O Číně a jejím ekonomickém i technologickém rozvoji, který dnes v našich končinách můžeme považovat za futuristickou dystopii, slýcháme pravidelně. Rozvíjejí se ovšem i sofistikované technologie na sledování a ovládání občanů. Čínský „digitální leninismus“, jehož součástí je i centralizovaný systém „společenského kreditu“ nebo brýle schopné identifikovat kolemjdoucí, popisuje sinolog Filip Jirouš. Tento vývoj vystihuje termín sinofuturismus, který byl poprvé využit v roce 2016 ve stejnojmenném videoeseji Lawrence Leka. Jde o konstrukt vycházející ze sci-fi, rozvoje umělé inteligence a technokratické biopolitiky. Za ztělesnění sinofuturistických vizí lze považovat například investiční a holdingovou společnost Tencent, o níž píše Vít Bohal. Politický rozměr tématu dodává esej profesora politické ekonomie Ho-funga Hunga, který rozebírá současnou mocenskou situaci v Číně. Jedno z pravděpodobných východisek z krize autoritářského kapitalismu vidí v expanzi čínské geopolitické a vojenské moci do hostitelských zemí. Toto směřování naznačuje i článek Antonína Tesaře o trojici čínských akčních blockbusterů, které vyprávějí o operacích čínské armády na území cizích států. Kolonizátorské téma úzce souvisí i s globální literární událostí, jíž jsou Vzpomínky na Zemi, téměř dvoutisícistránková sci-fi trilogie Lioua Cch’-sina, v níž se lidstvo dostává do konfliktu s vyspělejší vesmírnou civilizací. Mohlo by se zdát, že Čína i její politický systém jsou nám vzdálené. Avšak futuristické technologie, které nyní testuje autoritativní režim, mohou v brzké době začít zasahovat i do našich životů.