Psali v Guardianu, že „světu zbývá už jen šedesát sklizní“. Horší ale je, že pro samé starosti o budoucí pokolení pořád nemáme jasno ohledně nejbližších měsíců – budou na nás letos dělat roboti, nebo uprchlíci? Jako poslední jistota se staví starý pán na Hradě, který si pěstičkou ve vánočním poselství jasně řekl o znovuzvolení. Kdyby výslovně slíbil, že příští rok při projevu stáhne kalhoty a vystrčí na pražskou kavárnu hambatou prdel, snad bych mu to tentokrát i hodil. Ale Zeman nic neslíbí, protože kampaň nedělá, a tak pořád ještě zvažuju obejít jeho voliče, co jich znám, a nakukat jim, že když vyhraje Horáček, zruší všechny exekuce. U Topola by mi to nevěřili, protože si ho ještě pamatují, a s Drahošem to nemá smysl, protože nevědí, kdo to je. A ty ostatní zas neznám já. Nepodaří-li se během následujících let přesunout celý Pražský hrad do Jeruzaléma, lze nanejvýš doufat, že skutečně důstojné reprezentace se česká společnost dočká nejdřív přespříště. Bolest lze tlumit pohledem upřeným na vlastní pupek, případně do minulosti. Takový doktor Hácha, důstojnost sama… Dokonce psal básně. A sklizní nás čekalo nepočítaně.