Berlínská mimoparlamentní skupina Intervencionistická levice přichází s návrhem radikální proměny bytové politiky německého hlavního města, jež je založena na principu komunálního bydlení po vzoru Vídně dvacátých let. Plán, který vznikal v diskusi s obyvateli města, předpokládá postupné zrušení trhu s bydlením.
Iritující název „Das Rote Berlin“ může mnohým evokovat státní plánování výstavby panelových bytů. Intervencionistická levice (IL), která takto pojmenovala svou vizi berlínské bytové politiky, však vznikla v roce 2014 jako radikální mimoparlamentní koalice menších uskupení. Jednou z jejích stěžejních agend je právě nájemné a bydlení. Spolu s hnutím …ums Ganze! tvoří postautonomní proud německé radikální levice, což znamená, že se angažuje v přímých bojích spolu s jejich dalšími aktéry.
Bez výsledků
Intervencionistická levice v Berlíně spolupracuje s iniciativami nájemníků, jako jsou Kotti & Co nebo Bizim Kiez, na kampaních proti gentrifikaci a letos v lednu vydala padesátistránkovou brožuru Das Rote Berlin, v níž reaguje na dosavadní výsledky bytové politiky berlínské vládní koalice sociální demokracie, Die Linke a Zelených. Přestože koaliční smlouva berlínské levicové vlády slibuje řešit bytovou nouzi investicemi do veřejné výstavby nových sociálních bytů, podle Intervencionistické levice prý neexistuje politická vůle ani praktická možnost program dodržet, takže zůstane jen na papíře. Navíc byl kvůli kampani vedené ze strany Křesťanskodemokratické unie (CDU) nucen odstoupit bývalý státní tajemník pro bytovou politiku Andrej Holm (Die Linke), jenž měl program prosazovat. Ani existence „rudé radnice“ a levicového programu tedy není zárukou realizace bytové politiky vstřícné k nájemníkům. Ostatně právě rudo-rudá koalice SPD a postkomunistů z let 2002 až 2011 je spojena s takzvaným bankovním skandálem. Obecní byty byly tehdy privatizovány nikoli nájemníkům, ale do vlastnictví investiční společnosti MediaSpree. Tato firma je přitom jedním z největších spekulantů s realitami v Berlíně, a je tedy spoluzodpovědná za navyšování místních nájmů a vytlačování chudých v posledních dvou desetiletích.
Výsledky bytové politiky současné magistrátní koalice nejsou od podzimu 2016, kdy vznikla, podle Intervencionistické levice v podstatě žádné. Sociální byty ze sedmdesátých a osmdesátých let už dávno nestačí stále přibývajícím obyvatelům sužovaným diskrepancí mezi výší svých příjmů a náklady na bydlení. Migrační krize z roku 2015 problematický stav jen prohloubila. Navíc dosavadní praxe bytové výstavby, založená na spolupráci města a lokálních investorů, končívá v korupční změti klientelistických vazeb.
Všechnu moc nájemníkům
„Rudá Vídeň“, kde Intervencionistická levice hledá inspiraci, proslula reformou bytové politiky ve dvacátých letech, která přečkala dokonce i nástup austrofašismu a byla relativně úspěšná i v rámci kapitalistického systému. Vídeňští sociální demokraté podporovali vznik bytových družstev, v nichž rozhodovali jejich členové – nájemníci. Dokladem budiž soustava komunitních dvorů s byty, školkami a prádelnami, z nichž nejznámější je Karl-Marx-Hof. Politika veřejně financovaného komunitního bydlení ve Vídni přetrvala přes mnohé problémy dodnes. Jako nezbytný předpoklad úspěšné bytové politiky vidí proto Intervencionistická levice co možná největší omezení privátního trhu s vlastnickým bydlením a absolutní zákaz přeměny nájemního bydlení ve vlastnické. Za nežádoucí považuje také podporu těchto forem bydlení, jejichž cílem je spíše financializace bytového sektoru než řešení neúnosné bytové situace stále většího počtu lidí.
Aspoň částečně se Intervencionistická levice shoduje s berlínskými zastupiteli na programu takzvané rekomunalizace. Ačkoli koaliční smlouva hovoří o plánu učinit z více než poloviny městských staveb nemovitosti pronajímané šesti veřejnými firmami vlastněnými spolkovou zemí Berlín, má jít o doplňující sektor, koexistující se stávajícím soukromým trhem a vlastnictvím. Intervencionistická levice naopak navrhuje kapitalistické nájemní vztahy minimalizovat. Třetím a zdá se nejdůležitějším bodem jejího programu je demokratizace rozhodování v rámci bytových družstev. Ani přítomnost sociálních demokratů, Zelených a Die Linke ve vedení města nicméně nedává velké naděje na uskutečnění výše zmíněných záměrů. Plán na změnu v hlavním německém městě, které je zároveň jednou ze spolkových zemí, nicméně alespoň existuje, což se o většině ostatních evropských metropolí nedá říct.
Autor je publicista.