Nové byty se dnes v Praze budují i tam, kde se s nimi nikdy nepočítalo – například na místě původních nákupních center uprostřed sídlišť. Jejich zahušťování se mezi developery stává oblíbeným způsobem, jak lehce přijít k velkým výdělkům. Ovšem na úkor starousedlíků, kteří se proti tomu bouří.
Zájem o byty v Praze v posledních letech rychle stoupá – mimo jiné i kvůli nízkým úrokům, které z uložených peněz nabízejí banky. Investice do bydlení se tak ukazuje jako nejen bezpečná, ale i efektivní, a tak developeři stěží zvládají uspokojit poptávku po bytech i přesto, že cena za metr čtvereční se pohybuje kolem 85 tisíc korun, a koupi bytu v Praze si tak většina populace nemůže dovolit už ani s hypotékou. Kupci jsou přitom ze všech koutů republiky, ale také ze zahraničí a mnoho nemovitostí pak musí svým majitelům vložené peníze zpětně vydělávat, třeba jako součást sítě pronájmů Airbnb. Současnou urbanistickou strategií metropole je nerozrůstat se do šířky, ale zahustit místa dosud nevyužívaná – například bývalé tovární haly nebo nevyužívaná kolejiště u nádraží. Tedy ušetřit na nákladech za infrastrukturu a budovat byty tam, kde už nějaká sociální obslužnost existuje. Specifickým trendem mezi současnými developerskými projekty je zahušťovat už tak zahuštěná sídliště. Zejména původní nízká nákupní centra uprostřed sídlišť tak mají nahradit vysokopodlažní věžáky. To se místním lidem pochopitelně nelíbí, protože to omezí jejich už tak skromný životní prostor a na oplátku za to nedostanou vůbec nic.
Čtyři věže
Jeden z takto koncipovaných projektů by měl stát na sídlišti Ďáblice (viz A2 č. 13/2017). Zastaralý jednopatrový komplex obchodů, restaurace a pivnice by se měl proměnit ve dva moderní věžáky o patnácti patrech. Místní obyvatelé, kteří by spolu s obchodním centrem přišli také o výhled a kteří by se museli potýkat se zhoršenou dopravní situací, na protest proti projektu založili spolek Krásné Kobylisy. Vadí jim především zastínění stávajících bytů, přetížení hromadné dopravy, přelidnění sídliště, nedostatek míst ve školách a školkách, ale také hluk a prach v okolí stavby. Spolek proti stavbě sepsal petici a zároveň na internetu vysvětluje, jak interpelovat jednotlivé radní na zastupitelstvech městské části Praha 8, ale i na Magistrátu hlavního města Prahy.
Městskou částí, jež je výrazně postižena přestavbou stávajících obchodních center, je v současnosti Praha 12, zejména lokality Modřany a Kamýk, spadající původně pod Prahu 4. Tady se má bourat a stavět hned na několika místech a také zde vznikají spolky, které se proti výstavbě bouří. Zastupitelka za Stranu zelených s podporu Pirátů a Liberální ekologické strany Eva Tylová shrnuje, co na takzvané revitalizaci místním vadí, a zároveň se vyslovuje proti narušování původního urbanistického plánu sídlišť: „Záměrem jejich tvůrce byla vyváženost staveb, která společně s hojnou zelení vytvoří na relativně malé ploše přijatelné bydlení pro velký počet obyvatel. Vyšší obytné bloky domů jsou tak vyvažovány nižšími objekty občanské vybavenosti.“ V některých místech je přitom už teď občanská vybavenost mizerná. Týká se to třeba sídliště okolo dalšího z kandidátů na přestavbu, bývalého obchodního centra Sázava, kde se kromě restaurace nachází i jediná prodejna potravin v okolí. Místní obyvatelé tak minimálně po dobu rekonstrukce budou muset na nákup dojíždět, případně docházet do vzdáleného obchodu na druhém konci sídliště.
Obyvatele sídlišť teď navíc postihne změna Pražských stavebních předpisů, z nichž kvůli výstavbě vysokých domů vypadla povinnost oslunění bytů. Bez slunce však budou nejen obyvatelé nových domů, ale i těch, před nimiž tyto věžáky vyrostou.
Sídliště není brownfield
Pro developery je výstavba na místě starých obchodních center samozřejmě velmi výhodnou investicí. Tylová k tomu uvádí: „Nechali jsme si spočítat náklady na osmipatrový dům a vyšlo nám, že náklady se zaplatí prodejem bytů od čtvrtého do pátého patra, prodej bytů v dalších patrech už představuje čistý zisk.“ Developeři si přitom nechávají vypracovávat takzvanou územní studii, která je jejich plánům většinou nakloněna. Ostatně, zohledňuje se hlavně to, zda budova nenaruší stávající panorama Prahy, což je u objektů postavených v údolích, ale i v okrajových částech Prahy dost nepravděpodobné. Developeři argumentují zástavbou v blízkosti, respektive hmotou okolních budov, a na sídlišti se vždy najde nějaká vyšší budova, s níž je ta plánovaná výškově srovnatelná. Současné stavební předpisy ještě jakžtakž řeší problém s parkováním budoucích vlastníků a nájemníků (vybudováním podzemních parkovišť pod budovou), nezabývají se už ale tím, jak auta v ranní a odpolední špičce ovlivní už dnes katastrofální dopravní situaci na pár kilometrů vzdálených křižovatkách. Městské části navíc budou obtížně shánět peníze na rozšiřování kapacit stávajících či stavbu nových škol a školek, které povinně zřizují.
Architekt Roman Koucký, duchovní otec Metropolitního plánu, tedy budoucí verze územního plánu pro Prahu, tvrdí, že metropole je dnes málo „zahuštěna“ obyvateli. To je v zásadě pravda, pokud ovšem máme na mysli současné brownfieldy nebo třeba vylidněnou Prahu 1. Rozhodně to ale neplatí o sídlištích, která dnes fungují primárně jako noclehárny, protože o mnoho víc než ubytování většinou nabídnout nedokážou. To je problém, který by měli řešit nejen místní zastupitelé, ale i zmíněné spolky odporu proti výstavbě. Bez ohledu na to, zda se jim podaří či nepodaří zastavit developery, by z nich mohly vyrůst občanské iniciativy s vizí, jak situaci lidí žijících na sídlištích do budoucna zlepšit.