelném terénu mezi prózou a dramatem. Hra, kterou uvede pražské Studio Hrdinů, zarazí svým asociativním poznámkovým aparátem, jenž zdánlivě existuje nezávisle na textu hry.

OBRAZ V.

PŘIJĎ, MOCNÝ VĚTŘE

Z ticha se vynořují obrazy:

Žena s nadváhou běží přes louku, v pravé ruce drží za hlavou malého hada. Had se díky běhu pohupuje sem a tam.

Dveře prázdného výtahu se otevřou, potom se zase zavřou a pak se znovu otevřou.

Myš, která sedí v plastové láhvi od koly, ležící na lavičce v parku.

Počítačka bankovek, která počítá útržky toaletního papíru.

Bílý písek, který se řine z jemné ruky a je roznášen větrem nad tyrkysově modré moře.

Shnilé jablko, které se vznese z trávy nahoru na strom.

Prázdná miska, která se točí v osvětlené mikrovlnce.

Poté se obrazy opět ponoří do ticha.

 

(…)

 

 

Rozezní se Hlas klenoucí se nade vším:

 

Přijď, mocný větře, a odnes si tohoto

malého kripla!

Přijď, mocný větře, a odnes si tohoto malého človíčka!

Rádi jsme ho viděli

Bylo nám potěšením1

Ale také nám naplnil srdce smutkem.

Nebylo mu souzeno žádné štěstí.

A tak ztroskotá všechna naděje

A tak vyhasne všechna touha

Tohoto nelítostného světa.

Je, jaký je, jaký je.2

Přijď, mocný větře, a odnes s sebou, co ti patří!

Držíš nás ve svém náručí

A nepustíš nás.3

Jsi věčnost

Jsi nekonečnost

Jsi matka a otec

Počátek, konec.

Přijď, mocný větře, odnes si tohoto malého kripla!

 

Na poslední slovo tělíčko Purla Schweitzka ochabne, ruce se mu svezou z obličeje.

 

(…)

 

 

Začne hrát velkolepá, smutná hudba.

Spustí se stroj na umělý déšť.4

Na scénu přijdou děti z onkologického centra. Jdou ve slavnostním procesí. Jedno po druhém přistupují k malé mrtvolce Purla Schweitzka a pokládají na jeho vyzáblý hrudník přinesené dary:

Přívěsek Deutsche Bank,

roli papírových utěrek pomalovanou

jako raketa,

polotovar CD,

síťovou zástrčku k něčemu,

shnilou větévku,

víčko ze spreje pěny na holení,

hlemýždí ulitu,

joystick.

Děti zůstanou krátce beze slova stát, pak zase odejdou.5

Vedoucí vývoje si natáhne přes hlavu kapuci své zelené pláštěnky, zadívá se pln smutku na scénu. Poté zmizí tak, že se rozplyne ve vzduchu.6 Velkolepá smutná hudba znenadání skončí. Nyní je zřetelně slyšet zvuk umělého deště proudícího ze stroje.7

Na scénu vstoupí kulisáci. Začnou na mrtvolu Purla Schweitzka vrstvit hromadu klestí.8

Lum chodí škubavě po scéně, oči má vykulené zděšením.9

 

OBRAZ VI.

VESMÍR SE ROZPÍNÁ

 

Tam, kde byla předtím scéna, je teď nekonečné černé moře. Z něj ční talíř satelitu a na místě, kde zemřel Purl Schweitzke, se teď z temné vody zdvihá hromada chrastí. Na ní sedí na bobku Lum. Dlouho je slyšet pouze šumění vln.

 

Lum: Nemůžu dělat nic jinýho než tu být. Takže tu jsem.

Vím, že jsem debil. A možná kvůli tomu působím směšně,10 nebo kvůli svýmu postižení, to je jasný. Jenže od tý doby, co tu jsem, hořím touhou, toužím po dítěti, po našem dítěti.11 A toužím po něm pořád. Nepřestalo to. Ale teď už to není ta stejná radostná touha, teď už mě ta touha bolí.

Už nikoho nemám. Už ani nemám nikoho, komu bych mohl občas poslat esemesku (nebo s kým bych si mohl něco večer uvařit, nějakou zdravou zeleninu na pánvičce12, nebo s kým bych šel občas na výlet, prostě všechny tyhle maličkosti).13

Přáli jsme si dítě. Kdybysme ho měli, kdyby třeba večer leželo a spalo ve svý kolíbce, tak bysme mohli k tý kolíbce přijít a mohli bysme se na něj koukat a říkat si: To je to naše děcko. Třeba by z něj byl taky malej mrzák, malej idiot, ale to by nevadilo. Bylo by tady a my bysme tady byli pro něj a kolem nás by se tak vytvořil takovej malej zlatej stan. Malej zlatej stan, kterej by nás chránil před nesmysl­ností světa.

Jenže my jsme žádný dítě nedostali, prostě jen tak.

Sedím tady a kolem mě se rozpíná prostor, až do naprostý věčnosti. A co to znamená? Znamená to, že všechno, co tu je, se od nás zas a znova vzdaluje a že od nás všechno letí pryč. Tohle to znamená.14

Ticho.15

Přichází Zloun s čínskou vázou16, brodí se mořem, dívá se nepříčetně.

 

Unhold: volá do vázy.

Můj otec je šrot všehomíra.

Má matka je šrot všehomíra17

I já jsem šrot všehomíra.

Můj bývalý učitel angličtiny je šrot všehomíra

A ten na matiku taky.

Vítr je šrot všehomíra

I světlo

I kouř.18

Šrot všehomíra!

Tlukot mého srdce

Televizní program19

Mé sociální kompetence:

Šrot všehomíra!

Všechna naše bolest

Naděje a hoře a trápení

Švitoření vlaštovek nad stavením!

Šrot! Šrot! Šrot všehomíra!

Strom na dvoře

Křoví na pláni

Tráva na stráni:

Šrot všehomíra!

Všichni naši zajíci ušáci

Jejich slechy a čumáci20

Světla lodí navečer21

Brambory se špenátem

Nože a vidličky

Drápy a zobáky

Kain, Ábel k tomu22

Věž Babylonu

Šrot všehomíra!

Všechno je, všechno je

Šrot všehomíra!

Šrot všehomíra!

Šrot všehomíra!

 

Zloun zůstane chvíli stát, dívá se zmateně. Náhle vázu upustí.

 

Lum: Teď se všechno rozbilo.

 

Nepoškozená váza plave po temné vodě.

Zloun chvatně odkvačí záplavou vody pryč.

Lum tu bez hnutí sedí.23

Ticho.24

 

Po nějakém čase připádluje v malém člunu Heinrich von Kleist, poletuje nad ním hejno racků. Kleist je oblečen jako indián. Protože už nemá na hlavě barevnou kšiltovku, je vidět, že nemá od své sebevraždy u jezera Wannsee mozek. V týlu mu zeje černá díra.25

Jakmile přistane se svým člunkem vedle satelitní soupravy, začne koktavě recitovat Valam Olum.

 

Kleist – indián: Sayewi tali wemiguma wok­-getaki26

Hakunk kwelik owanaku wak yutali Kitani­­-towit­-esop

Sayewis halemiwis nolemiwi elemamik Kitanitowit­-esop

Sohawalawak kwelik hakik owak awa­-sagamak…

 

Recituje čím dál hlasitěji, slabiky odříkává stále méně výrazně, stále méně koktá.

 

… Sohalawak gishuk nipahum alankwak

Wemi­-sohalawak yulikyuchaan

Wich­-owagan kshakan moshakwat kwelik kshipehelep

Opeleken27 mani­-menak delsin­-epit

Lappinup Kitanitowit28 manito manitoak

Owiniwak angelatawiwak chichankwak wemiwak…

 

Žvatlavě křičí (už jen samohlásky textu).

 

… Wtenk manito jinwis lennowak mukom

Milap netami29 gaho owini gaho

Namesik milap, tulpewik milap, awesik milap, cholensak milap

Makimani shak sohalawak30 makowini nakowak amangamek31

 

OBRAZ VII.

APORIE (SLEPÁ ULIČKA)

 

Někde jinde, už ne v divadle. Na levé straně stojí stánek s občerstvením, na pravé skupinka bříz. Za tím nebe. Vzdálený hluk rychlostní komunikace.

Od bříz ke stánku přelétávají tam a zase zpátky tři vlaštovky, pořád dokola. Navzájem se přitom přibližují, potom zase trochu vzdalují, pak se zase přibližují. Létají jedna přes druhou, v kolísavých vlnách, a potichu švitoří.

Ležím tu v trávě. Dnes dopoledne mi někdo volal: nějaký nahraný hlas mi říkal, že jsem vyhrál auto. Po chvíli jsem zavěsil. Chodil jsem po bytě sem a tam a stíral jsem z poliček prach, odpověděl na jeden e­-mail a volal své matce, ale nikdo nebyl doma. V supermarketu jsem koupil mléko, chleba, mraženou zeleninu a žrádlo pro kočku a zaplatil jsem kartou. Prošel jsem po vlastních nohách sídlištěm, po štěrkové cestě pryč do polí. Teď tu ležím pod tímhle nebem. Počasí je vlastně moc fajn.

 

Z německého originálu Einige Nachrichten an das All vybral a přeložil Michal Kotrouš. Autorská práva k textu pro ČR zastupuje Aura­-Pont, s.r.o.

 

----------------------------------------------------------

1 MIKROSPÁNEK PŘI SEZENÍ NA ZÁCHODĚ.

2 ADAM ZPLODIL ŠÉTA A ŠÉT ZPLODIL ENÓŠE A ENÓŠ ZPLODIL KÉNANA A KÉNAN ZPLODIL MAHALALELA A MAHALALEL ZPLODIL JEREDA A JERED ZPLODIL HENOCHA A HENOCH ZPLODIL METUZALÉMA A METUZALÉM ZPLODIL LÁMECHA A LÁMECH ZPLODIL NOEMA A NOE ZPLODIL HERBERTA A HERBERT ZPLODIL VILÉMA A VILÉM ZPLODIL JINDŘICHA A JINDŘICH ZPLODIL KARLA A KAREL ZPLODIL RUDU A RUDA ZPLODIL TOMÁŠE A TOMÁŠ ZPLODIL VALTRA A VALTR (KTERÝ CELÝ ŽIVOT PRACOVAL JAKO ELEKTRIKÁŘ V JEDNOM JEDINÉM PODNIKU) ZPLODIL KARSTENA A KARSTEN ZPLODIL KEVINA A KEVIN JDE KOLEM, DÍVÁ SE NAHORU DO KORUN STROMŮ, KTERÉ STOJÍ V ŘADÁCH PODÉL ULICE, A JDE NAKUPOVAT A VEČER SE DÍVÁ V TELEVIZI NA POŘAD, V NĚMŽ CHODÍ AMERIČANÉ DO MAĎARSKÝCH ZÁMKŮ NA LOVY DUCHŮ, FOTOGRAFUJÍ V TEMNOTĚ DIGITÁLNÍMI FOTOAPARÁTY A NĚKDY JE NA FOTOGRAFIÍCH NĚCO VIDĚT, ZÁŘÍCÍ BODY, ALE JE TO JENOM PRACH, JENŽ SE ODRÁŽÍ VE SVĚTLE BLESKU, HLOUPÁ NÁHODA, JINAK NIC.

3 MIGRACE ŽAB PO RYCHLOSTNÍ SILNICI.

4 PRO PLÁČ NEEXISTUJE ŽÁDNÉ VĚDECKÉ VYSVĚTLENÍ. JEDNOU POKUSNÁ OSOBA PLAKALA, KDYŽ SE JAKO DÍTĚ ŘÍZLA PŘI OŘEZÁVÁNÍ KLACKU DO PAŽE A VYSTŘÍKLA KREV. JINDY PLAKALA PŘI SLEDOVÁNÍ FILMU, V NĚMŽ LEŽEL MEDVĚD, KAMARÁD JEDNÉ ESKYMÁCKÉ DÍVKY, MRTVÝ NA DNĚ ROKLE. JINDY PLAKALA UPROSTŘED NOCI, KDY DOSTALA NÁHLÝ STRACH ZE SMRTI. JINDY PLAKALA, KDYŽ POHLÉDLA NA KRÁLÍČKA, SEDĚL V DŘEVĚNÉ BEDÝNCE A ČEKAL NA ŽRÁDLO A ONA BYLA TOU OSOBOU, KTERÁ ONO ŽRÁDLO PŘINESLA A DÍVALA SE NA TO.

5 OTÁZKY VOLANÉ DO REZAVÉ ROURY.

6 NÁDHERNĚ KVETE KRUČINKA NA STRÁNÍCH HALDY SUTĚ.

7 MILOSRDENSTVÍ.

8 TRÁVA ROSTE Z OČÍ JESSIKY DOBLEROVÉ, TRÁVA ROSTE Z UŠÍ PETRA KOHLERTA, TRÁVA ROSTE Z ÚST ROLFA BELLMANNA, TRÁVA ROSTE ZE ZAD SOFIE ELIZABETY MELLNEROVÉ, TRÁVA ROSTE ZE PSA GERHILDY TRAUNERTOVÉ, TRÁVA ROSTE Z PRDELE HERBERTA KÜSTERA. ZELENÁ SE TRÁVA, TRAVIČKA.

9 SMÍCH NA KONCI CHODBY HOTELU.

10 PĚNKAVA VOLÁ: RRR ­- ČAFČAFČAFRAJČÁK.

11 NEDÁ SE ŘÍCT, ŽE ŠTĚSTÍ NEEXISTUJE. ŠTĚSTÍ EXISTUJE, NĚKDY JE ZCELA REÁLNÉ, NA OKAMŽIK JE ZCELA REÁLNÉ, ŠTĚSTÍ JE JAKO MALÁ RÁNA ELEKTŘINOU, VJEDE DOVNITŘ, HODNĚ HLUBOKO DO SRDCE. ALE KDYŽ TAM DORAZÍ, JE PRYČ.

12 ZAHRADNÍ SALÁT, HLÁVKOVÝ SALÁT, KADEŘAVÝ SALÁT, ŘÍMSKÝ SALÁT, CHŘESTOVÝ SALÁT, LEDOVÝ SALÁT, NUDLOVÝ SALÁT, ČEKANKA OBECNÁ, ČEKANKA SALÁTOVÁ, ŠTĚRBÁK, RUKOLA, MANGOLD, ŠPENÁT, VODNÍ ŠPENÁT, LEBEDA, ŘEŘIŠNICE, ŠRUCHA PORTULÁK, BATOLKA, MALABARSKÝ ŠPENÁT, INDICKÝ ŠPENÁT, ČTYŘBOČ, NOVOZÉLANDSKÝ ŠPENÁT, PLAMATKA, LISTY JUTOVNÍKU, KOSMATEC, DENIVKY, NAPŘ. DENIVKA PLAVÁ, MERLÍK HLAVATÝ, MERLÍK BÍLÝ, ŠŤOVÍK ZAHRADNÍ, BRUKEV ZELNÁ, BRUKEV SÍTINOVÁ, BRUKEV­-TUŘÍN, BRUKEV­-ŘEPÁK, BRUKEV­-ŘEPKA, VODNICE ŘAPÍKATÁ, ČERNÁ HOŘČICE, STRACH, ŽE BY VLASTNÍ RODIČE MOHLI ZEMŘÍT, BRUKEV ZELNÁ, KVĚTÁK, ROMANESCO, BROKOLICE, KEDLUBNA, HLÁVKOVÉ ZELÍ, ČERVENÉ ZELÍ, BÍLÉ ZELÍ, ŠPIČATÉ ZELÍ, HLÁVKOVÁ KAPUSTA, RŮŽIČKOVÁ KAPUSTA, KADEŘÁVEK, ČERNÁ KAPUSTA, DŘEŇOVÁ KAPUSTA, BRUKEV ČÍNSKÁ, ŘEPKA OLEJKA, PEKINGSKÉ ZELÍ, PAK CHOI, BRUKEV VODNICE, RAPINI, ARTIČOK, CUKETA, DÝNĚ HOKAIDO, TYKEV MUŠKÁTOVÁ, TYKEV FÍKOLISTÁ, TYKEV KALABASA, OKURKA MOMORDIKA, LUFA VÁLCOVITÁ, RAJČE, AMARANT, LILEK, AVOKÁDO, IBIŠKOVEC JEDLÝ, CHLEBOVNÍK, KAROTKA, BRUKEV PRODLOUŽENÁ, TELTOWSKÁ ŘEPA, KŘEN, ŘEDKVIČKA, ČERNÁ ŘEDKEV, WASABI, BRAMBOR, HADÍ MORD ŠPANĚLSKÝ, PETRŽEL, KRABILICE HLÍZNATÁ, KOŘEN LOTOSU, CIBULE, ZIMNÍ CIBULE, CIBULE PERLOVKA, ČESNEK, ŠALOTKA, PÓREK, MEDVĚDÍ ČESNEK, TĚSNICÍ KROUŽEK KLIKOVÉ HŘÍDELE, LEDVINOVITÉ FAZOLE, PERLOVITÉ FAZOLE, BÍLÉ FAZOLE, STRAKATÉ FAZOLE, ČERNÉ FAZOLE, SOJOVÉ BOBY, HRÁCH, HRÁCH SETÝ, HRÁCH SETÝ PELUŠKA, HRÁCH SETÝ CUKROVÝ, HRÁCH SETÝ OBROVSKÝ, TOLICE, VOJTĚŠKA OBECNÁ, CIZRNA, ČOČKA, LUPINA, VIKEV, BOB OBECNÝ, HRACHOR SETÝ, HRACHOR HLÍZNATÝ, VIGNA OMĚJOLISTÁ, FAZOLE AZUKI, FAZOLE MUNGO, PODZEMNICE BAMBARA, ČASOPISY O GOLFU, RÝŽOVÉ FAZOLE, VIGNA VEXILLATA, VIGNA ČÍNSKÁ, ČERNOOKÝ HRÁCH, HRÁCH CATJANG, KAJAN INDICKÝ, FAZOLE GEOCARPA, KOŇSKÁ FAZOLE MACROTYLOMA UNIFLORUM, PRASKAVEC LEDENCOVÝ, PACHYRHIZUS, LABLAB PURPUROVÝ, KANAVÁLIE, CANAVALIA GLADIATA, DAIKON, PROSKURNÍK LÉKAŘSKÝ, JAPONSKÁ REBARBORA, KORIANDR, BATÁTY, MERLÍK QUINOA, PASTINÁK, POVÍJNICE VODNÍ, MANIOK.

13 TŘI DIMENZE PROSTORU A DIMENZE ČASU TVOŘÍ ČTYŘDIMENZIONÁLNÍ STRUKTURU. TATO STRUKTURA JE OZNAČOVÁNA JAKO ČASOPROSTOR. V TÉTO STRUKTUŘE EXISTUJE DALŠÍ, KAUZÁLNÍ STRUKTURA. KAUZÁLNÍ STRUKTURA JE ÚHRN VŠECH VÝPOVĚDÍ, KTERÉŽTO SE MOHOU VZÁJEMNĚ OVLIVNIT. NĚKDE MEZI TÍM SEDÍ U STOLU OTEC A MATKA. OTEC ŘEKNE: PODEJ MI PROSÍM TEN SALÁM. MATKA MU HO PODÁ. ŘEKNE: TADY, PROSÍM. OTEC ŘEKNE: ZA CHVÍLI BUDE V TELEVIZI GÜNTHER JAUCH. A NAJEDNOU SE OTEC I MATKA OBRÁTÍ V POPEL A PŘIJDE VÍTR A ODNESE JE A FOUKÁ KOLEM DOMU, TAKŽE SE VŠECHNO TŘESE A KLEPE.

14 PARTIE STOLNÍHO TENISU PROTI ZVEDNUTÉ DESCE.

15 VEČER VYTÁHNOU NA PEVNINU UTOPENCE. ZA DUNAMI SE ROZSVĚCUJÍ POULIČNÍ LAMPY.

16 NESMYSLNOST OBRÁCENĚ: TSONLSYMSEN.

17 ANI SAMY HVĚZDY JIŽ NEJSOU HVĚZDAMI, JSOU TO SPÍŠ LAMPIČKY NA ŽÁDNÉ OBLOZE ATD. ATP.

18 POSLEDNÍ LESŇÁČEK LOUISIANSKÝ (VERMIVORA BACHMANII) BYL NALEZEN POTÉ, CO BYL POVAŽOVÁN ZA VYMŘELÉHO, V PODVEČER SEDMÉHO SRPNA DEVATENÁCT SET ŠEDESÁT JEDNA ZAMĚSTNANCEM POŠTY A AMATÉRSKÝM ORNITOLOGEM JEFFEM RUSSELEM V JEHO ZAHRADĚ V LAURENS V JIŽNÍ KAROLÍNĚ ZA SKŘÍNÍ NA ZAHRADNÍ NÁČINÍ. TĚŽCE DÝCHAJÍCÍ ŽLUTOŠEDÝ PTÁČEK ŽIL JIŽ JEN NĚKOLIK MINUT.

19 VŠEOBECNÉ A MRAČNÉ VZDĚLÁNÍ.

20 JEŽCI JSOU V OMRAČOVACÍ PASTI OSLEPENI ELEKTŘINOU A USMRCENI VYKRVÁCENÍM POMOCÍ OTEVŘENÍ KRČNÍCH ŽIL. KREV POTŘEBNÁ PRO POTRAVINÁŘSKOU VÝROBU JE PO POUŽITÍ PORÁŽKOVÉHO NOŽE VYSÁVÁNA HADIČKOU DO MÍCHAČKY. JEŽCI JSOU BĚHEM VYKRVÁCENÍ VLEŽE PŘEPRAVENI PŘÍČNÝM DOPRAVNÍKEM NA ŽLAB. PO ÚPLNÉM VYKRVÁCENÍ JSOU ZVÍŘATA POMOCÍ ZDVIŽE ZAVĚŠENA NA POJEZDOVOU DRÁHU KE SPAŘOVACÍ LINCE. TAM NÁSLEDUJE NEJPRVE ČIŠTĚNÍ V KARTÁČOVÉ PRAČCE. NÁSLEDNĚ JSOU ZAVĚŠENÁ MALÁ ZVÍŘATA DOPRAVENA DO SPAŘOVACÍHO TUNELU. PO AUTOMATICKÉM SEJMUTÍ ZE SMYČKY SE JEŽEK DOSTANE DO ODBODLINOVACÍHO ZAŘÍZENÍ. POTÉ K DALŠÍMU ZPRACOVÁNÍ ZNOVU PŘES ZDVIŽ NA POJEZDOVOU DRÁHU. POMOCÍ DOPRAVNÍKU JSOU NÁSLEDNĚ JEŽCI DOPRAVENI K ČIŠTĚNÍ A DEKONTAMINACI DO ŠKUBACÍ SUŠIČKY (ODSTRANĚNÍ JEDNOTLIVÝCH BODLIN, SUŠENÍ), PECE (ZDE NÁSLEDUJE OPÁLENÍ ZBYTKŮ SRSTI A BODLIN) A VODNÍ ŠKUBAČKY (ODSTRANĚNÍ PŘIPÁLENÝCH BODLIN GUMOVÝMI KARTÁČI). POTÉ JSOU ODSTRANĚNY OČI A UŠNÍ BOLTCE. V DALŠÍM PROCESU NÁSLEDUJE VYJMUTÍ ORGÁNŮ, ČTVRCENÍ A VÝPLACH TĚLA JEŽKA, DŘÍVE NEŽ SE SPOLU S TĚMITO ORGÁNY ZNOVU PODROBÍ VYŠETŘENÍ MASA. PO NÁSLEDNÉM NAŘEZÁNÍ JEŽČÍCH PŮLEK NÁSLEDUJE VÁŽENÍ A TŘÍDĚNÍ. PŮLKY JSOU PAK DOPRAVENY AUTOMATICKÝCH DOPRAVNÍKEM DO CHLADÍRNY JEŽKŮ, KDE JSOU PŘIPRAVENY K EXPEDICI.

21 POKOJNĚ ZDE SPOČÍVÁ MĚSTO. SPÍ ŠVEC, SPÍ HOKYNÁŘ, SPÍ HASIČ, SPÍ OPTIK, SPÍ ŘEZNÍK, SPÍ KEY ACCOUNT MANAGER, SPÍ NEZAMĚSTNANÝ, SPÍ PES FLORISTY, SPÍ STROM V PARKU, BANKOMAT, POMOCNÝ DĚLNÍK, SPÍ NAPROSTÝ KRETÉN, SPÍ STRACH, SPÍ ÚVĚROVÝ ZÁMĚR, SPÍ KÉRKA NAD ZADEČKEM, SPÍ FINANČNÍ KRIZE, SPÍ PANÍ WELKBRONNOVÁ, SPÍ UČITEL LATINY MÜLLER, SPÍ MACBOOK, SPÍ FÍKUS. VŠECHNO SPÍ. POKOJNĚ SPOČÍVÁ MĚSTO ZDE, POD NEKONEČNÝM NEBEM.

22 RECEPT NA GRILOVACÍ OMÁČKU VZATÝ DO HROBU.

23 I PRAVIL EZEKAT LENOCHIMOVI: JDI NA POLE, JSOU DOBŘE OBDĚLÁNA. I ŠEL LENOCHIM NA POLE, TA VŠAK BYLA PUSTÁ A PRÁZDNÁ. POTÉ ŠEL LENOCHIM ZPĚT K EZEKATOVI. A TENTO MU PRAVIL: JDI K DIVOKÝM VČELÁM A SKLÍZEJ JEJICH SLADKÝ NEKTAR, KTERÝ PILNĚ NASBÍRALY. I ŠEL LENOCHIM ZA VČELAMI, AVŠAK TY BYLY PRYČ A ZBYL TAM JEN SUCHÝ, TRNITÝ KEŘ. POTÉ ŠEL LENOCHIM ZPĚT K EZEKATOVI. A TENTO PRAVIL: JDI VZHŮRU KE HVĚZDÁM, VEZMI SI OD NICH SVĚTLO A JEZ HO. I ŠEL LENOCHIM VZHŮRU KE HVĚZDÁM, BYLY TO VŠAK JENOM TEMNÉ BALVANY Z PRACHU A PÍSKU. I ŠEL ZPĚT K EZEKATOVI A PRAVIL: VLOŽIL JSEM DO TEBE VŠECHNU SVOJI NADĚJI, ALE TYS MĚ OBELHAL. TU SI LENOCHIM POVŠIML, ŽE UŽ TU NENÍ ANI EZEKAT, A BYLO MU, JAKO BY MU UŽÍRAL SRDCE VĚČNÝ HLAD.

24 JEDEN KONEC VESMÍRU NEMÁ S TÍM DRUHÝM NIC SPOLEČNÉHO.

25 ŠÁLEK SNĚHU, ŠÁLEK TAJE.

26 NA KARTĚ UŽ ŽÁDNÝ ZŮSTATEK.

27 V OHYBU LESNÍ CESTY VYROSTLA MALÁ SASANKA. KVETLA TAM VE VEČERNÍM SLUNCI. TU ŠEL KOLEM JEŽEK. KDYŽ CHTĚL SEŽRAT LÍSTEK SASANKY, TATO STRACHY ZVOLALA: NEOKUSUJ MĚ, JSEM MALÁ SASANKA. JEŽEK ALE NEROZUMĚL ŘEČI SASANEK A LÍSTEK SEŽRAL. PO NĚJAKÉM ČASE ŠEL KOLEM ZAJÍC. KDYŽ CHTĚL SEŽRAT LÍSTEK SASANKY, TATO STRACHY ZVOLALA: NEOKUSUJ MĚ, JSEM MALÁ SASANKA. ALE ANI ZAJÍC NEROZUMĚL ŘEČI SASANEK A UKOUSL JÍ LÍSTEK. PO NĚJAKÉM ČASE ŠEL KOLEM JEZEVEC. KDYŽ CHTĚL SEŽRAT POSLEDNÍ LÍSTEK SASANKY, TATO STRACHY ZVOLALA: NEOKUSUJ MŮJ POSLEDNÍ LÍSTEK, JSEM MALÁ SASANKA. ALE JEZEVEC NEROZUMĚL ŘEČI SASANEK A POSLEDNÍ LÍSTEK SEŽRAL. TAK TAM STÁLA SASANKA BEZ LÍSTKŮ, KDYŽ TU ŠLA PO CESTĚ SRNKA. PROTOŽE CHTĚLA UKOUSNOUT KVĚT SASANKY, TATO ZOUFALE ZVOLALA: NEŽER MĚ, NEŽER MŮJ KVĚT, CHCI ZŮSTAT NAŽIVU, JSEM MALÁ SASANKA. ALE SRNKA NEROZUMĚLA ŘEČI SASANEK A CHTĚLA JI STEJNĚ SEŽRAT, KDYŽ TU ZAZNĚLA HLASITÁ RÁNA A SRNKA PADLA K ZEMI. Z LESNÍHO PODROSTU VYSTOUPIL MYSLIVECKÝ ČINOVNÍK, POPADL MRTVOU SRNKU A ODTÁHL JI NA OKRAJ CESTY, PŘIČEMŽ NEDBALE ZAŠLÁPL SASANKU. PAK SRNKU OTEVŘEL, VYVRHNUL KOMPLETNÍ VNITŘNOSTI, NASTRKAL JE DO IGELITOVÝCH TAŠEK A TY DO BATOHU, VYČISTIL VNITŘEK SRNKY TROCHOU VODY, HODIL SI JI PŘES RAMENO A TĚŽKÝM KROKEM ODEŠEL KE SVÉMU LANDROVERU, KTERÝ ZAPARKOVAL NA NEDALEKÉ PASECE. CESTOU DOMŮ HRÁLI V RÁDIU PÍSNIČKU (NOTHING COMPARES TO YOU), KTERÁ PŘIPOMNĚLA MYSLIVECKÉMU ČINOVNÍKOVI JEHO MLÁDÍ, JEŽ STRÁVIL SE SVOU JIŽ ZESNULOU MATKOU NA STATKU U ŘEKY MOSELY. TU HO PŘEPADL VELIKÝ SMUTEK, PO TVÁŘÍCH MU KANULY SLZY A KAPALY NA MODROU UMĚLOU KŮŽI AUTOSEDAČKY.

28 KRESBY FIXOU VYŠISOVANÉ SVĚTLEM.

29 DNY, KDY BYLO NĚCO ZVLÁŠTNÍHO.

30 JDI SE VYSRAT.

31 ZAMĚSTNANEC CALL CENTRA JOHN MATTOV BYL VEČER SEDMNÁCTÉHO ZÁŘÍ DVA TISÍCE ŠEST POTÉ, CO SLEDOVAL VE SVÉM BYTĚ V MACONU VE STÁTĚ GEORGIA, USA, DOKUMENT O NORSKÝCH ZÁVODECH SOBÍCH SPŘEŽENÍ, POTÉ, CO SE POKOUŠEL DOVOLAT SVÉ SESTŘE KAREN, ABY JÍ ŘEKL, ŽE NEVÍ, CO MÁ DÁT SVÉ MATCE K JEDNAŠEDESÁTÝM NAROZENINÁM, NIKDO TO ALE NEZVEDL, POTÉ, CO SI Z POČÍTAČE VYTISKL A ZALAMINOVAL FOTKU SVÉ KOČKY MILLY, POTÉ, CO NA CHVÍLI ODEŠEL Z DOMU, ABY SI KOUPIL V SUPERMARKETU, JEŠTĚ NEŽ ZAVŘOU, K SNÍDANI PARMSKOU ŠUNKU, SRAŽEN DOPROVODNÝM VOZIDLEM KONVOJE NASA. JEHO BYT ZŮSTAL OPUŠTĚNÝ, KOČKA MILLY SE DOSTALA DO MACONSKÉHO ÚTULKU ZVÍŘAT „ALL­-ABOUT­-ANIMALS“, KDE STRÁVILA VE VYKACHLÍKOVANÉ MÍSTNOSTI S DVANÁCTI DALŠÍMI KOČKAMI PŘESNĚ TŘI ČTVRTĚ ROKU. POTÉ SE MILLY UJALI MANŽELÉ BEN A MELISSA ELDEYOVI, KTEŘÍ JÍ DALI JMÉNO STRIDER. (KONEC DOBRÝ, VŠECHNO DOBRÉ.) STRIDER SI NA SVŮJ NOVÝ DOMOV RYCHLE ZVYKLA. ZHRUBA DVA MĚSÍCE POTÉ, CO SI ELDEYOVI ODVEZLI STRIDER Z ÚTULKU, DOSTALA MELISSA ELDEYOVÁ OD SVÉ TETY (Z OTCOVY STRANY) DOPIS, V NĚMŽ JÍ TETA POSÍLALA TISÍCIDOLAROVOU BANKOVKU. NICMÉNĚ KRÁTCE NATO TETA LINDA ZAVOLALA A POPROSILA MELISSU, ABY JÍ BANKOVKU VRÁTILA, POSLALA JI TOTIŽ OMYLEM, VE SKUTEČNOSTI VLASTNĚ CHTĚLA POSLAT JENOM STO DOLARŮ. VEČER TÉHOŽ DNE SE BEN DÍVAL Z OKNA LOŽNICE NA NOČNÍ NEBE, NA NĚMŽ ZÁŘIL VELIKÝ A JASNÝ MĚSÍC V ÚPLŇKU. KDYŽ SE BEN PODÍVAL POZORNĚJI (TROCHU PŘIMHOUŘIL OČI), ZDÁLO SE MU, ŽE ROZPOZNAL NA POVRCHU MĚSÍCE NĚJAKÉ KOMPLEXY BUDOV. UPOZORNIL NA TO SVOU ŽENU MELISSU, TA ALE POUHÝM OKEM NIC PODOBNÉHO ROZPOZNAT NEDOKÁZALA. BEN ŠEL DO SKLEPA, ABY TAM NAŠEL SVŮJ DALEKOHLED, TEN ALE NENAŠEL. DRUHÉHO DNE JELI BEN A MELISSA SVÝM MITSUBISHI NA VÝLET DO BLÍZKÉ REKREAČNÍ OBLASTI WALKER LAKES. KDYŽ ZAPARKOVALI MEZI JAVORY, ZMOCNIL SE MELISSY NÁHLE POCIT, ŽE JÍ SRDCE SEVŘELA LEDOVÁ DLAŇ. TEN POCIT BYL HNED PRYČ. KDYŽ O TOM CHTĚLA ŘÍCT SVÉMU MUŽI BENOVI, TENTO NÁHLE ZMIZEL, I MITSUBISHI ZMIZELO A TAKY JAVORY, MEZI NĚŽ ZAPARKOVALI, A ZMIZELA ROVNĚŽ REKREAČNÍ OBLAST, JEZERA WALKER LAKES BYLA PRYČ, DÁLNICE BYLA PRYČ A LOM NA ŠTĚRK TAKY, ZMIZELO I MACONSKÉ LETIŠTĚ A DVD PŘEHRÁVAČ, KTERÝ DOSTALI MELISSA A BEN JAKO DÁREK OD SVÉ DCERY JENNIFER, A K NALEZENÍ UŽ NEBYLI ANI ALIGÁTOŘI VE FLORIDSKÝCH MOČÁLECH A Z VÍDEŇSKÉHO PRÁTRU ZMIZELO OBŘÍ KOLO, ZMIZELO I LABE A RÝN A ALPY A ZMIZELY I PÁRKY Z HRNCE A ZMIZEL I HRNEC A LÁSKA JE PRYČ A NENÁVIST A BEZNADĚJ A RADOST A SAMOTA. VANE UŽ JENOM LEHKÝ VÁNEK, ŠELESTÍ V LISTECH KŘOVÍ, KTERÉ UŽ TAKY DÁVNO ZMIZELO, ALESPOŇ TO SE DÁ S JISTOTOU ŘÍCT.

Wolfram Lotz (nar. 1981 v Hamburku) je německý dramatik, básník a autor rozhlasových her. Dal o sobě vědět v roce 2011 dvěma hrami: za Der große Marsch (pod názvem Velemarš ji uvedlo HaDivadlo v roce 2013) získal prestižní cenu pro mladé dramatiky Kleist­-Förderpreis, za Einige Nachrichten ans All (Pár vzkazů veškerenstvu), kterou v červnu 2017 uvede Studio Hrdinů, obdržel ocenění kritiků časopisu Theater heute coby „nastupující autor roku“. Proslavila ho především hra Die lächerliche Finsternis (Směšná temnota; od ledna letošního roku uvádí HaDivadlo), jejíž vídeňská inscenace v Akademietheateru v režii Dušana D. Pařízka se stala v roce 2014 doslova senzací. Drama posbíralo mnoho cen včetně Německojazyčné inscenace roku, autor byl v roce 2015 vyhlášen dramatikem roku a téhož roku obdržel i Nestroyovu divadelní cenu. Lotz je dále autorem drobných dramatických textů. Specifikem jeho dramat je zpochybnění jevištní reality – ve scénických poznámkách například uvádí, že má na scénu přijít jeho matka či on sám, a nikoli herec, jenž ho bude představovat, anebo že na jeviště musí vtrhnout „tlupa mongoloidních dětí“, jež má zničit kulisy a následně i divadlo, kde se hraje. Inscenování Lotzových her se tak stává pro divadla velkým oříškem a inscenátoři musí přistoupit k dramaturgickým úpravám, jež nicméně nedokážou pojmout veškeré kouzlo autorových textů. Příkladem může být poznámkový aparát ve hře Pár vzkazů veškerenstvu – poznámky pod čarou, které nemají na první pohled žádnou souvislost s dramatem, začnou postupně převažovat, až se vlastně stanou zcela svébytným asociačním textem skrytým v textu divadelním.