Problémy spjatými s poválečnou obnovou Sýrie se zabývá český orientalista Ondřej Krátký v komentáři s názvem Chápou syrští byrokraté plně význam slova investice?, který 8. listopadu zveřejnil libanonský deník al-Achbár. Sýrie, tato dávná křižovatka civilizací, je dnes především křižovatkou zájmů nejrůznějších cizích aktérů, kteří chtějí participovat na její obnově. Tak jako jiné malé a středně velké země se ani Sýrie nemůže vyhnout vlivu a tlaku velmocí. Je ale možné, aby z tohoto zdánlivého handicapu za předpokladu, že si zachová suverenitu v klíčových oblastech a bude vyvažovat působení zahraničních hráčů, získala pro sebe prospěch. To by ovšem vrcholní syrští představitelé a úředníci museli pochopit skutečný význam slova investice. Toto slovo v posledních dvou letech dokola opakují jako jakousi mantru, zdá se však, že si pod ním představují pouze ohlášené obří projekty, ze kterých očekávají okamžité zisky. Megalomanský pohled opomíjí zapojení obyčejných lidí formou různých vzdělávacích programů v oblasti ekonomiky a marketingu a podporu malé lokální výroby. Investice nemohou směřovat jen do velkých továren a průmyslových zón, ale musí proudit též na venkov a do menších měst. Podpora dosud marginalizovaných oblastí Sýrie a jejich obyvatel pomůže řešit rozsáhlé sociální a demografické problémy, jež se zásadní měrou podílely na vypuknutí současného konfliktu.
Arabskou reflexi moderních dějin prezentoval 20. prosince na stránkách deníku al-Misrí al-jawm egyptský filosof a proponent myšlenkového proudu takzvané islámské levice Hasan Hanafí. V článku nazvaném Arabové mezi důstojností a ponížením označuje za vrcholné období Arabů v moderní době padesátá a šedesátá léta, kdy byl Egypt vůdčí silou arabského osvobozeneckého hnutí a jeho prezident Gamíl Násir respektovaným vůdcem arabského národa. Násir dal Arabům naději v uskutečnitelnost velkých ideálů a prosazoval sebevědomou zahraniční politiku, ztělesněnou Hnutím nezúčastněných. Po Násirově smrti však arabský svět zabředl do bažin korupce a tyranie, arabští vládci se stali loutkami zahraničních mocností a lidé se v reakci na to začali upínat k nereálným slibům islamistů o falešném návratu do doby Proroka. Pocit důstojnosti na krátkou dobu Arabům vrátilo arabské jaro, to se však ukázalo jako neudržitelné. Posledním důkazem slabosti a ponížení Arabů je Trumpovo prohlášení o Jeruzalémě, proti němuž se sice zvedla chvilková vlna nevole a demonstrací, odpor ovšem záhy utichl. Za práva Palestinců na Svaté město se mnohem aktivněji bili Turci, Íránci, Malajci či Indonésané.
Výchozím bodem úvahy syrského novináře Fajsala al-Qásima o současné americké hegemonii ve světě a pravidlech mezinárodních vztahů, publikované 23. prosince na stránkách panarabského listu al-Quds al-arabí, je aktuální prohlášení Donalda Trumpa o Jeruzalémě coby hlavním městě Státu Izrael. V textu nazvaném Vzbouřil se svět proti Americe na Valném shromáždění? zpochybňuje názor, že sto dvacet osm hlasů v OSN proti americkému rozhodnutí představovalo triumfální vítězství mezinárodního společenství proti americkému diktátu. Kdy se totiž Amerika naposledy zajímala o názor zbytku světa? Arabské režimy se uchylují k obvyklým rétorickým cvičením, nikdo z nich si však nedovolí Ameriku jakýmkoli způsobem konfrontovat v praxi. I tak silné státy jako Británie, Německo, Francie, Rusko nebo Čína sice mohou v různých případech více či méně hlasitě kritizovat určitá americká rozhodnutí, žádný z nich se však Američanům reálně nepostaví a každý sleduje své vlastní zájmy. Bylo by naivní se domnívat, že se svět může v budoucnu efektivně sjednotit proti americké zvůli. Pravidla mezinárodní politiky v současném světě totiž ze všeho nejvíce připomínají zákony džungle. I když budou slabé země jednotné, stejně nemohou nikdy Američany porazit, tak jako zástupy králíků, jelenů a oslů nemohou porazit jediného lva. A silné státy nebudou bránit slabé proti Americe, tak jako se tygr, medvěd ani vlk nepostaví lvovi na obranu slabších, pomáhá si Qásim přirovnáními z říše zvířat.