Horor je v české literatuře spíše na ústupu. I proto jsme se na tento fantastický žánr v přítomném čísle zaměřili a snažíme se prozkoumat jeho aktuální projevy u nás i za hranicemi. Proč se horor stáhl do pozadí ve prospěch fantasy nebo sci-fi, vysvětluje v rozhovoru Honza Vojtíšek, šéfredaktor fanzinu Howard, tím, že „v dnešní době jsou zlo, hrůza a strašné věci jaksi přístupnější, a nejen na ulici, ale i ve virtuálním světě“. Jozef Karika, autor bestselleru Trhlina, naopak tento průnik hororu do reality považuje za důvod, proč dnešní čtenáři po podobných příbězích touží: „Ve skutečnosti se společenská smlouva rozpadla, žijeme zde Hobbesův přirozený stav, známý také jako ‚homo homini lupus‘. Prostě trhlina. Země přepadla přes hranu.“ O jedné z nejcharismatičtějších postav současného hororu, Lairdu Barronovi, referuje Jarmila Křenková. Za pozornost stojí aktuální reinterpretace H. P. Lovecrafta v knize amerického autora Matta Ruffa, který přenáší lovecraftovské univerzum do padesátých let 20. století, tedy do doby trvající rasové segregace. Černé hrdiny jeho knihy neohrožují vesmírné stvůry z hloubi časů, nýbrž „šerif a jeho zástupce, kteří hlídkují na silnicích a hledají záminky k zastřelení projíždějícího Afroameričana“. Poněkud hororový je také exkurs Borise Hokra do české sci-fi, která se definuje se jako antiuprchlický a protiislámský žánr a v níž zábavné líčení budoucnosti vystřídal strach z přítomnosti. A to vzbuzuje obavy.