Komunita je důležitější než místo

Na vašem webu je uvedeno, že Punctum je „spolek sídlící v žižkovském prostoru“. Znamená to, že kolektiv je pro vás podstatnější než místo, kolem kterého se utvořil?

Roman Odjinud (RO): Je to tak. Původně jsme uváděli, že Punctum je prostor, ale časem kolektiv začal být mnohem důležitější než místo samo. Prostor je samozřejmě to, co nás drží pohromadě, ale expandujeme i jinam a máme spoustu dalších aktivit.

 

Bez místa by ale kolektiv neexistoval. Jak tedy tento prostor vznikl a kdy jste se do jeho provozu zapojili?

Radim Labuda (RL): Punctum založil v roku 2015 Tono Marušarz v priestore bývalej zámočníckej dielne na Krásovej ulici. Prvý rok ho experimentálne viedol sám, ale postupne dospel k názoru, že by organizácia mala byť systematickejšia, a tak sa obklopil ďalšími ľuďmi. Ja som sa pridal na jar roku 2016. Roman je tu od úplného začiatku.

RO: První rok jsem se ale příliš neangažoval. Punctum se tehdy zaměřovalo spíše na tanečnější elektronickou hudbu, což není můj šálek čaje.

Šárka Pivodová (ŠP): Já jsem se připojila v červenci 2016. V té době se čím dál víc ukazovalo, že prostor není ideální na taneční party, ale spíš na jiný druh hudební produkce.

RL: S tým, ako začalo byť Punctum vnímané viac ako koncertný priestor, sa nám naraz výrazne rozšíril program. Na večierky do rána už nikto nemal energiu a my sme tiež začali brať viac ohľad na susedov. S hlučnejšou produkciou už nejakú dobu končíme o desiatej hodine a snažíme sa zatvárať o polnoci.

 

Ve zmíněném informačním textu na vašem webu stojí, že jde o prostor, který „tvoří zázemí pro kreativní, edukativní a relaxační aktivity“. Můžete popsat svou edukační činnost?

RO: Jde o aktivity dvojího druhu: jednak o ty, které jsou přímočaře edukační, například přednáškový cyklus Audire, věnující se historii elektronické hudby, jednak o edukaci druhotnou, která je podle mě důležitější. Například vaříme vegansky, snažíme se fungovat komunitně a ukazovat lidem, že kultura se dá dělat i jinak, než bývá zvykem – že to nemusí nutně probíhat jen tak, že přijdete na koncert, objednáte si pití a posloucháte hudbu.

 

Jaký máte vztah se sousedy? Zaznamenali jste nějaké stížnosti?

RL: Pokiaľ viem, osobne sa prišla sťažovať iba jedna susedka – v podstate nám prišla dohovoriť, že živé bicie po desiatej hodine nie sú úplne v poriadku. Ale naozaj si ceníme, že prišla osobne, otvorená konsenzuálnemu riešeniu, a nevolala políciu.

RO: Paradoxně nám celkem pomáhá gentrifikace. Nejbližší domy jsou totiž z velké části něco mezi hodinovým hotelem a Airbnb ubytovnou. A lidé, kteří tu žijí krátkodobě, si jednoduše nestěžují.

 

Jakou máte nájemní smlouvu? Ptám se kvůli tomu, že krátkodobé nájmy jsou obecně problém a pro místa typu Puncta to platí dvojnásob.

RL: Zmluvu podpisujeme vždy iba na rok a platíme štandardný trhový nájom. Platíme každý mesiac včas a snažíme sa, aby s nami neboli problémy. Dom vlastní veľká firma, ktorá má podľa všetkého toľko nehnuteľností, že ich vôbec nezaujíma, čo sa deje v tomto vnútrobloku – tým skôr, že sa tu nedeje nič, čo by niekoho výrazne rušilo či obťažovalo.

 

Sháníte na provoz finanční podporu od institucí?

RO: Stále diskutujeme o tom, zda o to stojíme, nebo ne. Snažíme se být nezávislí a nechceme se dostat do situace, že budeme čekat, jestli dostaneme grant. Chceme být finančně soběstační. A pokud požádáme o grant, měl by to být bonus, který nám umožní udělat něco navíc.

RL: Punctum sa prednedávnom stalo registrovaným spolkom, ale vzniklo naozaj ako čisto DIY projekt, zdola a bez plánu či ambície poberať inštitucionálnu podporu. Až do tohoto roku sme fungovali bez akejkoľvek finančnej pomoci. Na rok 2018 sme dostali jednorazový grant od súkromnej nadácie Agosto Foundation, ktorá podporuje kultúrne a komunitné aktivity. Využili sme ho na rozšírenie technického vybavenia – nový mixpult a štvorkanálový zvuk. Sympatické je, že táto nadácia udeľuje príspevky na základe dôvery a nič od nás za to nepožaduje. Stačí im, že vidia našu činnosť a že toho robíme skutočne veľa.

 

Kolik má vlastně spolek členů?

ŠP: Nejužší jádro tvoří deset lidí.

RO: Ale pak jsou tu desítky dalších lidí, kteří se podílejí na programu nebo nám s něčím pomáhají. Za tři roky existence prostoru se vytvořila síť spolupracovníků, kteří sice neřeší každodenní problémy, ale jsou de facto součástí Puncta.

 

Jak rozhodujete o věcech týkajících se provozu?

ŠP: Kolektivním souhlasem, jemuž předchází diskuse. Často to funguje tak, že konkrétní lidé řeší ty části agendy, které je zajímají a které se jich týkají. Ale je to opravdu vždy na základě konsenzu, což je také důvod, proč nám všechno trvá dost dlouho.

 

Čemu se vy konkrétně věnujete?

ŠP: Já se zaměřuji na dramaturgii výstav a přednášek. Pomáhám třeba s organizací přednáškového cyklu Audire, který se koná jednou měsíčně a který vede DJ Raveboy. Postupně se snažíme program vylepšovat. Po dvou sezonách jsme cyklus rozšířili o pravidelný event Summa Audire – půjde o DJský večer, na němž se bude hrát hudba, která byla předmětem tří předchozích přednášek. Dále do mé agendy patří jóga, pro niž tu máme vyhrazeny dva dny v týdnu, a také zajišťuji vizuál koncertů, pomáhám s vařením a starám se o Instagram. Mám také na starosti cyklus DOKU Punctum: jednou měsíčně promítáme dokumenty, jimž předchází hudební produkce. Nyní máme v plánu program rozšířit o tematické přednášky k danému dokumentu.

RL: Mňa zo všetkého najviac v programe zaujíma hudba. Čo ma sem priviedlo a čo ma neprestáva naplňovať, sú nové, nečakané a prekvapivé hudobné zážitky. To je hlavný dôvod môjho neustávajúceho nadšenia pre tento projekt. Pokiaľ ide o aktivity, ktorým sa venujem, väčšinou varím. Hlavným cieľom je nasýtiť náš interný team, hudobníkov a promotérov a občas niečo ostane aj pre návštevníkov. Varenie vnímam ako rozšírenú kurátorskú aktivitu – je to tiež určitý druh starostlivosti. V tomto je pre mňa inšpiratívne feministické premýšľanie o starostlivosti. Čo je pre nás dôležité, vyjadruje heslo, ktoré máme vyvesené vedľa dverí: „Zpomal, otevři smysly, věnuj náležitou péči sobě i druhým.“ Čiastočne sme si ho vypožičali od festivalu Psy­-High, s ktorého organizátormi, kolektívom /­-\, tiež často spolupracujeme. Občas prispievam aj do hudobnej dramaturgie, pričom sa snažím o nejaký iný formát, než je obvyklé zažívanie hudby. Napríklad s Broňou Orlickou sme urobili tetovací salón s noiseovým projektom Augiášův sonický chlév alebo letnú sériu Ostrov zvukov, ktorý predstavil v kvadrofónnom zvuku dlhé, zhruba štvorhodinové improvizované sety, počas ktorých mohli poslucháči prichádzať a odchádzať, ľahnúť si – skrátka zorganizovať si zážitok z hudby podľa vlastnej chuti a potreby.

RO: Já se starám hlavně o dramaturgii. Velkou část akcí, které u nás probíhají, pořádají externí promotéři či kolektivy a my se jim snažíme poskytnout co nejlepší servis. Zároveň si pochopitelně vyhrazujeme právo nabídky odmítat – vlastně jich odmítneme několikanásobně víc, než jich můžeme přijmout, ať už z časových nebo ideových důvodů. Máme ale i vlastní koncertní sérii Sonitus.

 

Sonitus občas probíhá i jinde než v Punctu. Souvisí to s onou expanzí, kterou jste zmiňovali v úvodu?

RO: Pár večerů jsme uspořádali v prostoru Petrohradská a čas od času se objevíme i na jiných místech, například jsme měli stage na festivalu Psy­-High nebo jsme se účastnili festivalu Ambient v Liběchově.

ŠP: Většinou to souvisí s atmosférou dotyčných míst. Když se nám někde zalíbí, snažíme se domluvit na další spolupráci. Není občas na škodu změnit na chvíli prostředí. Podnikli jsme například cestu do Lipska.

RL: V Lipsku sme boli v podobnom DIY priestore, ako je Punctum, priniesli sme tam našu dramaturgiu a kurátorský vklad. Kolektív z Prachtu zase na oplátku pricestoval zahrať u nás. Niekoľko koncertov pod hlavičkou Punctu prebehlo aj v klube Theremin a v budúcnosti by sme chceli expandovať aj na ďalšie miesta.

 

Váš kolektiv se ale věnuje ještě dalším aktivitám: provozujete Radio Punctum a kazetové vydavatelství Punctum Tapes. Jak funguje vaše rádio?

RL: Radio Punctum je predovšetkým Tonov projekt a je zamerané na klubovú hudbu. Vysiela zvyčajne videostream z nejakého fyzického miesta, napríklad od nás alebo z komunitného centra Prostor39. Zvukové záznamy sú potom archivované na MixCloude.

 

Když už je řeč o záznamech, je potřeba zmínit, že natáčíte téměř všechny koncerty, které se u vás uskuteční, a publikujete je na Vimeu.

RL: Donedávna som pracoval v online televízii Artyčok, takže som úplne prirodzene zapadol do dokumentaristickej pozície. Raz mi Tono povedal, aby som priniesol kameru, že koncert bude stáť za záznam, a od tej doby mám kameru na prakticky každom koncerte. Pravdupovediac, nestíham to všetko ani spracovať, myslím, že online je asi iba polovica všetkých záznamov. Archív je zároveň jedným zo spôsobov, ako sa ustanovujeme ako inštitúcia: zanechávame za sebou mediálnu stopu našej histórie. Archív funguje aj ako miesto recipročnej výmeny s hudobníkmi, pre ktorých je tiež prínosné mať dokumentáciu, ktorú môžu ďalej zdieľať a používať na svoju verejnú prezentáciu.

 

Z jakého popudu vzniklo vydavatelství Punctum Tapes?

RO: O label se stará Tomáš Ferko alias Teapot. Prostě jsme se rozhodli, že když už máme tak rozsáhlý archiv koncertů, byla by škoda nevytvořit z nich občas i nějaký fyzický nosič. Kazeta nám přišla jako nejvhodnější formát, protože nemá vysoké výrobní náklady a může se z ní stát artefakt.

ŠP: Zatím jsme vydali tři kazety. První dvě byla splitka – na jedné straně vždy byli zahraniční hudebníci, na druhé místní. Nejnovější kazeta vyšla zhruba před měsícem a jde o nahrávku polského dua Akpatok Ensemble. Všechny tituly jsou dostupné i v digitální podobě.

 

Tento rozhovor vyjde v čísle, které je primárně orientováno na československá témata. V Punctu je slovenština slyšet tolik, že by leckdo možná občas mohl nabýt dojmu, že se ocitl na Slovensku. Je to náhoda?

RL: Tono, ktorý Punctum založil, pochádza z Prešova, a preto je Punctum silnou prešovskou enklávou. Ale nabaľujú sa aj ďalší Slováci žijúci v Prahe. Ja napríklad pochádzam z Bratislavy. V našom kolektíve majú Slováci miernu prevahu, ale vzniklo to úplne spontánne, bez akéhokoľvek plánu. Na nejakej serióznej úrovni to vôbec neriešime, ale – samozrejme – je to terčom mnohých interných vtipov.

RO: Pokud se budeme bavit vážně, otázkami národní identity se vůbec nezabýváme. Většina z nás uznává, že jsme součástí evropské civilizace, a jestli je někdo Čech, Slovák nebo Maďar, nehraje žádnou roli.

RL: Ja to skôr cítim tak, že sa považujem za občana tejto planéty než nejakého štátneho útvaru. Spoluobčan s ďalšími, aj nie ľudskými entitami.

ŠP: Ale zase můžeme říct, že tu tak trochu symbolicky obnovujeme federaci.

 

Dokážete si představit, že byste pokračovali na nějakém dalším místě, kdybyste tento prostor museli opustit?

RO: Asi ano, protože jak bylo řečeno, základem Puncta jsou lidé.

RL: Na druhej strane, genius loci tohoto miesta je naozaj unikátny. Trochu sa obávam, že ďalšie také dobré miesto by sa nám hľadalo ťažko.

ŠP: Spousta návštěvníků si Punctum spojuje hlavně s naší terasou, ale chodí sem i kvůli lidem a atmosféře, která tu díky nim panuje, a proto si myslím, že by nebyl zas takový problém pokračovat jinde.

 

Považujete své aktivity v Punctu za antikapitalistické?

RO: Asi bychom to takhle přímočaře nepojmenovali, ale v podstatě takové jsou.

ŠP: Neřekla bych, že by naše činnost vycházela vyloženě z pohrdání systémem – spíš nám jde o to demonstrovat, že se věci dají dělat jiným způsobem, než je běžné v tržním prostředí.

RO: Kdybychom své postavení přirovnali k předlistopadové opozici v Československu, byli bychom spíš underground než disent. Usilujeme totiž o vytváření svobodného, otevřeného prostředí, ale nejsme explicitně politicky aktivní. Politický rozměr naše aktivity samozřejmě mají, ale jde nám v první řadě o komunitu a každodenní praxi, ne o prezentování politických názorů. Nemáme také žádné mocenské ambice.

RL: Povedal by som, že vytváranie komunity, kde sú si ľudia tak blízko, že sú prakticky rodina, sa dá považovať za svojho druhu politické gesto.