Soukromé jazykolamy

Básně Tomáše Přidala se koncentrují na jazyk a s téměř věšteckým nasazením zpracovávají vážná a výsostně poetická témata: čas spojený se smrtelností, přírodu, která má kosmické rozměry, a podobně obsáhlou lásku, jež se střetává se zánikem a konečností.

Soukromé jazykolamy

Pašovali jsme

Přes hranice

Neúnosnosti

Cizokrajná slova

 

Nikdo nerozuměl

Jejich významům

Celní opičáci

Bili se do hlav

 

Nás pohlavkovali

Rozzuřenýma očima

Jedovatými jazyky

Až nás to dočista otrávilo

 

Už nikdy víc

Nebudeme tajit

Své soukromé jazykolamy

Ani kdyby nás lámali

 

Přes nepohodlí

Dálkových komunikací

Napůl a do lidských placek

Nechutných kompozic (kulinářství)

Dobrého mravu raného středověku

 

Srdcová partie

Připnu srdeční cévu

Zavíracím špendlíkem

 

Hezky zostra

Zatáhnu a nechám bít

 

Srdeční ozvěny

V klidu pochodovat

 

Levou i pravou

V komorách pracují

 

Na stálé směny

S výpovědí na stáří

 

Pokud někomu dříve

Neprasknou nervy

 

V oběhu tělesné schránky

Do smutného cíle

 

Kam všichni

Jednou – a nikdy víc

Dojdeme bez pochodu

 

Život je směrován

Poháněn vpřed

Vzad ukážeme jenom strach

 

Časosběrna

Sbíráme drahocenný čas

Jsou to peníze k nezaplacení

Měna prchavá i stálá

Prsty prohrabujeme éter

 

Dává nám sílu

Troška vytěženého volna

Z dolu, kde se mísí

Myšlenkové proudy věčnosti

 

Myšlenky zůstanou

Peníze budou

Ale…

My nebudem…

 

… věčně nakládat s časem

Jak bychom si přáli

Nakonec nám to sám spočítá

A vezme nám i naše životy

 

Smrtelnost je spravedlivá měna života

Dá se snadno vzít – ale opětovně

Nedá se vrátit nazpátek…

Je to dar (s konečnou platností)

 

Peklo svatých

Pohřbívám pocity

Porůznu – potají

Po padajícím popelu

Podsvětních pravd

 

Svatě stínám svaté

Střenku stříbrného stylu

(sepsané smlouvy)

Sunu směrem smrti

 

Smířit se se svatým Satanem?

 

Proboha!

 

Peklo propadlo pamětmi

Posledního pobožníčka

Padli potupně

Pána pekla převezli polidštění psi

 

Strachem sýčkoval

Svatě splatil své služby

Stékající suše svinutými střevy

Stokrát složil slib:

 

Pokud propadne Peklo

Podzemním podnikům

Přestanu přepadávat poutníky půlnocí

Pomáhaje při první příležitosti

 

Strachu sblíženým svatým

Srovnat spory se smrtelníky

Sluhy stvořenými smilně

Slušivě si směňující své slasti

 

I peklo má své svaté…

 

Již mimoděk zhřešili

Ve vlastních řadách

 

Horor

Z černých příkop

Vyčnívají vyzáblé ruce

Lační po pevném stisku

K láskyplnému zadušení

 

Z rozřezaných kotoučů

Pomalu odkapává

(směrem nahoru i dolů)

Bezcitná tmavá krev

 

Chodci bez nohou

Kejklíři bez porozumění

Vrazí do vás malá dívka – omluví se

Z štěrbin očí jí lezou brouci a stonožky

 

Zezadu vás obejme vysoký muž

Z hlavy mu vyčnívá řvoucí pila

Úpěnlivě prosí – nerozumíte mu v tom kraválu

Naklání se hlavou tak blízko, že vidíte…

 

Dost!

 

Vaše noční můra

Zatřepotá křídly

Vznese se k nebi a odletí

Zatímco odeznívá šok

Uvědomíte si, že ležíte

Klidně a bez hnutí

Nevnímaje okolí

 

Na pitevním stole!

 

Vyhlídky

Končetiny času

Uťali břitvami slov

Vágními proslovy

Odnikud… kam?

 

Šířili pohlavní vědomí

V souložích o nestydatostech

V ústrcích nevzniknutelnosti

Mluvili zpátečně a dýchali jed

 

Jed, jenž zakapával

Do štěrbin morfologie jinak

Konstruován plastickým vyprávěním

Syčel jazykem bolestné úmluvy

 

Necítím ten obvyklý stisk

Když na moji první tvář

Dosedá světlo hájenek

Tápající chapadly, která zachytila…

 

Mojí druhou tváří

Podstatu o zánikovém horizontu

Stratigrafie světa

V označené skořápce zrození

 

Jsme tu proto, abychom

Udělali svět krásnějším

Ctili vzájemnou blízkost

Společenství a rodů

 

I přesto, že jsme časem

Výrazněji dál…

 

Širé dechy

Slzy nekonečna bohů

Korodují klamem

V otevřených blescích

 

Rozčešou prameny vod

Pohladí do rozbíhavých vrásek

Mučivě zahřmí Neptunovu baladu

 

V potápkách leknínů

Smějí se rybky bez hlasu

Obloučkovitě roztancují vítr

 

Sukénky v oblohách

Meandrovitě poskotačí

Napínají dechy tichými hříchy

 

A v mezidobí

Od jarních námluv

Do zimního zplození

 

Novorozené dny

Křičí ústy matek

Sblížení dvou růží

 

Rozkvete láska

Mezi hadovitým listovím

V objetí rudých mezí

Tomáš Přidal (nar. 1990) je básník a amatérský archeolog. Publikoval mimo jiné v literárním obtýdeníku Tvar, časopisu Host, měsíčníku Pevnost a ročence Nejlepší české básně 2013. Aktuálně připravuje svoji básnickou prvotinu s pracovním názvem Studování mělkého kroku. Žije v Náměšti na Hané u Olomouce.