Stabilizovat země jižního břehu Středozemního moře tak, aby byly schopné brzdit migrační vlny, to je mantra každého protiuprchlického politika. Realita bývá ovšem komplexnější než slogany. Důkazem toho je Libye, jejíž námořní hlídku Evropská unie mohutně financuje, ovšem se stabilitou tamní vlády to jde z kopce. Na začátku září dokonce v Tripolisu a okolí znovu vypukly rozbroje mezi různými milicemi a premiér Faíz Sarrádž se zdá být zajatcem svých spojenců. Je přitom veřejným tajemstvím, že ozbrojenou opozici vedenou generálem Chalífou Haftarem podporuje nejen Egypt, ale také Francie. Evropská unie je tak ve schizofrenní situaci: snaží se o stabilizaci země, ale jednotliví členové Unie zároveň tuto snahu maří svými politickými ambicemi. Bohužel chybí silný a zřetelný politický hlas, který by poukázal na zločiny politiky mocenských bloků, kvůli níž je dnes Sýrie v troskách. Páchání nenapravitelných škod je konstantou chování Evropy a Ameriky na Blízkém východě již více než sto let. Přestat nebude jednoduché.