Pojišťovna neštěstí

Steven Soderbergh od svých šestadvaceti let, kdy v Cannes obdržel Zlatou palmu za debut Sex, lži a video (Sex, Lies and Videotape, 1989), neúnavně vyhledává nové výzvy a testuje vypravěčské i technologické možnosti filmového média. Až do roku 2008, kdy uvedl dvoudílný portrét Che Guevary, střídal menší experimentální filmy s hvězdně obsazenými hollywoodskými projekty jako Dannyho parťáci (Ocean’s Eleven, 2001). Posledních deset let se soustředí na menší produkce, které mu poskytují více tvůrčí svobody. Přestože distancovaná studie exploatace ženského těla Dívka na přání (The Girlfriend ­Experience, 2009), feministická dekonstrukce akčního ­žánru Zkrat (Haywire, 2011) nebo paranoidní hitch­cockovský thriller Vedlejší účinky (Side Effects, 2013) nepředstavují zásadní kinematografická díla, svou konceptuální promyšleností velké studiové filmy zastiňují.

Soderbergh se ovšem vůči Hollywoodu nevymezuje jen subverzivní hrou s žánrovými konvencemi, ale také nabízením alternativ k zavedenému systému výroby a uvádění. Marketing a distribuci zlodějské komedie Loganovi parťáci (Logan Lucky, 2017) si zaplatil z vlastní kapsy. O existenci Nepříčetné, natočené během dvou týdnů tajně na iPhone 7 s přídavnými objektivy, se veřejnost dozvěděla teprve se zveřejněním traileru. Tržby nejsou ani v jednom případě závratné, ale pokud chtěl ­Soderbergh předvést, že ke vzniku podnětné žánrovky není třeba studiového zázemí, špičkových technologií a vysokého rozpočtu (Nepříčetná stála skoro přesně tolik co Sex, lži a video), je ve svém renegátském tažení úspěšný.

Narušení statu quo

Mladá finanční analytička Sawyer Valenti­niová se proti své vůli stává pacientkou pochybné léčebny, kam zavítala kvůli halucinacím a záchvatům úzkosti souvisejícím s jejím podezřením, že ji pronásleduje jistý muž. Toho teď coby jednoho z ošetřovatelů potkává za zdmi ústavu, kde má strávit příštích sedm dní. Ústav totiž zneužívá americký lékařský systém a drží za svými zdmi zdravé pacienty, dokud pojišťovny platí za jejich hospitalizaci. Na prvním místě tudíž není blaho pacienta, ale výdělky farmaceutických společností, před jejichž nezdravým vlivem na lidské zdraví Soderbergh varoval již ve Vedlejších účincích.

Ambivalentním rámováním ženina chování nás vyprávění obratně manipuluje do stejně skeptické pozice, z jaké k Sawyer přistupují ostatní. Váháme, zda opravdu netrpí paranoidními bludy a jestli kontakt s realitou neztratila v důsledku pracovního stresu, smrti otce a osamělého života, zpestřovaného jednorázovými schůzkami smluvenými přes Tinder. Není ale hrdinka, stejně jako mnoho skutečných obětí mužské agrese, označena patriarchátem za nedůvěryhodnou hysterku pouze v zájmu udržení statu quo?

Nebýt objektem

Pochybnosti ohledně tvrzení obětí psychického a fyzického násilí sice představují ve světle kampaně #MeToo žhavé téma, ale ­Sawyer je příliš nejednoznačná postava, aby film mohl vyznít jako jednostranná obžaloba androcentrismu. Soderbergha také tentokrát především zajímá, jak dokáže jedinec fungovat ve složitém institucionálním soukolí. Necitlivost Sawyer při jednání s druhými a její zálibu v silových hrách si lze vyložit také jako obrannou reakci na ustavičný tlak různých omezujících systémů (patriarchát, medicínsko­-farmaceutický komplex), které ji zbavují osobní svobody a uzavírají do stále stísněnějších prostorů.

Nepříčetná si současně všímá, jakou roli při narušování naší společenské pozice a vnitřního klidu dnes hrají moderní technologie. Sawyer je stalkerem pronásledována v reálném i virtuálním prostoru. Pocit ztráty soukromí zvýrazňuje voyeuristický způsob snímání v některých scénách. Jindy způsob, jakým je hrdinka zabírána, vytváří dojem, že se účastníme hovoru přes Skype. Touha experimentovat se širokoúhlými objektivy, světlem a zploštělými kompozicemi, jež přispívají ke klaustrofobní atmosféře nepolevující úzkosti a strachu, pro Soderbergha zjevně nepředstavovala jedinou motivaci k použití mobilu namísto kamery.

Vědomí, že byl film natočen chytrým telefonem, který kontrolu nad cizími životy výrazně usnadňuje, mu přidává na znepokojivosti a odvádí nás od napínavého příběhu k úvahám nad hypermedializovanou dobou bez soukromí. Mezi pohroužením a distancí, potěchou ze hry s žánrovými parametry a analytickým odstupem se pohybuje také Soderbergh, který vytvořil další vypravěčsky efektivní, tematicky relevantní a stylisticky suverénní thriller, jehož sledování je díky řadě nejednoznačností stejně zábavné jako následné přemýšlení nad tím, co přesně jsme viděli.

Autor je filmový publicista.