Akreditační formulář musí vyplnit každý, kdo na vysoké škole akredituje nebo reakredituje obor, tedy každý, kdo je – moderní hatmatilkou řečeno – jeho garantem. Akreditační formulář je takový papír rozsahem nejprve nevelký, který však při vyplňování postupně zbytní. Úkol spočívající v akreditování nového oboru obnáší i jiné krásné povinnosti, například kočírování a koordinování lidí, kteří se navzájem nesnášejí, čelení tlaku drobných zájmových skupin a frakcí, které se derou k lizu, nebo se naopak snaží nedělat nic, provádění všelijakých čachrů s kredity, připomínajících špatnou šachovou partii, a osvojování si zkratek typu PPZ, tedy předmět profilujícího základu, a ZTPPZ, základní teoretický předmět profilujícího základu (Chcete vědět, jaký je mezi obojím rozdíl? Vím, ale nepovím!). Z výše uvedeného důvodu je člověk jat bázní a chvěním ještě předtím, než začne vyplňovat samotné lejstro; očekává sice pitomosti, ale přece vskrytu doufá, že by mohly mít co do činění s jakousi, byť jen velmi široce definovanou racionalitou. Zda tomu tak je, posoudí již čtenář sám; s vděkem podotknu nicméně tolik, že garantům se vychází vstříc a formulář je vybaven nanejvýš návodnými instrukcemi pro vyplnění.
Protože se zřejmě – a dost možná i právem – počítá s duchovní méněcenností vyplňovatele, jsme v těchto instrukcích například iniciativně zásobeni arzenálem sloves (proč zrovna sloves, to ví bůh), která je nebo není v úvodních blábolech (tento výraz se mezi garanty stal zavedeným termínem) záhodno použít. Takto se nám sděluje, že při vyplňování tzv. profilu absolventa, ve kterém se mimochodem subtilně, třebaže trochu záhadně rozlišuje mezi znalostmi, dovednostmi a způsobilostmi, „je dobré vyvarovat se vágním výrazům [sic!] jako ‚rozumět‘, ‚vědět‘, ‚znát‘ apod.“. Hm. Že autor tohoto duchovního monumentu neumí česky, bychom ještě přes srdce přenesli. Člověk si ale klade otázku, co je pro smilování boží na slovesech „rozumět“, „vědět“ a „znát“ tak vágního. Avšak nastojte! Autor instrukcí vás nenechá na holičkách a předloží vám svůj vlastní seznam těch sloves, která podle něho zřejmě vágní nejsou. Tu je onen podivuhodný výčet (těch výčtů je tam mimochodem několik, jeden lepší a barvitější než druhý, následující uvádím jen pro ilustraci): „Doporučujeme popsat zde také schopnosti využít daných znalostí v praxi, např. za pomocí sloves: Aplikovat, vyhodnotit, vypočítat, změnit, vybrat, dokončit, vypočítat, konstruovat, demonstrovat, vyvíjet, objevovat, dramatizovat, zaměstnávat, zkoumat, experimentovat, vytvářet, plánovat, vybírat, zobrazovat, načrtnout, řešit, přenášet, používat.“ Dohromady to dává krásnou dadaistickou báseň, v níž se, alespoň jak se mi zdá, zvlášť půvabně vyjímá sloveso „dramatizovat“ (pokoušel jsem se je mermomocí do té charakteristiky narvat, ale třebaže jsem druhdy býval členem surrealistické skupiny, moje imaginace na to prostě nestačila, takže naši studenti nic dramatizovat nebudou).
Zvláštní starost panuje o to, aby příslušný akreditovaný obor odpovídal tzv. oblastem vzdělávání (tento fakt mi byl kladen na srdce znovu a znovu). Jejich seznam nám pro změnu přináší nařízení vlády, s jehož přesným číslem nebudu čtenáře obtěžovat. Jedná se však o text velice mocný, ve kterém se dočteme, co absolvent toho kterého oboru má na konci studia umět – odborně se tomu říká rámcový profil absolventa. Hledám tedy filosofii, která se mě bezprostředně týká. Nalézám formulaci, na níž mne zprvu zaráží překrásná aliterace a originální použití spojky i: absolvent filosoficky orientovaného oboru dokáže „analyzovat a kriticky zhodnotit komplexní i kontroverzní problémy v jejich kontextech“. No toto! Jen tak ze zájmu koukám, jaké to mají jiné obory. No, na komplexní i kontroverzní problémy v jejich kontextech podle mě nic nemá, ale i leckde jinde se je čemu divit. Absolvent filologických oborů například dovede „analyzovat složité jazykové struktury“, ba dokonce „provádět jazykovědnou analýzu textu, a to z hlediska všech jazykových plánů a vybraných jazykovědných disciplín“. Ty jazykové plány jsou velice hezké, dlužno přiznat.
Autorovi se z toho všeho zatočila hlava a zmocnilo se ho jakési básnické šílení. Dokonce se u toho začal celkem bavit. Za jedno odpoledne vyzvracel, poctivě používaje co nejvíce předepsaných sloves, šílené bláboly zvíci několika stran, které byly tak okatě nesmyslné, že si přes všechen pesimismus myslel, že tohle mu přece musí vrátit k přepracování. Milé děti, nevrátili! Dokonce ho pochválili, jak to pěkně sepsal, a celý papír se sunul někam výš ke schválení. A pokud nám to tam někde nezaříznou, tož budeme mít krásné nové obory (přesněji SP, studijní programy). A na nich budeme učit do smrti smrťoucí, amen. Jen doufám, že eventuelní uchazeči nebudou touto lícní vyděšeni a odrazeni: ty obory budou fajn, fakt!
Autor je filosof a překladatel.