Básně Tomáše Přidala se koncentrují na jazyk a s téměř věšteckým nasazením zpracovávají vážná a výsostně poetická témata: čas spojený se smrtelností, přírodu, která má kosmické rozměry, a podobně obsáhlou lásku, jež se střetává se zánikem a konečností.
Soukromé jazykolamy
Pašovali jsme
Přes hranice
Neúnosnosti
Cizokrajná slova
Nikdo nerozuměl
Jejich významům
Celní opičáci
Bili se do hlav
Nás pohlavkovali
Rozzuřenýma očima
Jedovatými jazyky
Až nás to dočista otrávilo
Už nikdy víc
Nebudeme tajit
Své soukromé jazykolamy
Ani kdyby nás lámali
Přes nepohodlí
Dálkových komunikací
Napůl a do lidských placek
Nechutných kompozic (kulinářství)
Dobrého mravu raného středověku
Srdcová partie
Připnu srdeční cévu
Zavíracím špendlíkem
Hezky zostra
Zatáhnu a nechám bít
Srdeční ozvěny
V klidu pochodovat
Levou i pravou
V komorách pracují
Na stálé směny
S výpovědí na stáří
Pokud někomu dříve
Neprasknou nervy
V oběhu tělesné schránky
Do smutného cíle
Kam všichni
Jednou – a nikdy víc
Dojdeme bez pochodu
Život je směrován
Poháněn vpřed
Vzad ukážeme jenom strach
Časosběrna
Sbíráme drahocenný čas
Jsou to peníze k nezaplacení
Měna prchavá i stálá
Prsty prohrabujeme éter
Dává nám sílu
Troška vytěženého volna
Z dolu, kde se mísí
Myšlenkové proudy věčnosti
Myšlenky zůstanou
Peníze budou
Ale…
My nebudem…
… věčně nakládat s časem
Jak bychom si přáli
Nakonec nám to sám spočítá
A vezme nám i naše životy
Smrtelnost je spravedlivá měna života
Dá se snadno vzít – ale opětovně
Nedá se vrátit nazpátek…
Je to dar (s konečnou platností)
Peklo svatých
Pohřbívám pocity
Porůznu – potají
Po padajícím popelu
Podsvětních pravd
Svatě stínám svaté
Střenku stříbrného stylu
(sepsané smlouvy)
Sunu směrem smrti
Smířit se se svatým Satanem?
Proboha!
Peklo propadlo pamětmi
Posledního pobožníčka
Padli potupně
Pána pekla převezli polidštění psi
Strachem sýčkoval
Svatě splatil své služby
Stékající suše svinutými střevy
Stokrát složil slib:
Pokud propadne Peklo
Podzemním podnikům
Přestanu přepadávat poutníky půlnocí
Pomáhaje při první příležitosti
Strachu sblíženým svatým
Srovnat spory se smrtelníky
Sluhy stvořenými smilně
Slušivě si směňující své slasti
I peklo má své svaté…
Již mimoděk zhřešili
Ve vlastních řadách
Horor
Z černých příkop
Vyčnívají vyzáblé ruce
Lační po pevném stisku
K láskyplnému zadušení
Z rozřezaných kotoučů
Pomalu odkapává
(směrem nahoru i dolů)
Bezcitná tmavá krev
Chodci bez nohou
Kejklíři bez porozumění
Vrazí do vás malá dívka – omluví se
Z štěrbin očí jí lezou brouci a stonožky
Zezadu vás obejme vysoký muž
Z hlavy mu vyčnívá řvoucí pila
Úpěnlivě prosí – nerozumíte mu v tom kraválu
Naklání se hlavou tak blízko, že vidíte…
Dost!
Vaše noční můra
Zatřepotá křídly
Vznese se k nebi a odletí
Zatímco odeznívá šok
Uvědomíte si, že ležíte
Klidně a bez hnutí
Nevnímaje okolí
Na pitevním stole!
Vyhlídky
Končetiny času
Uťali břitvami slov
Vágními proslovy
Odnikud… kam?
Šířili pohlavní vědomí
V souložích o nestydatostech
V ústrcích nevzniknutelnosti
Mluvili zpátečně a dýchali jed
Jed, jenž zakapával
Do štěrbin morfologie jinak
Konstruován plastickým vyprávěním
Syčel jazykem bolestné úmluvy
Necítím ten obvyklý stisk
Když na moji první tvář
Dosedá světlo hájenek
Tápající chapadly, která zachytila…
Mojí druhou tváří
Podstatu o zánikovém horizontu
Stratigrafie světa
V označené skořápce zrození
Jsme tu proto, abychom
Udělali svět krásnějším
Ctili vzájemnou blízkost
Společenství a rodů
I přesto, že jsme časem
Výrazněji dál…
Širé dechy
Slzy nekonečna bohů
Korodují klamem
V otevřených blescích
Rozčešou prameny vod
Pohladí do rozbíhavých vrásek
Mučivě zahřmí Neptunovu baladu
V potápkách leknínů
Smějí se rybky bez hlasu
Obloučkovitě roztancují vítr
Sukénky v oblohách
Meandrovitě poskotačí
Napínají dechy tichými hříchy
A v mezidobí
Od jarních námluv
Do zimního zplození
Novorozené dny
Křičí ústy matek
Sblížení dvou růží
Rozkvete láska
Mezi hadovitým listovím
V objetí rudých mezí
Tomáš Přidal (nar. 1990) je básník a amatérský archeolog. Publikoval mimo jiné v literárním obtýdeníku Tvar, časopisu Host, měsíčníku Pevnost a ročence Nejlepší české básně 2013. Aktuálně připravuje svoji básnickou prvotinu s pracovním názvem Studování mělkého kroku. Žije v Náměšti na Hané u Olomouce.