Během letošního „osmičkového roku“ jsme se chtě nechtě nechali strhnout všemožnými výročními oslavami a bilancemi a snažili jsme se je poněkud problematizovat. Aktuální číslo tuto snahu završuje, ovšem tentokrát ve velkém – „československém“ – stylu. Číslo vydané sto let po vzniku československého státu totiž sdílíme se slovenskými kolegy z časopisu Kapitál. V naší polovině čísla věnujte pozornost především rozhovoru s politikem a bývalým disidentem Petrem Pithartem, který mluví nejen o specifických okolnostech vzniku republiky, s jejichž důsledky se potýkáme dodnes, ale také o opětovném rozdmýchávání nacionalismu. Též komentář Mileny Bartlové a esej Matěje Metelce nám připomínají, že hledání smyslu v ideji národa nevede k ničemu dobrému, pokud není přímo zničující. Píšeme ale i o pozitivních věcech. Třeba o česko-slovenském kolektivu z prostoru Punctum, který patří k nejživějším centrům současné nezávislé kultury v Praze. Slovenský estetik Juraj Malíček ve svém osobně laděném textu o československé popkultuře konstatuje, že se Slovensko stalo součástí českého trhu s kulturou a čeština se zde stále bere jako samozřejmost, což ovšem kontrastuje s českou přezíravostí k současnému slovenskému umění. Celkově vzato v tematických textech převažuje skepse. Řečeno s Pithartem: „Nad námi už není prostor pro vybudování vyššího patra občanského, politického národa. Vše jsme promrhali a nezbývá nám než koukat sami na sebe a z toho pohledu být frustrovaní a otrávení. Konečně máme, co jsme chtěli – Čechy Čechům.“