Krkolomná politická pirueta zakončila další neúspěšný pokus Donalda Trumpa o prosazení reformy migrační politiky Spojených států. Ke kritizovanému oddělování dětí od rodičů sice již nedochází, ale politika „nulové tolerance“ pokračuje dál. Vyhlídky migrantů, kteří usilují o život v USA, jsou stále špatné.
Za velké pozornosti médií americký prezident Donald Trump podepsal 20. června dekret, jímž údajně zrušil kontroverzní praxi rozdělování rodin uprchlíků zadržených na hranicích bez dokladů. Tedy praxi, kterou jeho vláda zavedla o měsíc dříve a kterou ještě den před podpisem nového dokumentu veřejně obhajoval. Jak se dá tomuto prudkému obratu rozumět a co vlastně znamená pro takzvané neregulérní migranty v USA?
Děti jako rukojmí
Řada komentátorů politického dění v USA se shoduje, že podpis posledního Trumpova dekretu, který se týká zacházení s přistěhovalci, je důkazem neúspěchu prezidentovy politické taktiky při vyjednávání reformy celého amerického migračního systému. Podle těchto názorů mělo oddělení více než 2300 dětí od rodičů a jejich umísťování do klecí v halách pod neustálým osvětlením sloužit k vyvolání morálního a politického tlaku, který by přiměl zákonodárce ke schválení celého balíčku opatření řešících otázky migrace. Někteří demokratičtí zákonodárci ostatně Trumpa přímo obviňovali, že děti používá jako rukojmí. Vzhledem k tomu, že Trumpovi republikáni mají většinu v obou komorách Kongresu, však terčem takového vydírání těžko mohli být primárně sami demokraté. I když to Trump veřejně nepřiznal, potřeboval pro prosazení reformy migrační politiky sjednotit především své republikány.
Den před překvapivým vydáním prezidentského dekretu se podle amerických médií Trump na uzavřeném jednání v Kongresu naposledy pokusil získat republikánské zákonodárce pro reformu. Zároveň podpořil hned dva konkurenční návrhy zákonů, o kterých se republikáni již delší čas dohadují. Jeden z nich prosazuje předseda právního výboru sněmovny a známý odpůrce imigrace Bob Goodlatte, druhý návrh představuje pokus o kompromis mezi konzervativními a umírněnými republikány. První návrh zahrnuje posílení ochrany hranic, omezení legální imigrace, tvrdá opatření proti takzvaným městským útočištím pro migranty, povinnou registraci zaměstnanců prostřednictvím elektronického systému E-Verify, ale také obnovitelná tříletá povolení k pobytu pro účastníky Obamova programu na ochranu dětských imigrantů před deportací (DACA). Sněmovna ho odmítla hned druhý den po vydání Trumpova dekretu. Druhý z republikánských návrhů má zajistit téměř 25 miliard dolarů na financování hraniční zdi, omezuje program legální imigrace a zpřísňuje postupy vůči migrantům, zároveň ale nabízí ochranu před deportací a cestu k získání občanství pro účastníky programu DACA a ruší Trumpem zavedenou politiku takzvané nulové tolerance, která vede k zadržování ilegálních migrantů a oddělování dětí od rodičů. Ukázalo se však, že tento návrh je pro významnou část konzervativních republikánů příliš mírný a někteří jej dokonce označili za „amnestii“. Hlasování bylo prozatím odsunuto.
Politika nulové tolerance
Mnozí ze skupiny republikánů, kteří by pro kompromisní návrh bývali byli ochotni zvednout ruku, přitom stále silněji vyjadřovali své znepokojení nad Trumpem prosazovanou „nulovou tolerancí“ vůči migrantům. Tuto politiku vyhlásil ministr spravedlnosti Jeff Sessions a ministryně národní bezpečnosti Kirstjen Nielsenová 7. května, když oznámili, že bude trestně stíhán každý, kdo překročí jižní hranici USA bez potřebných dokladů. Americká vláda přitom nemá odpovídající zařízení, které by umožnilo pobyt dospělých zadržených spolu s dětmi, což vedlo k oddělování dětí od zadržených rodičů či jiných příbuzných. Důvodem znepokojení takzvaných liberálních republikánů přitom nebyla ani tak kritika, která se ozývala ze zahraničí, jako spíš odmítavá reakce americké veřejnosti na záběry plačících uvězněných dětí, k níž se nakonec nepřímo připojila i Trumpova manželka Melanie. Svým podpisem pod dekretem z 20. června tedy prezident ustoupil liberálnější části republikánských zákonodárců, přitom se ale zbavil nástroje, který je měl přimět k podpoře konzervativního návrhu migrační reformy.
I když se však přitvrzení legislativy prozatím oddálilo, postavení legálních i nelegálních migrantů se neustále zhoršuje. Politika „nulové tolerance“ totiž prezidentským dekretem zrušena nebyla, a tak v prvních dnech po jeho podepsání panovalo mezi státními institucemi i nevládními organizacemi naprosté zmatení ohledně toho, co vlastně výnos z praktického hlediska znamená. Podle převládajícího názoru budou migranti i nadále stíháni za nelegální překročení hranice, ale nebudou již zadržováni odděleně od svých dětí ve vězeňských detenčních centrech. Dočasné upuštění od stíhání, k němuž se nakrátko přistoupilo, ovšem zřejmě nebude dlouho trvat. Tomu nasvědčuje i skutečnost, že Trumpův dekret zavázal Pentagon, aby poskytl vojenské základny poblíž jižní hranice USA k zadržování rodin migrantů. Děti tak zřejmě budou ponechány spolu se svými rodiči, ovšem společně budou i nadále vězněni za ostnatými dráty.
Ministr spravedlnosti Jeff Sessions navíc nadále pokračuje ve své snaze omezit migraci prostřednictvím různých administrativních rozhodnutí. V červnu tak například vydal precedentní nařízení, kterým omezil vstup do země a žádosti o azyl pro ty, kteří prchají před domácím násilím nebo kriminálními gangy. To jsou totiž důvody, které často uvádějí migranti ze Střední a Jižní Ameriky. Kromě těchto restriktivních politik pokračují po celých Spojených státech razie federální migrační policie ICE zaměřené na vyhledávání migrantů bez dokumentů a jejich vyhošťování. Při nich ovšem v mnoha případech rovněž dochází k rozdělování rodin, protože řada dětí migrantů se narodila již v USA, a mají tak na rozdíl od svých rodičů nárok na americké občanství. Podobné případy však zůstávají mimo pozornost médií, a vyvolávají tak menší odpor veřejnosti.
Autor je antropolog, v současnosti působí na New York University.