AL AZIF

#68: AZIF

Hlavní myšlenkou těchto příběhů, je >

– hybridní mýtus.

AL AZIF: SLOVA „AZIF“ UŽÍVALI ARABOVÉ PRO OZNAČNÍ NOČNÍCH ZVUKŮ VYDÁVANÝCH HMYZEM, JEŽ POKLÁDALI ZA KVÍLENÍ DÉMONŮ.

Zapomínání a vzpomínání >

(jako mechanismus)

Ukládání do paměti >

(jako strategie nutná k přežití)

Genetická nezděditelnost = zkušenost >

… ale i nutnost nosičů paměti >

< svědků >

< textů > scriptů >

< protokolů >

< memeplexů >

Vzpomínání jako zdvojení >

reprezentace nepřítomného

prostřednictvím [simulace].

#69: AZIF

Rétorické jevy nevědomí

Sny

Hypertrofované výkony paměti

Zvláštní pravidla zpřesňují operaci nacházení míst, na něž budou uloženy obrazy k zapamatování, stejně jako i postupy transpozice předmětu k >

  [zapamatování]

 … a také utváření jednotlivých sekvencí v prostoru, kterými se pak znovu >

[imaginárně prochází]

 čímž se vyvolává to, co má být zapamatováno.

 

#70: AZIF

Minulé, to, co má být vzpomenuto pro pří­­-
tomnost

je to znetvořené, co se stalo >

  – nezřetelným.

 

Znetvořené, na kusy rozmetané mrtvoly, které představují minulost >

znakový řád před katastrofou, který již nelze dešifrovat.

 

 

Katastrofa spočívá ve zkušenosti zapomnění >

  – zapomnění je mezník < zřícení zdí >

 

§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§ zpustošení §§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§ znakového§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§ prostoru §§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§

Obličeje mrtvých jsou rozptýleny – rozkouskovány >

– hlava a končetiny nedrží při sobě.

Posloupnosti zasedajícího pořádku >

 

rekonstruovat jména

identifikovat mrtvoly

Kdo je identifikován, toho mohou pohřbít.

 

• Hypohuman: in ahuman, less­-than­-human capacity

• Diahuman: human­-level capacities in some areas but still no general intelligence

• Parahuman: similar but not identical to humans, as for example, augmented humans

• Allohuman: as capable as humans, but in diferent areas

• Epihuman: slightly beyond the human level

• Hyperhuman: much more power l than human; superintelligent

 

#71: AZIF

Svědek starého, opuštěného řádu.

 

CHORONZON — VYSTUPUJE POD MNOHA RŮZNÝMI JMÉNY. GENERÁTOR DUCHOVNÍHO BÍLÉHO ŠUMU, KTERÝ JE NEPŘEBERNOU ZÁSOBOU ENERGIE. PÁN HALUCINACÍ. DÉMON. XENO­-DÉMON. SAMOTNÝ LIDSKÝ SUBJEKT. VYKAZUJE NĚKTERÉ MORFOLOGICKÉ ANOMÁLIE A ZVLÁŠTNOSTI, KTERÉ HO ODDĚLUJÍ OD OSTATNÍCH. VŠICHNI RADIKÁLNÍ XENO­-DÉMONI MAJÍ SVÁ VLASTNÍ SCHÉMATA, JSOU VŽDY VYMEZENI ANOMÁLNÍM SCHÉMATEM — DIAGRAMEM, NA JEHOŽ ZÁKLADĚ JSOU PREZENTOVÁNA A ZNOVU SLOŽENA JEJICH TĚLA — JEJICH POZICE A USPOŘÁDÁNÍ ORGÁNŮ.

Vnitřním psaním a čtením obnovuje >

zkušenost zapomnění, která ze zpusto­-

šení činí ztrátu řádu.

 

Zapomnění řádu >

(jako subjektivní faktor).

Zničení řádu

(jako faktor objektivní).

Působí společně.

Katastrofa zapomnění.

 

Zamlčení podloží – křížení >

způsob, jak je možné svět představit

vs.

způsob, jak znovu nalézt jednotlivé prvky.

Řád vědění >

vede k vytváření systému.

Reprezentace nepřítomného >

vede k vytváření modelu.

 

#72: AZIF

Ihned po autentickém vzpomínkovém aktu, který ukončuje drama katastrofy a zahajuje drama pohřbívání následuje akt reflexe.

Očitý svědek dosvědčuje i obnovuje předchozí
stav.

 

Spočívá­-li indexový akt v tom, že >

ukazuje na mrtvé – na předky >

a ikonický v tom, že >

mrtví jsou promítnuti jako živí do vzpomínky na ně >

 

objeví se prascéna paměti >

a skládá svědectví >

o zvratu ze života do smrti.

Minulé leží v troskách, jediný, kdo přežil, očitý svědek, obnovuje rozkouskovanou minulost >

začíná psát dějiny.

 

#73: AZIF

Zásah, jímž dochází ke katastrofálnímu zhroucení, odděluje stav předtím od stavu potom.

_____________________ ________

Lze jej chápat jako vrub na lineárně čitelné časové ose.

________ _______

________ _______

________ _______

________ _______

________ _______

________ _______

Katastrofa z čistého nebe >

kdy >

[vyvolený], za jehož zády se zhroutil svět >

mírní chaos >

rekonstruuje nikoliv katastrofu, nýbrž stav, který jí předcházel.

 

#74: AZIF

Nerozpoznatelný není prostor >

ačkoliv se z něj stala ruina >

nerozpoznatelní jsou jedinci.

 

Simulakra zahánějí zapomnění >

– probouzejí mrtvé.

 

Teprve zásahem >

katastrofou >

hrozbou zapomnění >

nabývá nehotová minulost svůj smysl.

 

#75: AZIF

V rituálu není zapotřebí žádného vzpomínání,
protože >

rituál je děním účasti na přítomném.

 

První [divadlo paměti] sestává z rozmetaných mrtvol.

První [architektura paměti] je prostor, který je rozčleněn zasedacím pořádkem.

Vymizení ze scény >

analogie mezi mikrokosmem makrokosmem ustoupily před požadavkem průkazného srovnání >

– magie podobnosti před řádem věcí.

Strhující představení znetvořenin umožňuje >

předstírání falešných skutečností >

simulací >

které jsou zároveň přetvářkou >

dissimulací.

 

[o] universum >

svět se nechává oslňovat obrazy, a proto je na nich sám úplně vybledlý.

 

#76: AZIF

Halucinace >

je spjata s nedotknutelností nepřítomného >

– jež nemůže být přímo ukázáno >

– ale zjevuje se.

V obraze nevytvořeném lidskou rukou je zakleta magie, která rozpouští originál. Věci se sami stávají obrazem, v němž mizí.

Hrobky paměti jako nevědomá, potlačená technika, která propojuje snílky.

Dočasné mizení >

ukrývání >

vyvolávání krycí vrstvy, která způsobuje pohyb události >

a připouští časoprostor >

– v němž se infantilní spojuje s nedávným.

Ukládání – ukládá > skrývání – skrývá >

zatlačuje nás do latentní oblasti >

– a ruší čas >

… přičemž křížením času zřejmého s [pre]časem vzniká originální význam, v rámci nějž jsou do oběhu vpuštěny nové procesy kladení smyslu, anebo rozvíjejí onu sémantiku mizení.

 

#77: AZIF

Všechny texty jsou dílem transformačních postupů, ať jsou prováděny skrytě, anebo

ludisticky demonstrativně.

Figury trhlin & změny pólů působí jako rozpuštění smyslu.

Charakter simulakra spočívá v jeho dvojitém statusu >

být sebou samým a zároveň i něčím jiným.

Hra s obaly >

– které odvádějí od skrytého jádra >

jež zůstává nedosažené.

Město je gnostickým prostorem >

je to vězení, které vystupuje jako falešný obraz světa.

 

#78: AZIF

Překročení hranice od difúzního směrem k určitému = vyrušení primárního účelu.

Dějinné obrazy nového temného kosmu Třetí přírody.

Simulakrum, za nímž nic není >

zpochybňuje >

– vymazává.

Město povstalo z bažin >

město v zelené mlze >

mozková hra geometrie.

Dešifrovat znaky >

přečíst knihu světa prizmatem přeludu za pomocí tajných architektur >

které jsou v souladu s hrou světa.

Prostoupen napříč vrstvami Stohu >

sestoupit hluboko do krypt a tajných chodeb >

a tam znovu objevit vnitřní čtení >

– po téhle hyperintelektuální hře následuje >

vyprázdnění mozku >

– a chaos.

Krypta [#CaveTwitter] potlačuje architektury paměti.

Zřetězení smyslu >

přichází s neustálým střídáním a kolísáním hierarchií >

přesuny a přeskupování v struktuře působí jako výměny masek.

 

Až teprve ,,konec“ přináší vyhlídku na vyprázdnění smyslu, přesouvá dominanty

– jeho smysl spočívá v ,,cizích“ textech, které se navzájem křižují a protínají, navzájem se umocňují i zeslabují.

Náčrt žitého světa < světa >, který ze­­mřel a vyvstává v paměti.

 

#79: AZIF

Zkušenost ztráty vyvolává techniky uchování >

– v té době se projektují stromy a kruhy vědění.

Sám proces přetahování je

selektivní a podléhá určitým účelům.

 

Ten, kdo procvičuje paměť >

pracuje se schématy, aby zachytil témata, která chce mít v budoucnu k dispozici.

 

Zapomění jako klidová fáze.

Neexistuje žádné vymazání.

Prazápis zůstává však stále skryt >

je vždy již spojen se spisy, které na něm spočívají.

 

#80: AZIF

Až po rozkladu věcí se lze dobrat schopnosti porozumění.

[Smyslový komplex]

 

Je možné rekonstruovat vějířovitě rozevřenou fabuli >

– vyprávěnou halucinaci, která má charakter děje?

[Halucinační text]

 

Temný jazyk –– nevlastní řeč.

[Mozková hra]

 

Proces, jenž přehodnucuje jazyk >

Alien question > Molecular earth > Geotraumatic tension

 

#81 AZIF

Mračna popisuje jako >

obávané stíny >

– a z těchto stínů kapal med >

[…] a z mračen prosakovala vůně

prosakoval med.

Extatické stavy naprosté harmonie >

zlomek vteřin – minut.

Obávané stíny stínu smrti, obklopující Zemi po kosmické katastrofě.

 

Ukko (Loop) neboli Jupiter (Cosmic egg) byl

zdrojem medu, který kapal z mraků >

 

Maorové v Tichém oceánu, Židé na hranicích Asie a Afriky, Indové, Finové, Islanďané, všichni popisují medovou potravu, která kapala z mraků >

Obávané stíny stínu smrti, obklopující Zemi

po kosmické katastrofě.

Když je vzduch přesycen parou padá >

<rosa>

<déšť>

<kroupy nebo sníh>

 

Děsivý svět, temný a vzdychající, byl

nepříjemný pro všechny smysly, kromě čichu >

svět voněl.

…když foukal vítr, přinášely mraky sladkou vůni.

[Utopické je ve společnosti vždy již přítomno]