Mezinárodní renomé si získal Ondřej Švadlena, český tvůrce působící částečně v Německu, který pracuje s počítačovou animací. Film Jezdec času vznikl jako zkušební video k autorově chystané počítačové hře. Jeho poetika rozvolněných tvarů a hranic tím ale utrpěla.
Rodina českého režiséra Ondřeje Švadleny v době jeho dospívání v osmdesátých letech utekla přes hranice Československa. Cestu přes temný les prostoupený světelnými kužely popisuje animátor jako jeden z určujících zážitků pro svůj umělecký styl. Zásadní pro jeho kariéru je ale také status tvůrce pohybujícího se na trase mezi Berlínem a Prahou a stojícího na rozhraní české a západoevropské kinematografie.
Logika fraktálů a snů
Švadlena se zaměřuje na počítačovou animaci. Jeho snímek Mr. Dr. Chain (2010), který získal cenu na festivalu krátkých filmů v Clermont-Ferrand, a další krátké snímky Sanitkasan (2008) a Trik (2006) měly tendenci narušovat ustavené hranice věcí. Objekty v nich splývají, ztrácejí svou identitu a nečekaně získávají novou. Organické přechází do neorganického a naopak, měřítka se mění, pracuje se se smyčkami, čas i prostor využívají logiku fraktálů a snů.
Režisérův poslední film Jezdec času (2016) sice navazuje na dřívější tvorbu, ale zároveň se v mnoha ohledech odlišuje. Snímek mu totiž posloužil jako prostor k hledání stylu jeho chystané počítačové hry. Vznikla tak příležitost pozorovat, jak se práce animátora mění, když začíná uvažovat o svém oboru z nového úhlu pohledu a má v plánu překročit hranici lineárního audiovizuálního média. Jak Jezdec času, tak videa ze Švadlenovy připravované hry, zveřejněná na jeho profilu na Vimeu, odhalují stinnou stránku nového zaměření. Autorova fantazie jako by měla přistřižená křídla. V jeho předchozích filmech jsme sledovali zjevování strašidelných přízraků z nicoty, pojídání a páření neuchopitelných entit, nejednoznačné procesy a nejasný smysl. Nyní se prostorem pohybuje zmutovaný králík a pozoruje postapokalyptickou alegorii. Ve filmu pěšky, ve hře by měl nasednout do auta.
Pravidla hry
Tato náhlá přímočarost dává smysl, vezmeme-li v potaz, že počítačová hra potřebuje mít ve svém středu jasně definovanou postavu, kterou bude hráč ovládat, a také pevná fyzikální pravidla herního světa, interakce předmětů, perspektivy a času. Švadlena si stanovil vytvoření hry, jejímž principem bude volný pohyb protagonisty zdecimovaným světem. Má jít o jakési cronenbergovsko-lynchovské GTA, kde bude hrdina pátrat po příčinách konce civilizace. V takovém zadání se s morfologií experimentuje jen těžko. Počítačová hra si na rozdíl od animovaného filmu musí vystačit s vizuálním odkazováním. Jinými slovy, může vypadat jako Lynchův film, ale nemůže se tak chovat. Svět musí být statický, pohyb po něm jednoznačný. Nemluvě o nutnosti položit před hráče jasnou narativní strukturu, díky níž bude možné pokračovat hrou kupředu. Přítomny musí být řešitelné úkoly, puzzle s východisky. Hra se nemůže oddat surrealismu jinak než na vizuální rovině – její principy je nutné chápat.
Řada studentů animace na FAMU má podobné ambice. Zhlédli se v představě budoucího uplatnění v oblasti herního designu (který brzy bude mít samostatnou katedru), jednak kvůli přesvědčení, že v tomto oboru se najdou zakázky (v Česku se jinak animátoři uplatňují takřka výhradně v marketingu), jednak proto, že jsou okouzleni prací s volným 3D prostorem, jenž zdánlivě otevírá nové možnosti v porovnání s plochým plátnem či monitorem.
Jezdec času není špatný film, odhaluje však jedno úskalí: s každými otevřenými dveřmi se jiné zavírají a výsledek nemusí být svobodnější, ale naopak svázanější a přízemnější. A není to způsobeno jen tím, že animátor většinou není v čele herního projektu. I kdyby byl celý štáb odevzdaný jeho vizi, ta musí stejně už z principu naplňovat některá pravidla, aby vznikl prodejný produkt. Švadlenova počítačová hra, pokud skutečně vznikne (od konce roku 2016 o ní nejsou zprávy), může být v rámci svého média kvalitní a jistě má potenciál nabídnout díky výrazné stylizaci vtahující zážitek. Z hlediska filmové reflexe je ale Jezdec času výrazně utlumený a méně zajímavý než předchozí autorova díla.
Autor je filmový publicista.