I když je ve Švédsku horor oblíbený, má jen krátkou historii – předchůdce dnešních žánrových spisovatelů bychom za autory hororu označili stěží. Postupem času ale vznikl svérázný sociálněrealistický subžánr, v němž kromě nadpřirozena hraje nezanedbatelnou roli také nespoutaná severská příroda.
Hororový žánr se sice na severu Evropy objevil už koncem 18. století, ale takovou oblibu jako v anglofonních zemích si nezískal. Trvalo také poměrně dlouho, než se z romantických příběhů silně ovlivněných lokální lidovou tvorbou vyvinul svébytný žánr. Počátky hororové literatury ve Švédsku jsou tak spojeny především s literaturou zahraniční provenience anebo s původními romány, jako je Amorina (1822) od Carla Jonase Lova Almqvista, které se o gotické příběhy jen otřely.
Strach a znechucení
Na tradici gotických příběhů, z nichž vycházeli otcové moderního hororu Edgar Allan Poe a Howard Phillips Lovecraft, ve Švédsku v polovině 19. století navázala především Aurora Ljungstedtová a později v jisté míře i nobelistka Selma Lagerlöfová. Oblibu čtenářů si získala tematika středověkých balad – jednou takovou se mimochodem o století později nechal inspirovat Ingmar Bergman při psaní scénáře k filmu Pramen panny (1960). V poválečném období vycházely spíše povídkové svazky, stále však silně inspirované folklorem. V osmdesátých a devadesátých letech 20. století se pak do švédské literatury vrátila gotická tematika, jež se stala typickou zejména pro tvorbu spisovatelek, jako byly Mare Kandreová, Inger Edelfeldtová nebo Marie Hermansonová. Tyto autorky popisují pocit nestability, píší o lidech, kteří se ocitli v situacích, jimž nerozumějí a z nichž se nedokážou dostat. Se zmiňovanou gotikou souvisí také pojem „skräckel“, výraz vzniklý složením švédských výrazů „skräck“ (strach) a „äckel“ (znechucení). Původně jej použil novinář Kay Glans k popisu švédských literárních děl, která připomínají gotické romány 18. století: skräckel provokuje čtenářovu morálku, jitří city a vyvolává pocity strachu a zhnusení.
Starší i nové švédské horory mají jedno společné: pokud odhlédneme od tendence recyklovat zahraniční témata a folklorní náměty, je patrné, že moderní autoři své hrdiny nevypravují na pouť do neznámých končin, nýbrž právě tam, kde to znají nejlépe. A tak se ocitáme ve stockholmském Skansenu, na neškodné diskotéce, romantické pláži, u někoho v bytě nebo na YouTube. Nezanedbatelnou roli hraje také nevypočitatelná severská příroda, jež se stává nepřítelem. Nabízí se srovnání s gotickým románem, je ovšem třeba mít na paměti, že příroda ve švédském hororu není pouze kulisou dokreslující duševní stav hrdiny, nýbrž samostatnou bytostí, svébytným jevem. Zrcadlí lidskou obavu ze ztráty kontroly nad vnějšími silami, jimž se nedokážeme bránit.
Upíři na trajektu
Až do začátku 21. století se však hororu ve Švédsku nijak výrazně nedařilo. Knih vycházelo málo a většinou se jednalo o překladovou literaturu, jejíž kvalita kolísala. Žánr hororu tedy spadal do kategorie podřadné literatury. Zlom přišel v roce 2004, kdy velké, renomované nakladatelství Ordfront podepsalo smlouvu s tehdy neznámým spisovatelem Johnem Ajvidem Lindqvistem. Jeho debut Ať vejde ten pravý (2004, česky 2010) se dočkal několika překladů a švédského i amerického zfilmování. Spisovatel v knize zpracovává klasické upírské téma, ale převrací je: jeho upír je ještě dítě a vyvolává spíš soucit než strach. Lindqvist si poměrně rychle vybudoval čtenářskou základnu a v současnosti platí za švédského „krále hororu“. Píše v podstatě civilně, příběhy zasazuje do všedního prostředí, ale vyžívá se v popisech tělních tekutin – od hnisu po sperma.
Kromě prvotiny Ať vejde ten pravý vyšel v českém překladu i román Jak zacházet s nemrtvými (2005, česky 2012), kde si Ajvide Lindqvist pro změnu pohrává s dnes tak populárním pojmem zombie. Jedno z posledních autorových děl Himmelstrand (Na kraji nebe, 2014) si klade otázku, kým se lidé stávají, když přijdou o všechno, a nutno říct, že nic hezkého to není. Tato kniha zatím do češtiny přeložena nebyla.
Po vydání děl Ajvida Lindqvista vzali švédští nakladatelé hororový žánr na milost. Úspěchy slaví Mats Strandberg, v tuzemsku známý spíše díky fantastické young adult trilogii Kruh (2011, česky 2012–2014). Jeho horor Färjan (2015), klaustrofobní líčení upírské nákazy a boje o přežití na otevřeném moři, vyvolal nadšené ohlasy a pod názvem Trajekt vyšel i v češtině (2018). Strandberg vychází z klasického upírského narativu, ovšem upíra nechá řádit na palubě trajektu. Plavby mezi Švédskem a Finskem patří k oblíbeným kratochvílím Seveřanů a jsou známé nespoutaným veselím. Strandberga zaujala podobná představa jako kdysi Daphne du Maurier, autorku slavných Ptáků (1952, česky 1967): co když se důvěrně známé prostředí stane naším vězením? Strandbergův hororový román je skvělým příkladem toho, co nás na hororech vábí a děsí zároveň – postupné poznání, že bezpečno není nikde.
Žádné nadpřirozené jevy
Spíše mladší, young adult čtenáře oslovuje Jenny Milewski, jejíž hrdinové jsou ostatně ve stejném věku. Horor Yuko (2015) se odehrává na švédské studentské koleji, kde záhadně zmizí studentka z Japonska, jež přijela na výměnný pobyt. V románu Den tusende följaren (Tisící follower, 2016) autorka reflektuje současný fenomén sociálních sítí. Dospívající Stella vede úspěšný videokanál, ale život se jí promění v peklo, když se na internetu objeví její dvojnice, která na její jméno zakládá falešné účty na seznamkách a erotických stránkách. Milewski čerpá témata z běžných situací, což jejím příběhům dodává na děsivosti a aktuálnosti. Žádné nadpřirozené jevy se v knize neobjevují, veškeré napětí je postaveno na líčení každodenních situací, které se jednoho dne zvrtnou.
Zmínění autoři patří k těm známějším současným jménům. Jsou překládáni do cizích jazyků a chystají se filmová zpracování. Ve švédských médiích se samozřejmě objevují i jména dalších autorů, kteří do našich končin zatím nepronikli: Anderse Fagera, Caroline L. Jensenové, Johana Ringa nebo Påla Eggerta. Podobně jako jejich zahraniční kolegové ve své tvorbě často oscilují mezi hororem, science fiction a fantasy. Ačkoliv není švédská hororová scéna rozsáhlá, zájem o tuto produkci mají nejen nakladatelství jako Swedish Zombie nebo Mörkersdottir, ale také velké nakladatelské domy typu Bonniers a Ordfront. Panelové diskuse, časopisové speciály a minifestivaly zaměřené na švédský horor dokazují, že hororu se v potemnělé severské krajině blýská na lepší časy.
Autorka je skandinavistka.