Na hejty z úst politiků jsou neziskovky a aktivisté dávno zvyklí. Na občanskou společnost si ale rád došlápne třeba i autor metropolitního plánu Roman Koucký. V rozhovorech pravidelně šermuje termíny jako „doba temna“, „nemocná společnost“ či „aktivistická anarchie“. Častuje jimi ty, kteří nesdílejí jeho neoliberální vizi, ve které je žádoucí do podoby města co nejméně zasahovat a de facto ho nechat volnému trhu. Školky nebo zeleň přece nepotřebují ochranu před developerskými plány, svobodná a chytrá společnost si je zajistí i bez obtěžující regulace. Do práce by architektům neměli mluvit nejen ti, kteří chrání městskou zeleň nebo se brání husté výstavbě za každou cenu, ale ani obyvatelé sídlišť, kteří podle Kouckého stárnou, chudnou a hloupnou. Městský architekt tvrdí, že starost o věci veřejné nás vrátí do dob bolševismu. Jeho vize nás ovšem mohou lehce vrátit do dob divokého kapitalismu devadesátých let, případně ještě hlouběji do minulosti, například do středověku. I tehdy frčela hustě zastavěná města a na chudý, hloupý lid se taky moc nehledělo.