Skoro to není hudba

Před patnácti lety stál americký písničkář a producent Phil Elverum se svou skupinou The Microphones u vzestupu popularity amerického lo­-fi folku. Svou třetí, přelomovou deskou The Glow Pt. 2 (2001), plnou dechberoucích momentů vytvořených doslova na koleně, se The Microphones zapsali do historie indie scény. Pozornosti se ale Elverum těšil i poté, co kapelu v roce 2003 rozpustil a začal vystupovat a vydávat desky pod jménem Mount Eerie. Aktuálním albem A Crow Looked at Me ale jako by celou svoji dosavadní tvorbu popíral nebo aspoň opouštěl. Jeho současná tvůrčí konstelace by se dala vyjádřit otázkou: Jak se vztáhnout ke své tvorbě, když náhle zůstává ve stínu osobní tragédie? Loni v létě zemřela na rakovinu Elverumova manželka, hudebnice a komiksová výtvarnice Geneviève Castrée, a zanechala po sobě jedenapůlroční dceru. A Crow Looked at Me je deníkem této tragické události.

Smrt je opravdová

„Vlastně to skoro ani není hudba. Jenom nahlas říkám její jméno,“ tak charakterizoval Elverum svoji desku Jaysonu Greenovi z Pitchforku, zatímco mu novinář na návštěvě v jeho domě pomáhal umývat sporák. Ona hlasitost je ale skrytá v obsahu, Elverum totiž na albu ve skutečnosti skoro jen šeptá. A šeptat musí – album natáčel narychlo, v krátkých okamžicích, kdy jeho malá dcera usnula a on mohl v improvizovaném studiu ve vedlejším pokoji začít potichu převádět hromady zápisků do podoby folkové desky. Pro Elveruma to byla osobní nutnost, jediný možný způsob, jak na situaci reagovat. Jak jinak by se měl člověk, pro kterého je psaný a zpívaný text nejpřirozenějším způsobem komunikace, vyrovnat se skutečností, že má v lednici v láhvích mateřské mléko své mrtvé ženy a není schopen je vyhodit? Že musel prodat její oblečení a teď ho vídá na svých známých po celém městě? Elverum svoji situaci nerámuje metaforami ani ornamentálním zvukem, všechno říká přímo. Poslech desky je stejně tak intimní, jako je zničující.

Podstata alba, které je z velké části postavené na zvuku akustické kytary a minimalis­tického klavíru, a samozřejmě především na textech, je shrnuta hned v první skladbě, lakonicky nazvané Real Death: „Smrt je opravdová/ někdo tu je a pak už není/ smrt tu není proto, aby se o ní zpívalo/ a když opravdová smrt vejde do dveří/ všechna poezie je hloupá.“ Po tomto jasném vymezení prostoru následuje první z mikropříběhů, kterých je deska plná. Týden po smrti Geneviève přinese pošťák balík adresovaný na její jméno. Když v něm Elverum najde školní batoh pro jejich dceru, zkolabuje na schodech. Nikde ale není ani náznak patosu – hudebník prostě říká věci, které říct musí. Tak je tomu i v písni Swims, zachycující moment, kdy se ho dcera ptá, jestli maminka právě teď plave. Elverum, který společně s dcerou vysypával její popel do moře u ostrova, na kterém si manželé chtěli postavit dům, odpovídá jednoduše: „Ano, plave. A to je pravděpodobně to jediné, co teď dělá.“

Vynášení odpadků

Album je koncipováno jako časová osa, na kterou Elverum po smrti své ženy zaznamenává měnící se emoce i změny v praktickém životě otce a dcery. V písni When I Take Out the Garbage at Night zpěvák přiznává, že jediným momentem, kdy není se svou ženou, ale s celým vesmírem, je okamžik, kdy v noci vynáší odpadky. Ve stejné skladbě zmiňuje, že se pořád ještě neodvážil zavřít okno v místnosti, kde Geneviève zemřela. Jen o dvě skladby dál, tři měsíce po manželčině smrti, už ale Elverum přiznává, že si nepamatuje, jaké to je, mít ji opravdu vedle sebe – své vzpomínky už čerpá z fotografií. Zároveň vyhazuje její zubní kartáček, smíření ale samozřejmě nenastává.

Elverum na albu A Crow Looked at Me ostatně jakékoliv smíření odmítá. V písni Real Death zpívá, že „smrt je hloupá/ nechci se z ní poučit/ a miluju tě“; v ústřední skladbě Forest Fire zase za doprovodu čtyřtónového klavírního motivu jasně říká: „Na téhle devastaci není nic přirozeného ani dobrého/ patříš sem/ odmítám přírodu.“ Je třeba chápat, že hudebník, který si pseudonym Mount Eerie vybral podle hory poblíž svého rodného města a který v mládí trávil dlouhé měsíce v osamocené chatě v Norsku, se touto proklamací obrací zády ke svému minulému životu. Ostatně celou nahrávkou v druhém plánu prochází meditace o smyslu umění a o tom, co je vůbec vyslovitelné a přenositelné. Syrové postřehy, které stojí v popředí, jsou ale natolik intenzivní, že je velmi těžké dobrat se k jakémukoli zobecňování.

Život jako součet okamžiků

A Crow Looked at Me má blízko k dalším dvěma osobním deskám amerického folku posledních let, které se zaobírají smrtí a smrtelností – Carrie & Lowell (2015) Sufjana Stevense a Benji (2014) Marka Kozeleka. Obecně bychom si ale mohli představit mnohem větší množinu – její součástí by svým způsobem byli všichni, kdo v životě zažili tragédii natolik nepochopitelnou, že je vytrhla z žitých kořenů a probudili se do úplně jiného světa. Takovou zkušenost má většina lidí – a pokud ji nemají, je dost pravděpodobné, že ji ještě prožijí. Ve skladbě My Chasm se nicméně Elverum vyrovnává i s těmi, kteří podobný vryp do života ještě nezažili a nevědí, jak se k němu postavit: „Jsem nádoba plná příběhů o tobě/ a říkám je, i když mě k tomu nikdo nevyzývá/ chtějí lidé kolem mě pořád dokola poslouchat o mé mrtvé ženě?/ nebo ztichnou, kdykoliv tě zmíním?/ žiju s tvou nepřítomností/ a jsou to už dva měsíce, co jsi zemřela.“ Město Anacortes ve státu Washington, ve kterém Elverum žije, má šestnáct tisíc obyvatel. Každý zná každého. Jak komunikovat s lidmi v okamžiku, kdy člověk „vládne silou změnit uličku supermarketu v rokli plnou soucitu a rozpaků“? Zmateným známým, které Elverum potkává po městě, opakuje již citovanou jednoduchou větu, která zároveň slouží jako motto celé desky: „Podívejte se na mě, smrt je opravdová.“

Reálnost smrti je na albu Mount Eerie definitivní, stejně tak definitivní je ale nutnost žít dál. Deska směřuje proti romantickému konceptu života jakožto cesty, kterou je nutné naplnit velkými činy. Elverum oproti tomu zachycuje život jako součet drobných okamžiků všednodenního štěstí, kterými se později živí ti, kteří přežijí své blízké. Přiznává ovšem, že je někdy těžké si tyto okamžiky zapamatovat a že se tváří v tvář smrti často nadobro ztratí. Možná i proto některé z oněch momentů zachytil na své desce. V hudbě těžko může jít o víc, uvážíme­-li, že Elverum z ní bere dost síly na to, aby se dokázal postarat o svoji dceru.

Autor je hudební dramaturg Radia Wave.