Starostka ostravského městského obvodu Mariánské Hory a Hulváky Liana Janáčková chce nechat zbourat starou dělnickou kolonii Bedřiška. Tamní obyvatelé, kterým se podařilo bývalé ghetto přetvořit ve fungující komunitu, se ale rozhodli kolonii bránit.
V tutéž dobu, kdy se horko těžko podařilo najít bydlení pro několik stovek obyvatel ústeckých ubytoven, se v ohrožení ztrátou bydlení ocitli také lidé z ostravské kolonie Bedřiška. Zdánlivě jde o podobný příběh – vedení městské části se ostatně snaží kolonii prezentovat jako problémovou čtvrť. Bedřiška má ale k sociálně vyloučené lokalitě daleko. Naopak se tu podařilo vytvořit komunitu, která je v našich poměrech ojedinělá.
Revitalizace, nebo gentrifikace?
Většinou dřevěné finské domky se tu začaly stavět po druhé světové válce jako ubytování pro zaměstnance dolů. Původně dočasné bydlení slouží dodnes a z lokality pro chudé se stalo atraktivní místo. Není se čemu divit, kolonie se nachází dvě zastávky tramvají od svinovského nádraží, je ale skrytá v zeleni, která ji odděluje od silnice i průmyslových zón. Tvoří ji pár ulic a několik desítek domků se zahradami a návštěvník si tu připadá jako na vesnici. Přitažlivost lokality si uvědomuje i vedení radnice obvodu Mariánské Hory a Hulváky. Tamní starostka Liana Janáčková tvrdí, že hlavním důvodem, proč chce kolonii zbourat a její obyvatele vystěhovat, je špatný stav domků, které se podle ní nedají opravit. Je prý třeba osadu revitalizovat a postavit zde moderní bydlení, které bude sloužit mladým rodinám nebo důchodcům. „Prostě smíšená lokalita pro slušné, pracující lidi,“ shrnula to starostka pro Český rozhlas. Takovou čtvrtí ale Bedřiška už je, jak potvrzují i sociální pracovníci a organizace, které tu působí. „Radnice říká, že chce území revitalizovat, tím ale myslí gentrifikovat,“ domnívá se Eliška Černá z iniciativy Probuď domy, která místním pomáhá v boji proti vystěhování. „Revitalizovat se může, i když tu lidé zůstanou, a hlavně by se to mělo dít za jejich aktivního zapojení.“
Starostka to ale odmítá. Bedřišku označuje za skanzen a investovat do oprav se podle ní nevyplatí. Sami lidé z Bedřišky tvrdí, že radnice se o čtvrť příliš nestará, a domky si tak opravují na vlastní náklady. Město koupilo kolonii v roce 1997 od OKD a začalo sem stěhovat problémové rodiny. Během pár let se z Bedřišky stalo ghetto se zvýšenou kriminalitou a sociálními problémy. Několik domů bylo tehdy zdevastováno. Vše vyvrcholilo roku 2010, kdy se jedna z rodin rozhodla řešit sousedské neshody žhářským útokem. V tu chvíli došla ostatním obyvatelům Bedřišky trpělivost a rozhodli se vzít věci do svých rukou. Za pomoci sociálního pracovníka Kumara Vishwanathana se začali scházet a organizovat. „Támhle na plot jsem pověsil velký papír a lidé tam mohli psát, co je nejvíce trápí. Účastnili se muži, ženy i děti,“ vzpomíná Vishwanathan. „Pak si lidé zvolili tříčlennou radu, která začala řešit jejich problémy.“ Od té doby se Bedřiška změnila k nepoznání. Obyvatelé si sami zorganizovali velký úklid, během kterého odvezli několik desítek kontejnerů odpadu, nejproblémovější obyvatelé odešli, pořádají se společné akce, v kolonii je dětské komunitní centrum. Bedřiška už není problémovou lokalitou ani podle městské policie, která zde neeviduje vyšší počet trestných činů nebo přestupků než v běžných lokalitách. „Je to něco výjimečného, protože to všechno dokázali ti lidé sami, zdola. Vytvořili skutečně funkční sousedství, kde je bezpečno, lidé tu mají dobré vztahy a jsou tu šťastní. Romové tady žijí s bílými bez větších problémů,“ vysvětluje Vishwanathan.
Obyvatele Bedřišky podporují i někteří magistrátní politici včetně primátora Tomáše Macury a jeho náměstka Zbyňka Pražáka. Oba tvrdí, že násilné vystěhování a vytržení lidí z komunity, na kterou jsou zvyklí, považují za nešťastný krok. Otázka je, nakolik jde o snahu zalíbit se liberálnějším voličům a prezentovat Ostravu jako město, které se umí vypořádat s problémovými lokalitami. Jisté ale je, že i díky magistrátu padl slib, že do komunálních voleb k žádným zásadním krokům nedojde. Magistrát také zadal analýzu stavu domků a možností případné rekonstrukce. Problematika bydlení ale do pravomoci magistrátu nespadá, rozhodují o ní jednotlivé městské části. A Janáčková své rozhodnutí zatím měnit nehodlá.
Bohužel jsem rasistka
„Pro město jsme jako osina v zadku, chtějí se nás zbavit,“ je přesvědčená mluvčí bedřišských obyvatel Eva Lehotská. Radnice sice prohlašuje, že je lokalitu třeba revitalizovat, ale k faktu, že obyvatelům se kolonii v podstatě už revitalizovat podařilo, je hluchá a aktivitu místních v posledních letech nijak zvlášť nepodporovala. Nepovolila například, aby si komunitní centrum spravovali občané sami, musela ho zaštítit nezisková organizace Bílý nosorožec. I přes protesty místních byla zrušena nejbližší škola. Místní i aktivisté jsou přesvědčeni, že skutečným důvodem pro likvidaci kolonie je snaha zpeněžit lukrativní pozemky. Starostka to sice rezolutně popírá, na druhou stranu ale otevřeně prohlašuje, že bydlení na jednom z nejhezčích míst v Ostravě si zaslouží „slušní lidé“.
Zbourání Bedřišky by uvolnilo prostor spekulacím s pozemky a Janáčková by se mohla prezentovat jako někdo, kdo obvod zbavil „sociálně vyloučené“ lokality. Podezření je namístě, vždyť Janáčková chtěla například platit Romům letenky do Anglie a v roce 2007 prohlásila: „Bohužel jsem rasistka, nesouhlasím s integrací cikánů, aby plošně byli po obvodu. Bohužel, vybrali jsme Bedřišku, takže tam budou, s vysokým plotem, s elektřinou.“ Za výrok se sice omluvila a obyvatelům Bedřišky dnes slibuje důstojné náhradní bydlení, lidé jí ale nevěří a za své domovy jsou rozhodnuti bojovat. Iniciativa Probuď domy, Galerie Plato, Bílý nosorožec a další je podporují, aktivní jsou ale především sami místní.
Nejde přitom jen o stovku obyvatel, ale o to, zda má radnice právo zbavit domova občany, kteří (až na výjimky) platí nájem, o svůj majetek se starají a dokázali vytvořit komunitu, kterou by jim většina „slušných“ čtvrtí mohla závidět. Starostku ale místní komunita zřejmě nezajímá. „Místo aby něco takového radnice podporovala, snaží se to likvidovat,“ rozčiluje se Vishwanathan a Lehotská ho doplňuje: „Češi vždycky chtěli, aby Romové pracovali, posílali děti do školy a starali se o svůj majetek. Tady to dělají stejně jako bílí, a přesto jsou vyháněni.“
Autorka je redaktorka publicistiky v Radiu Wave.