Rok 1968 bývá letos připomínán především v souvislosti s československým obrodným procesem a následnou srpnovou okupací. Dějiny ovšem vřely globálně: zatímco v Československu se bojovalo o socialismus s lidskou tváří, na západ od nás se hledaly alternativy k tehdejšímu kapitalismu, který ovšem zdaleka nebyl neochvějný, jako je ten dnešní. Věnujeme se občanským nepokojům, povstáním a hnutím odporu, zápasům o lepší svět i promarněným nadějím. Zároveň se v událostech šedesátého osmého snažíme najít poučení nebo inspiraci pro současnost. O „osmašedesátnících“, jejich démonizaci za normalizace i po listopadu 89 píše ve svém komentáři Lukáš Rychetský. Se záměrem najít pamětníky klíčové schůzky československé a sovětské delegace se reportérka Tereza Reichelová vydala do Čierné nad Tisou. O politické zkušenosti s revoluční atmosférou pařížského jara 1968 jsme hovořili s novinářem Petrem Uhlem a současnou snahu Francie začlenit protisystémové povstání do oficiálních dějin přibližuje Jakub Horňáček. Význam osmašedesátého pro smysl českých dějin ohledává v eseji čísla historička Kristina Andělová. Z oblasti umění věnujte pozornost textu o angažované černošské hudbě šedesátých let nebo básnickému obrazu osmašedesátého, který ve své poemě načrtl významný rumunský básník Dinu Flămând. A co bychom si tedy z odkazu revolučních událostí měli odnést? Třeba ideály, fantazii, odvahu a vědomí, že změna je možná i navzdory zdánlivé neprůstřelnosti systému, v němž žijeme.