Titulní postava komiksu Sabrina, nominovaného na letošní Man Booker Prize, se beze stopy ztratí už na prvních stranách knihy. Neblahé tušení, že o klasické detektivní pátrání po pohřešované dívce v tomto případě nepůjde, se potvrdí vzápětí. Spíše než detektivkou je Sabrina studií paranoie a odcizení v éře fake news, podanou komiksovou optikou.
Situace kolem zmizení Sabriny Gallo – titulní postavy komiksu Nicka Drnasa Sabrina – eskaluje, když se k jejím blízkým dostane zpráva, že šlo o únos. Jejich nejhorší předtuchy pak potvrdí video zachycující brutální vraždu, které se dostane na veřejnost. Ztrápené protagonisty Drnasovy druhé knihy ovšem poznamená především následný hon na čarodějnice, vyvolaný takzvanými alternativními médii, a neúprosný kolovrátek konspiračních teorií a rostoucího odcizení. A stejně tak poznamená i čtenáře. Sabrina totiž patří k největším komiksovým zážitkům posledních let. Přesto, anebo možná právě proto, že na první pohled jde o poměrně nenápadnou a střízlivě pojatou knihu. Už dlouho tu ovšem nebyl kreslený příběh, který by se natolik dotýkal palčivých problémů současnosti a zároveň taková ožehavá společenská témata, jako jsou hypermedializace násilí, fake news nebo neschopnost mezilidské komunikace v éře sociálních sítí, podával bez senzacechtivé vypočítavosti i přehnané didaktičnosti. K oběma polohám má Sabrina asi stejně daleko jako Drnasova úsporná kresba k rozmáchlému stylu superhrdinských komiksů.
Hrdina komiksu
K nejmladším hrdinům současného amerického komiksu nicméně bez nadsázky patří sám Nick Drnaso, narozený v roce 1989. S takřka bezvýhradně kladným přijetím se setkala už jeho povídková prvotina Beverly (2016) a Sabrina jeho postavení na scéně autorského komiksu jen potvrdila. Není divu, že první a zároveň i největší příznivci Drnasova díla pocházeli z řad jeho kreslířských kolegů i starších mentorů, jakým je třeba jeho bývalý pedagog z Chicagské univerzity, známý italoamerický kreslíř Ivan Brunetti. Drnasovy depresivní příběhy mimoto mají blízko k dílu dalšího velkého fanouška Adriana Tomineho i kultovního komiksového strukturalisty Chrise Warea.
Ten spatřuje v Drnasovi jeden z největších vypravěčských talentů na poli současného komiksu vůbec. „Já a pár mých stejně starých kolegů se domníváme, že i komiksová fikce se obejde bez fantastických hrdinů, a nejlepším a zároveň nejmladším dokladem toho je osmadvacetiletý Nick Drnaso, jehož další kniha nás předčí všechny,“ rozplýval se Ware před rokem. Onou další knihou samozřejmě nebylo míněno nic jiného než Sabrina. Wareovým prostřednictvím si Drnasa zamilovala i britská spisovatelka Zadie Smithová, která ostatně Sabrinu uvádí jako „nejlepší knihu – v jakémkoliv médiu – popisující naši současnou situaci“. Tento komiks podle ní má „sílu politické polemiky a zároveň vytříbenost velkého umění“. Drnasova drsná škola komiksu ale neboduje jen v anglofonním světě. Jeho prvotina Beverly letos ve francouzském překladu získala cenu za „největší nový talent“ na nejznámějším evropském komiksovém festivalu v Angoulème.
Prostor mezi panely
Drnaso pochází z předměstí Chicaga a také děj svých dosavadních děl z velké části situoval na rozlehlé a zdánlivě liduprázdné periferie amerického středozápadu. Unylý ráz krajiny nekonečných satelitních městeček sice tvoří nezbytnou kulisu, ale příběhy, které do ní zasazuje, její lokální specifičnost dalece přesahují. Svět zabydlený Drnasovými fiktivními postavami je stejně aktuální jako univerzální. Nejde ani tak o generační výpověď, jako spíše o přesně odpozorované panoptikum charakterů, chování a situací, které jsou současnému čtenáři silně povědomé. Vše přitom působí velmi prostě a civilně.
Přesto se při čtení nelze ubránit zvláštní úzkosti, která dost možná vyvěrá přímo z povahy Drnasova stylu. Jeho úsporná kresba dovádí do extrému Hergého techniku čisté linky (ligne claire), zároveň z ní však eliminuje všechnu pohybovou dynamiku, takže celek, stejně jako mimika postav, působí toporně až strnule. Tento zvláštní druh stáze v kombinaci s často poměrně intenzivním dějem vytváří napětí, které jako by každou chvíli mělo přerůst v otevřený konflikt. K tomu ale skoro nikdy nedojde, a pokud ano, pak většinou mimo obraz. Drnaso nechává čtenářům mezi panely spoustu prostoru, aby si hloubku sdělení dokreslili sami. Při čtení jeho prvotiny Beverly, tvořené volně propojenými povídkami, si tak můžeme sami udělat obrázek o velikosti zklamání matky a dcery, náruživých konzumentek soap oper, poté, co zjistí, že jejich vysněná účast v takzvané focus group při uvedení nové telenovely spočívá pouze v hodnocení doprovodného reklamního obsahu, nebo o síle frustrace dvou dávných kamarádek ze základní školy, pramenící z nemožnosti navázat na dětské sexuální experimenty.
Současné podoby lidské tragédie
Nejsilnější povídkou debutu je příběh o únosu a znásilnění středoškolačky, který se ale ve skutečnosti vůbec nestal. S postupující šeptandou nicméně neustále bobtnající historka stihne probudit vlnu xenofobie a paranoie v jinak poklidné a přátelské komunitě. Zdá se, že právě zkoumání vztahů mezi skutečnou a domnělou tragickou událostí a následnou hysterickou reakcí okolí a mediálním překrucováním faktů se nakonec stalo hlavním Drnasovým tématem, které dále rozvinul ve svém prvním grafickém románu Sabrina.
Zde pracuje s dějovou premisou, která je snad pro každého zhmotněním noční můry – tedy se situací, kdy se obětí široce medializovaného neštěstí stane někdo z našich blízkých. Drnaso ovšem u prostého aktu násilí, jakkoliv chladně promyšleného, nekončí. Opravdový očistec přichází až v momentě, kdy se na internetu začnou ve velkém objevovat teorie samozvaných bojovníků za pravdu, kteří popírají existenci Teddyho, přítele Sabriny, jenž po jejím zmizení upadl do deprese, či jeho dávného kamaráda Calvina, k němuž se poté na určitou dobu nastěhoval, Sabrininy sestry Sandry, jíž se svět hroutí jako domeček z karet, a nakonec i samotné Sabriny, kolem jejíhož neblahého osudu se celý komiks točí.
Práce na tak bezvýchodném příběhu se na autorovi podepsala. „Když jsem knihu dokončil, propadl jsem se do hluboké deprese. Ten příběh byl jako Pandořina skříňka, kterou jsem nikdy neměl otevřít,“ svěřil se Drnaso v jednom z rozhovorů po vydání knihy. Zcela bez újmy nakonec nezůstane ani čtenář, protože Sabrina se jen těžko vyhání z hlavy. Zdá se, že Drnaso kromě oné Pandořiny skříňky odhalil i novou schopnost komiksového média vyprávět o současných podobách lidské tragédie s dosud nepoznanou silou.
Autor je hudební publicista.
Nick Drnaso: Sabrina. Drawn & Quarterly, Montreal 2018, 204 stran.